„Tak co chceš dneska dělat?" Zeptala jsem se Kate hned po tom, co jsme dosnídali. Ano, jsem už zpátky u tety a spíme spolu s Kate v jednom pokoji. „Nevím, asi nic." Odpověděla a napila se svého čaje. „Tak to ne, někam dneska zajdeme, budeme se spolu bavit a uděláme si nějakou hezkou vzpomínku." Řekla jsem. „No ale ty bys měla být s Jaxonem a ne trávit čas se mnou. Za chvíli zase odjíždíš, tak si musíš toho svého přítele užít." U slova přítel pokroutila očima. „Já chci ale také trávit svůj čas se svou sestřenicí. Co kdybychom si zašli zahrát fotbal? Tento rok jsme ještě ani na hřišti nebyly." Usmála jsem se na ni. Kate se na mě jen podívala a přikývla. „Tak jo, já se půjdu převléct a můžeme vyrazit." Zvedla jsem se od stolu a šla do pokoje. Vzala jsem si černé legíny, dlouhé, upnuté, černé tílko a na to jsem si vzala červeno-černou kostkovanou košili, kterou jsem vzala mému tátovi. Mám ráda volné věci a taťka stejně tuto košili vůbec nenosí.
„Tak jo, jdeme si zakopat. Já budu v bráně a ty budeš na mě střílet jo?" zeptala jsem se. „A nechceš prostě jen střílet na bránu? Abych ti neublížila až budu střílet." Zasmála se. „Takovou sílu nemáš." Ušklíbla jsem se a šla do brány. „Tak pojď do mě." Postavila jsem se doprostřed brány a koukla na Kate, která se už napřahovala. První střelu dala úplně bokem. „Tak co se děje? Vždyť taková nejsi, vždyť umíš střílet skvěle." Zasmála jsem se, ale hned přestala. Kate se na mě totiž podívala dost škaredě. Asi ji to samotnou štve. Když už netrefila bránu ani na popáté, tak jsem se tomu sama začala divit. „Tak jo, co se děje?" vzala jsem míč a šla za Kate. Ta se sebrala a šla si sednout na lavičku, která je hned vedle hřiště a máme na ni pití. „Nic se neděje, proč by se mělo furt něco dít?" zeptala se naštvaně a napila se vody. „Tak jinak, tebe neštve to, co jste si s Dylanem řekli? Ty jsi úplně v pohodě z toho, že jste si dali další pauzu a že teď spolu ani nemluvíte?" sedla jsem si vedle ní. „A co mám dělat? To on mi dal kopačky, to on chtěl i tu zpropadenou pauzu. Já jsem za ním šla, že se konečně udobříme. On mi řekne, že mi to všechno odpustil a že je to v pořádku, a když se ho zeptám, jestli bychom spolu mohli začít tam, kde jsme skončili, než se to všechno podělalo, tak mi řekne, že nechce. Ano vím, co mi říkal, že chce vše napravit, ale jak to napravíme, když se teď ani vídat nebudeme?" řvala po celém hřišti, pochodovala před lavičku, a dokonce i brečela. „Tak proč jsi mu to neřekla?" zeptala jsem se potichu. „Protože má z jedné části i pravdu. Bojím se toho, co ale bude. Co když spolu budeme mít tak dlouhou pauzu, že se na mě úplně vykašle a najde si jinou? Co když mi toto řekl jen proto, že jsem totální kráva, která udělá scénu, kvůli úplné blbosti?" Podívala se na mě. „Moll, já ho nechci ztratit." Zašeptala, když padla na kolena. Sehla jsem se k ní a objala ji. „To bude v pořádku, všechno si pořádně vyříkáte a bude to v pořádku. On má rád tebe, určitě si jen tak někoho nenajde. Myslím, ne já věřím tomu, že chce tě mít teď u sebe." Šeptala jsem ji do ucha. Posadila jsem ji na lavičku a nechala ji, ať se vypláče.
Sedíme tady spolu už nějakou tu dobu. Kate si lehla mi do klína. Už nebrečí, ale kouká do blba bez toho, aniž by nějak vnímala. „Kate? Zvládneš už vstát?" zeptala jsem se ji potichu. „Nechci nikam jít." Zašeptala a zavřela oči. Přijde mi, že ji pořád po tváři tekly slzy, ale nevím to jistě, protože ji do obličeje nevidím. „Dobře a co chceš dělat?" zeptala jsem se ji a hladila ji po vlasech. „Chci být s Dylanem. Nechci už nic jiného, chtěla bych, aby mi Dylan odpustil a abychom to spolu konečně vyřešili." Pořád šeptala. „Tak pojď za ním a promluv si s ním, řekni mu to, co jsi teď řekla mě." Zvedla jsem ji do sedu a podívala se na ní. „Ale on se mnou nebude chtít mluvit." Řekla a utřela si obličej. „Myslíš? Já docela věřím tomu, že by si to rád poslechl." Usmála jsem se na ni. „Tak pojď půjdeme za ním a řekneš mu to." Zvedla jsem se podívala jsem se na ni. „Teď?" zhrozila se. „Ano teď, když ne teď tak kdy jindy?" vzala jsem věci a už jen čekala na Kate, která se začala také zvedat. „No vidíš, jak to jde." Usmála jsem se na ni.
