Ráno, když jsem se probudila, měla jsem pořád obmotanou Jaxonovu ruku přes můj pas. Když jsem se otočila na záda, abych viděla na něj, Jaxon už byl vzhůru a pozoroval můj obličej. „Dobré ráno." Zašeptala jsem a usmála se na něj. Jaxon se jen usmál a natáhl se pro ranní polibek. Když jsem ho chtěla prodloužit, tak se Jaxon odtáhl. „Musíme přestat, nebo to skončí tak, jak bychom asi ještě nechtěli." Zašeptal a odtáhl se úplně. Odešel z pokoje s tím, že nám dojde pro něco k snídani. Mezitím, co tady nebyl jsem si vytáhla mobil a všimla jsem si, že mám pár zmeškaných hovorů od tety, ale dokonce i od mámy. Rozhodla jsem se tedy, že mamce zavolám hned, protože to nebude zas až tak dlouhý telefonát. „Ahoj mami." Usmála jsem se nervózně do telefonu. Nevím totiž co přijde. „Ahoj zlato, jak se máš?" zeptala se vroucně. „Jo dobře." Zašeptala jsem, teď už spíše nechápavě. „Tak ty si tam už tři dny a ani svojí mamince nezavoláš? A potom, co se tě zeptám, jak se máš, tak mi jen odpovíš dobře?" zasmála se do telefonu. „Promiň mami, měli jsme trošku krušný den." Řekla jsem, ale nijak dál, jsem to ani nechtěla rozebírat. „Jak krušný?" zeptala se zvědavě. Jo to ona umí, je strašně zvědavá. „Ale jen jsem se trošku pohádala s Kate, ale už je to dobrý." Řekla jsem zrovna, když už přišel Jaxon a díval se na mě dost překvapeně. Obzvlášť, když slyšel tu poslední větu. „Tak to je dobře, hlavní je, že jste si to hned vyříkali a nejste na nože. Chudák teta tam je s vámi sama, a vy byste byli protivné." Zasmála se. „Jo asi tak nějak. Neboj tetu jsme tím vůbec neotravovali." Zašeptala jsem. „No a co ten tvůj šamstr?" zeptala se mamka a typuju, že měla na rtech ten svůj obvyklý úšklebek. „Jaký šamstr mami?" podívala jsem se na televizi, protože mě Jaxon znervózňoval. „No ten Jacob, nebo Jaxon, nebo jak se jmenuje? Ten tvůj skvělý kamarád, kterého miluješ a nechceš mu to říct." Řekla na oko vážně. Bohužel jsem viděla na Jaxonovi, jak se pošklebuje, takže to slyšel. „Dobře mami, toto téma nebudeme rozebírat po telefonu, tak ahoj, musím končit, Kate už chce jít ven." Usmála jsem se smutně, ale když jsem zavěsila, tak si mě Jaxon stáhl pod sebe. „Tak šamstr jo? Kluk, kterého tak miluješ a nechceš mu to říct jo?" zeptal se s křivým úsměvem a rozzářenýma očima. „Tak ty posloucháš cizí hovory?" zeptala jsem se na oko naštvaně. „To nešlo přeslechnout, tvoje máma mluví hlasitěji, než by se mělo." Zašklebil se a podíval se mi do očí. „Taky tě miluji Molly." Řekl vážně a hned na to mě políbil. Tentokrát to nebylo takové, jako vždy, ale zdálo se mi to procítěnější. Když se odtáhl, tak jsme se nasnídali, já se oblékla do kraťasů, a tričko mi půjčil Jaxon. Když jsem si ho oblékla, tak to vypadalo, že pod tím nic nemám. Jaxon řekl, že půjde se mnou, protože neví, co ještě Kate napadne a nechce mě tam nechávat s ní samotnou.
Došli jsme před dům, já jsem odemkla a vešli jsme dovnitř. Všude bylo ticho, což je normální, protože vlastně teta je v práci a Kate s Dylanem asi ještě spí. Došli jsme před dveře a Jaxon už chtěl otevřít, ale já ho zastavila. Ještě pořád je to její pokoj, a navíc je tam i Dylan, tak nevím, jestli náhodou nedělají něco, co bychom neměli vidět. Zaklepala jsem a po vyzvání jsem vešla dovnitř. Kate seděla na posteli a Dylan seděl na židli u stolu. Oba se dívali na sebe docela utrápeně. „Ahoj." Zašeptala jsem a podívala se jen na Kate, která se otočila na mě. „No nazdar, už jsem si říkala. Myslela jsem si, že přijdeš už večer, ale po tom, co Dylan říkal, že spíš dnes u nich, tak mi došlo, že asi budeš zaneprázdněná." Usmála se, ale šlo vidět, že se hodně do toho úsměvu přemlouvá. „Kate, chtěla jsem se ti omluvit za to, co jsem ti řekla." Zašeptala jsem a udělala jsem asi dva kroky k ní. Jenže jsem se hned zastavila, protože se na mě Kate podívala s tím svým hnusným pohledem. „To je dobře, protože to určitě všechno spraví." Řekla arogantně a podívala se na Dylana. „Protože si představ, že si právě o tom povídáme a opravdu se rozcházíme v názoru. Dylan je pro, abych to tak nehrotila, abych tě tu nechala do konce prázdnin, protože tím ublížím i Jaxonovi, ale já mám za to, že pokud Jaxon chce být pořád ten idiot, který se snaží a nic z toho nedostane, tak ať si tě nastěhuje k sobě. To bude vlastně i Dylan rád, protože si tě oblíbil více než svou holku." Řekla a podívala se na mě. Už jsem se nadechovala, že něco řeknu, ale Jaxon byl rychlejší. „Kate zase s Molly mluv trochu hezky. Ona nemůže za to, že ty jsi mrcha. I Dylan si už myslí, že to docela přeháníš. Nechápu, proč když Dylan dokázal Molly hned odpustit za to, že řekla, že se s tebou jen chce vyspat, tak proč ty ne. Molly je tvoje sestřenice a snaží se tě chránit. Pořád je starší a má na to větší právo než ty na to být na ni tak hnusná." Jaxon došel přede mě, aby mě mohl chránit. „Tak už si naočkovala i jeho? A není i trochu divné, že mi radí někdo, kdo nemá s klukama nic společného? Pouze měla jednoho a ten ji i dokonce málem znásilnil. Abych řekla pravdu, tak se mu nesmíme divit po tom, co jsem si všimla, jak si hraje s tebou. Už ti řekla, co má všechno za sebou? Nebo i v tom pořád lže?" Jaxon se jen na mě nevěřícně podíval. Nevím, jestli tím, že nevěří tomu, co ona řekla, nebo tím, že mi nevěří, že jsem mu řekla všechno. „Molly totiž brala půl roku drogy. Bylo to hned po tom, co ji ten její málem znásilnil a proč? Protože ona si nebyla jistá, jestli ho miluje. Tedy tak to všem říká, ale věřím tomu, že ona si s ním jen hrála, stejně jako si hraje s tebou Jaxone..." pořád mluvila dál. Už nevím ani co mluvila. Nechápu, proč je tak hnusná. Proč se tak změnila. „Tak už drž hubu." Zařvala jsem na ni. „Nemůžu uvěřit tomu, že si to tady všem řekla. Doufám, že je ti hned lépe, že si to řekla jim. Ani bych se nedivila tomu, kdyby tě tady Dylan už nechal samotnou. Ale asi budeš zklamaná, Jaxonovi už jsem řekla o tom klukovi, řekla jsem mu taky, proč mi trvalo tak dlouho mu říct, že ho miluju. Ale nikdy jsem nevěřila tomu, že o drogách budeš mluvit ty. Si ta nejkrutější a nejpodlejší zmije, jakou jsem kdy viděla. A věř nebo ne, lituju toho, že patříš do mé rodiny. A nejvíce lituju tetu, Adama a Emu. Ale v jednom si měla pravdu, tady nezůstanu ani minutu." Řekla jsem, šla jsem si pro kufr, který jsem si jen zapnula a chtěla se vydat pryč, ale zastavil mě hlas Dylana. „Molly, Jaxone, počkejte na mě." Zvedl se ze židle, ale podíval se na Kate a řekl. „My dva jsme už opravdu spolu skončili. S takovou mrchou jako si ty nechci mít nic společného. Sbohem." Oznámil ji a odešel s námi.
Sedíme v pokoji od kluků. Dylan sedí na své posteli a já se opírám o Jaxonovu hruď na té jeho. Už asi hodinu, co tu sedíme jsme neřekli ani půl slova. Dylan je hodně naštvaný, ale taky jde vidět, že ho to hodně mrzí, že se spolu rozešli. Mě mrzí to, že je Kate taková mrcha a Jaxon, ten jen sedí a hladí mě po zádech. Otočila jsem hlavu na něj, abych se podívala, jak se tváří, a zjistila jsem, že je celý mimo. „Nad čím tak přemýšlíš?" zeptala jsem se potichu, abychom nerušili Dylana. „Pořád nemůžu uvěřit tomu, že to Kate udělala. A taky proč si brala drogy?" podíval se na mě. „Když se stalo tamto, co jsem ti říkala včera, tak jsem se začala bavit s jednou holkou. Ta mě dovedla do její skupinky, kteří brali drogy. Já byla pořád taková sešlá, tak mi řekli, ať si dám jednu dávku. V tu chvíli jsem si říkala, že hůř už mi ani nebude, tak jsem si šňupla. Jenže to bylo potom častěji, a nakonec se to dozvěděla moje máma. Řekla, že buď se vyléčím a půjdu do psychiatrické léčebny, abych se vyléčila i z toho mindráku, jak říkal táta, nebo ať vypadnu z domu. Vím jistě, že by mě rodiče nevyhodili, ale chtěla jsem to potom i sama. Tak jsem se vyléčila."
„Hej lidi, sorry za to, co udělala. Nevěřil jsem vlastním očím, že by toto opravdu řekla. Promiň Molly." Řekl po nějaké chvilce ticha Dylan. „To je v pohodě, nemůžeš za to, jaká je. A navíc je to moje rodina." Usmála jsem se na něj.
