Po tom, co jsme dojeli do města a zaparkovali, jsme šli k pouti, která šla slyšet po celé ulici. „Tak jo lidi, já musím něco vyřídit. Tak se jděte třeba porozhlédnout a já vás pak najdu. Jen buďte prosím někdo z vás na telefonu, kdybych vás najít nemohla, protože je tu jako fakt hodně lidí." Zasmála se Kate a už odcházela, ale zastavil ji Dylan. „Počkej, jdu s tebou." Zavolal na ni a odešli někam neznámo, kam a nás dva tady nechali samotné. „Tak co budeme dělat my dva?" zeptala jsem se Jaxona, který se rozhlížel okolo, jako by hledal ty dva. „No můžeme se tady nejdřív porozhlédnout, nebo můžeme jít na nějakou atrakci." Odpověděl a usmál se na mě. „No tak bychom se mohli porozhlédnout a třeba nás tady něco napadne." Mrkla jsem na něj a nechala se vést Jaxonem do středu poutě.
Po asi půl hodině procházení se po pouti, mě Jaxon přemluvil, abychom šli na nějakou šílenou atrakci. Opravdu se mi tam moc nechce, protože mi stačí, že stojíme hned pod ní a já slyším, jak tam všichni řvou. „Opravdu tam musíme? Nemohli bychom radši tam na tamtu atrakci? Ta taky vypadá dobře." Ukázala jsem za sebe, kde byli jezdící autíčka. Ano, opravdu hodně se bojím výšek a on mě chce vytáhnout na volný pád. Jaxon se na autíčka podíval, otočil se na mě a se smíchem zavrtěl hlavou. „Prosím Jaxone." Prosila jsem ho, protože tam už opravdu nechci jít. On jen vrtěl hlavou a pořád se smál. „Prosím, udělám cokoliv budeš chtít, jen ať tam nejdeme." Už jsem málem klečela na kolenou, a dokonce se mi i mlžily oči. Jaxon se přestal smát a podíval se na mě. „Opravdu cokoliv?" zeptal se a postavil se naproti mně. Pokývala jsem hlavou a podívala jsem se na něj skrz řasy. Jaxon se ke mně pořád přibližoval, až byl ode mě asi dva centimetry. Pořád jsem stála jak solný sloup a koukala do jeho nádherných očí. „Nevím, jestli by si mi mohla splnit to, co bych chtěl." Zašeptal a díval se mi při tom do očí. Najednou zvedl svou pravou ruku a dal mi ji na mé líčko. „Jaxone co to děláš?" zeptala jsem se šeptem. „Jen to, co jsem už udělat chtěl." Zašeptal a začal se ještě více přibližovat. Mezitím, co se přibližoval jsem zavřela oči a už jen čekala. Když jsem nějakou chvíli nic necítila, tak jsem otevřela oči a hned na to jsem slyšela Dylana s Kate, jak jdou k nám. Podívala jsem se na Jaxona a ten jen pokrčil rameny, ale dál se díval na mě.
„Tak co? Přemluvil si ji?" zeptal se Dylan a bouchl Jaxona do ramene. „No snažím se, ale myslím, že Molly nakonec půjde." Usmál se na mě a teprve potom se podíval jinam. Vzhledem k tomu, že jsem ještě pořád nerozdýchala to, co se tady před chvíli dělo, jsem jen přikývla. Nakonec mi to došlo, protože jsme došli na řadu a už mě poutali k sedačce. Jaxon seděl vedle mě a Dylan s Kate nepůjdou, protože je tady sedačka pouze pro dva lidi a nechali nás dva, když už jsme tady stáli tak dlouho. Jakmile nás zavřeli, tak jsem se už rozbrečela. Ne hlasitě, ale pouze mi tekly slzy. Jaxon se na mě s úsměvem podíval, ale jakmile mé slzy viděl, tak zvážněl. „Co se děje?" zeptal se a pohladil mě po stehně. Jen jsem zavrtěla hlavou a podívala jsem se bokem. „Molly, prosím řekni mi, co se stalo." Zeptal se ještě jednou a tentokrát mě chytl za ruku a otočil mi hlavu k sobě. „Vždyť jsem ti říkala, že se tady bojím jít." Zašeptala jsem a podívala se mu do očí. „Ale vždyť si nakonec kývla na to, že sem půjdeš." Zamračil se, ale pořád mluvil mile. „Protože jsem nevnímala, co si říkal po tom, co se stalo těsně před tím." Přiznala jsem se. Jaxon se na mě jen díval, protože nemohl uvěřit tomu, co jsem řekla. „Promiň, asi mi nedošlo to, co jsem dělal." Zašeptal a pohladil mě po líčku. „Nechtěl jsem toho využít, promiň mi to. Jen už to nepůjde asi zrušit. Zvládneš to?" usmál se na mě. „Asi už budu muset." Zašeptala jsem, ale nepodívala jsem se na něj. „Dobře, neboj jsem tady s tebou." Usmál se na mě a vzal mě za ruku. V tu chvíli se to začalo zvedat a já se jen podívala na Dylana s Kate, kteří stáli dole a čekali až skončíme. Jakmile to nahoře zastavilo podívala jsem se na Jaxona, který se na mě usmál a jen zašeptal „zavři oči." Jakmile jsem je zavřela a stiskla Jaxonovi více ruku, se to spustilo. Okamžitě jsem začala řvát, protože jsem ani nic neviděla. Jakmile se to zpomalovalo jsem oči otevřela a už jen koukala na to, jak se houpeme. Když jsem se podívala na Jaxona, tak jsem se musela usmát, protože jsme se ještě pořád drželi za ruce a koukali jen na sebe s úsměvem na rtech. Když nás sundali a rozepli, okamžitě jsme oba vylezli a objali jsme se. Ano, moc jsem nepřemýšlela nad tím, co se vlastně děje, protože jsem ještě pořád byla hotová z toho, že jsem tam vůbec seděla a nechala to rozjet. „Děkuji, že si mě nakonec přemluvil a uklidnil." S úsměvem jsem mu zašeptala do ucha. „Nemáš za co, já věděl, že se ti to nakonec bude líbit." Zasmál se a objal mě pevněji.
