Hned jak jsme přišli domů, tak jsme si pustili film. Nevím proč, ale tak nějak jsem dovolila, abychom se dívali na horor, což je hodně vtipné, protože já horory nenávidím.
„Nesměj se mi." Bouchla jsem Jaxona do hrudi hned po tom, co jsem se zase schovala pod deku. „Proč si povolila, abychom se dívali na horor, když se pořád schováváš?" zeptal se se smíchem a objal mě kolem ramen. „Nevím, když ty horory máš rád." Zašeptala jsem a opřela si hlavu o jeho rameno. „Tak se podíváme na nějakou komedii?" zeptal se teď už vážně. Jen jsem přikývla, ale ještě pořád se na obrazovku nepodívala. Jaxon se ode mě odtáhl, aby mohl zapnout jiný film a potom, co se vrátil zpátky na místo, jsem se k němu opět přitulila a teď už se neskrývala pod peřinu.
Film už je asi v půlce, když přišli rodiče od Jaxona, že odjíždí na návštěvu, a že tady budeme sami. „A kde je Dylan? On s vámi nebyl?" Jaxon si odkašlal a podíval se na svou mamku. „No byl s námi, ale potom chtěl být chvilku sám, tak se od nás odpojil." Řekl Jaxon a usmál se na svou mamku. „Dobře, tak ať mi potom zavolá až přijde domů." Usmála se na nás a odešla. „Myslíš, že by se mu mohlo něco stát? Vždyť už je to nějakou dobu, co odešel." Zašeptala jsem. „Určitě přijde, Dylan není blbý. Jen by asi mohl přijít co nejdřív, jinak si tam pro něj přijdu." Zasmál se.
„No a co budeme dělat teď?" zeptala jsem se Jaxona po tom, co film skončil. „No o něčem bych věděl." Zašeptal a přiblížil se ke mně. „Jo? A o čem přesně?" usmála jsem se a poposunula jsem se k němu. Jaxon se jen naklonil a políbil mě. Polibek jsem prohloubila tím, že jsem si ho přitáhla za zátylek a pootevřela ústa, kdy Jaxon samozřejmě toho využil. Jenže to bychom nebyli my, kdyby nás někdo nevyrušil. „Já je zabiju, ať je to kdokoliv, tak ho normálně zabiju." Řekl Jaxon, když někdo zazvonil. Jaxon šel dolů, a já se mezi tím dala do pořádku. „Jasně, pojď dál." Slyšela jsem hlas Jaxona, tak jsem se rozhodla, že půjdu dolů. „Ahoj Molly." Usmála se na mě Kate, která právě teď stojí v chodbě a dívá se na mě. „Ahoj, co tady děláš?" zeptala jsem se s vráskou na čele. „Chtěla bych mluvit s Dylanem." Zašeptala a podívala se na podlahu. „No, ale ten tady teď není." Řekl Jaxon a pozval Kate do obyváku, kde jsme si všichni sedli. Kate si sedla na křeslo a já si sedla k Jaxonovi naproti Kate. „Jo to už mi Jaxon říkal." Řekla a usmála se na mě. „A jestli se můžu zeptat, tak proč s ním chceš mluvit?" zeptala jsem se a podívala se na ni, když Kate jen pokrčila rameny. „No jako nevím, jestli bys s ním teď mluvit měla, protože není moc v pohodě." Řekla jsem a Jaxon dal ruku na mé záda, aby mě opět uklidnil, protože jsem už pomalu začala zvyšovat hlas. „V klidu Moll." Zašeptal mi do ucha Jaxon. „Trochu jsem přemýšlela o tom, co jste mi řekli. A přišla jsem k tomu, že bych to chtěla dát opět do pořádku." Zašeptala a podívala se na mě. „Kate a myslíš si, že je to zrovna teď dobrý nápad?" zeptal se Jaxon, který do teď mlčel. „Nevím, ale k sakru, vždyť on mi chybí." Řekla už dost zoufale a podívala se na nás. „Dobře, Dylan je na vyhlídce." Řekl Jaxon a usmál se na ni. „Kde?" zeptala se Jaxona. „Pamatuješ, jak jsme hledali Jaxona?" Kate jen přikývla. „Tak je tam, kde jsem pro něj šla." Řekla jsem a šlo vidět, že Kate pochopila, kam má jít. „Dobře, tak já půjdu. Děkuji, že jste mi to řekli." Vstala z křesla, a šla ke dveřím. „Jo a ještě něco. Promiň Molly za to, že jsem ti řekla ty hnusy. A hlavně, že jsem vytáhla tu tvou minulost." Řekla Kate a podívala se na mě. „To je v pořádku, hlavně si to vyříkejte s Dylanem." Usmála jsem se na ni. Kate se rozloučila a odešla z domu. „Myslíš, že ji odpustí?" zeptala jsem se a podívala se na Jaxona. „Myslím, že mu to bude chvilku trvat, ale snad jo. Dylan s ní byl šťastný." Usmál se na mě a odešel do kuchyně, kam jsem ho následovala.
