„Dobrý den, jsou kluci doma?" zeptala jsem se mamky od kluků, která nám přišla otevřít. „Ano, jsou ve svém pokoji, pojďte dál." Usmála se na nás. „Děkujeme, my půjdeme hned za nimi, jestli nevadí. Jen prosím nic neříkejte." Vyzouvala jsem se boty a dávala na zem míč, který jsem měla pořád v ruce. Kate šla hne šla hned zamnou, i když docela neochotně. „Dobře nebudu nic říkat." Zasmála se a šla do kuchyně. „Tak jdeme na to." Vzala jsem Kate za ruku a šli jsme po schodech nahoru, kde mají kluci pokoj. „Ty půjdeš se mnou?" podívala se Kate na mě. „Vadí ti to? Neboj vezmu Jaxona a klidně vás necháme o samotě." Usmála jsem se na ni. „Ne já budu jen ráda, když zůstaneš. Chci mít podporu." Upevnila stisk našich rukou. Jen jsem kývla a šla dál. Když už jsme stály před pokojem, tak jsem chvilku počkala, aby se Kate mohla nadechnout. Zaklepala jsem a po vyzvání jsem vlezla do pokoje nejdřív já. „Ahoj kluci." Usmála jsem se na ně. „Ahoj Moll, co tady děláš?" zeptal se mě Jaxon, který se posadil na své posteli, kde doteď ležel. Podívala jsem se na Dylana, který se na mě ani nepodíval a pořád ležel zády ke mně. „Jak se máte?" zeptala jsem se a koukla zpátky na Jaxona. „Jak myslíš?" usmál se Jaxon na svého bratra, tedy na jeho záda. „Copak tady vůbec děláš?" zeptal se mě znovu. „No, někoho jsem vám přivedla." Usmála jsem se do dveří, které byli doteď otevřené a Kate konečně udělala jeden krok do pokoje. „Ahoj." Zašeptala a zavřela dveře. Hned jak promluvila se Dylan otočil a podíval se ke dveřím. Vypadal strašně. Byl celý bledý a měl zarudlé oči. „Co tady děláš?" zeptal se Dylan, který stále jen seděl a koukal na Kate. Přijde mi, že tato otázka je dneska dost už ohraná. Usmála jsem se nad tím a šla blíž k Jaxonovi. „No... Já..." Kate se nemohla nějak vymáčknout, prostě jen stála u dveří a koukala do země. „Pojď si k nám sednout Kate, vymyslíme něco a odpoledne něco podnikneme, co ty na to?" Usmál se na ni Jaxon, který mě začal hladit po zádech. Nechtěla jsem si s ním teď dát pusu, když tu s námi byli ti dva. Bylo mi to blbý, tak jsem si jen sedla vedle něj a koukala na ty dva. Kate se konečně rozešla a sedla si na postel vedle mě. „No tak co budeme dneska dělat?" zeptal se Jaxon a podíval se na nás všechny. „Nepůjdeme si zakopat? Dlouho jsme už na hřišti nebyli." Usmála jsem se na všechny, kteří se na mě dívali. Docela mě štvalo, že Kate se nedokázala vymáčknout. A že Dylan jen seděl a koukal na mě a Jaxona. Ani se na Kate nechtěl podívat. „No to není špatný nápad." Podíval se na mě Jaxon. „A nechtěli jste být vy dva jen spolu? Za chvíli Molly odjíždí, tak byste se měli užít, jak jen to jde." Promluvil poprvé Dylan. „To bychom sice měli, ale chceme být i s vámi." Řekl Jaxon a podíval se přísně na svého bratra. „Tak jo, jak chcete." Odpověděl a lehl si zpátky do postele. Podívala jsem se vedle sebe na Kate, která se teď dívala pouze na jeho záda tak smutně, že se divím, že to Dylan necítil. „Tak jo, tak jdeme." Zavelela jsem a zvedla se. Kate se zvedla hned se mnou. „Počkám venku." Řekla a odešla tak rychle, že za ni byl jen flek. Jen jsem nad tím pokroutila hlavou a šla za ní. „Tak pojďte ať na vás nemusíme čekat venku dlouho." Řekla jsem ještě předtím, než jsem odešla z pokoje.
„Proč jsi tak rychle utekla?" zeptala jsem se Kate hned, jak jsem vylezla z domu i s míčem v ruce. „Vždyť se na mě nechtěl ani podívat, tak proč bych se tam s ním měla takhle trápit? Nebo trápit jeho? Vždyť šlo vidět, že mě tam nechce." Už zase brečela, tak jsem si ji jen přitáhla do objetí. „To bude dobrý, promluvíš si sním a bude to lepší." Usmála jsem se na ni a podívala se ke dveřím, ve kterých právě kluci stáli. Oba se na nás dívali, tak jsme se od sebe odtáhly a Kate se už rozešla dopředu. „Co se stalo?" zeptal se mě Jaxon, který mě vzal za ruku. „Kate je úplně v háji, chce Dylana zpátky, ale neví, jak mu to má říct, hlavně když si s ním chtěl nahoře promluvit a vypadalo to, že Dylan nechce, tedy to tak vypadalo podle ní." Oddechla jsem si. Už mě to nějak extra moc nebaví a chtěla bych, aby všechno bylo tak, jak to bylo na začátku. „Těžké je to, že Dylan by si s ní chtěl taky promluvit, dokonce mi říkal, že by to chtěl vzít všechno zpátky, ale myslím si, že on první krok neudělá. Myslí si, že to, co udělal, také udělal správně." Povzdechnul si a podíval se na mě. „Tak jo, jdeme si zakopat a už to teď necháme tak. A jestli si u toho fotbalu nepromluví, tak začnu mluvit já." Zasmála jsem se a podívala se na Jaxona taky. „No to bys měla ty moje řečnice." Zasmál se a přiblížil se ke mně. Ještě jsem se podívala na ty dva, jestli se na nás nekoukají a pak se přisunula k Jaxonovi tak, abychom konečně mohli tu mezeru mezi námi vyplnit. „Konečně, to jsem chtěl udělat už od té doby, co jsi přišla k nám do pokoje." Usmál se na mě, když jsme se odtáhli. Znovu se spojil naše rty, a já konečně náš polibek prohloubila. Ani jsme si neuvědomovali, že jsme se zastavili a nechali ty dva jít před námi.
