„Tak jo, co budeme dělat?" zeptal se Dylan asi po hodině a půl koukání na televizi. „No nevím jak vy, ale mě za dvě hodiny jede vlak domů." Usmála jsem se na Dylana, ale na Jaxona jsem se neměla odvahu podívat. „Počkej co?" zeptal se Dylan. „Já myslel, že tady zůstaneš aspoň chvíli, než zase odjedeš." Podíval se na Jaxona, ale ten mlčel. Když jsem na něj pohlédla taky, tak jsem viděla, že nechce o tom mluvit před Dylanem. „Dyle, prosím tě, mohl bys nás nechat chvilku o samotě?" zeptala jsem se s pohledem upřeným na Jaxona. „Jasně v klidu, až skončíte, tak mi řekněte budu dole." Usmál se, poplácal Jaxona po rameni a odešel. „Co se děje?" zeptala jsem se Jaxona a sedla jsem si do tureckého sedu. „Ty chceš odjet už dnes?" zeptal se nevěřícně. „A co bych asi tady dělala? Vždyť nemám ani kde přespávat." Zašeptala jsem. „Ale tak můžeš zůstat u nás. Přece nemůžeš odjet po tom, co jsme si včera v noci řekli." Podíval se na mě s prosbou v očích. „Jaxone zapomněl si na to, co se stalo dnes ráno? Kate mě vyhodila, dokonce se s ní i rozešel Dylan. Nejsem si jistá, jestli bude dobrý nápad, aby mě tady potkávala." Řekla jsem a vstala z postele. Jaxon se během chvilky dostal ke mně a chytl mě za ruku. „Molly, nemůžeš prostě odjet. Pamatuješ si, co si mi slíbila, když jsme si volali na začátku léta? Slíbila si mi, že přijedeš a pořádně si to spolu užijeme. A místo toho už chceš odjet?" zeptal se mě, ale přitom se usmíval, protože si vzpomněl na naše bezstarostné večerní volání, kdy jsme neřešili snad nic jiného než to, kdy dojedu a kdy se opět uvidíme. „Ale jistě že si to pamatuju. Ale taky byla trošku jiná situace, měla jsem kde bydlet, měla jsem skvělou sestřenici, která se na mě těšila a já na ni. A teď? Teď nemám nic. Nemám kde bydlet, z mojí sestřenici se stala pěkná mrcha, která ubližovala i tvému bratrovi." Zašeptala jsem a usmála se na něj. „Víš, že můžeš zůstat u nás. Prosím Moll, přece neodjedeš. I Dylan by byl z toho smutný." Zasmáli jsme se. „Tak jo. Ale zeptáš se mamky, jestli ji to nebude vadit, protože se ani mi nelíbí, že tady budu. Je to cizí prostředí a pochybuju, že tvá mamka bude chtít totálně cizí holku u sebe doma." Odtáhla jsem se od něj a šla ke kufru, kde jsem si vytáhla modrou skládanou sukni, která je dlouhá pod kolena, k tomu jsem si dala světlý pásek a vzala jsem si bílý top, který má vepředu zip přes celou délku topu. Obléct jsem se šla do koupelny, kde jsem si i umyla obličej od slz. Došla jsem do pokoje, kde Jaxon měl oblečené jen kraťasy a tričko si zrovna chtěl obléct, ale vyrušila jsem ho. Jaxon se na mě otočil a usmál se. Když si oblékl tričko, tak jsme si ještě spolu sedli na jeho postel a začali si povídat. Řekla jsem mu, že nechci, aby se mě teď chvilku dotýkal, tak sedíme od sebe asi metr, ale jemu to nedá a pořád se ke mně natahuje.
„A nechceš dělat něco jiného, než si jen povídat?" zeptal se mě Jaxon s ďábelským úsměvem. „Jo? A co bychom spolu měli dělat?" zeptala jsem se, ale brala jsem to ze srandy. „No já bych i vědět." Posunul se více ke mně a zatáhl mě za pásek. „Ale copak to zkoušíš?" zeptala jsem se se smíchem a přiblížila se k němu taky. „No něco mnohem zábavnějšího než povídání si." Políbil mě, ale jen letmo. To už jsem zavrčela, ale odtáhla jsem se od něj. Jaxon se natáhl k mému tričku a snažil se o rozepnutí zipu. To se mu po chvilce povedlo, ale naštěstí jen o kousek. Bohužel i ten kousek stačí k tomu, aby viděl mnoho. „Hele, co to děláš?" zeptala jsem se a snažila se to znovu zapnout, ale Jaxon byl rychlejší. Položil mě na postel a lehl si nade mě. Hned na to mě políbil a jeho ruka putovala od pasu dolů. Přešel k mému stehnu, kde se mi vyhrnula sukně a posunoval ruku čím dál tím víš. Celou dobu neodtrhl rty od mých, takže jsem ani necítila, kde už je se svou rukou. Jakmile jsem cítila, že se blíží hodně blízko k mému pasu, tak jsem jeho ruku zarazila svou. Jaxon to neřešil a položil si svou ruku na můj pas, který začal hladit. Když ho mé rty přestaly bavit, tak se posunul k mému krku, kde mě začal různě sát. „Hele brácha, nechcete...oh." Okamžitě, co jsme slyšeli Dylana, jak jde dovnitř, jsme se od sebe odtáhli. Dylan jen stál u dveří, které byly pootevřené a díval se na nás. Já se snažila zapnout top, ale nějak mi to nešlo. Toho už si všiml Jaxon a pomohl mi ho zapnout. „Co potřebuješ?" zeptal se Jaxon jako by se teď nic nestalo. „No chtěl jsem, jestli nechcete někam zajít, ale vidím, že máte něco lepšího na práci." Usmál se na nás. Já už byla rudá snad až na zadku, tak jsem se jen podívala na podlahu a nechala Jaxona, ať to vyřeší. „Ne myslím, že můžeme někam zajít." Zasmál se Jaxon a už vstával z postele. „Tak jo, jen si prosím tě tu rtěnku, nebo co to máš od Molly smyj." Zasmál se a už otevíral úplně dveře. To už jsem ale nevydržela a vstala z postele. „Tak jo, jdeme ne?" zeptala jsem se, ale na Dylana jsem se pořád podívat nemohla. „Jasně, počkám vás dole. Jo a Molly, podívej se do zrcadla, myslím, že nechceš, aby to šlo všude vidět." Ukázal na můj krk a se smíchem odešel. Moc jsem to nechápala, tak jsem se šla podívat do zrcadla, které měli kluci na skříni. Ach bože, já tam mám cucflek. Ten debil mi udělal cucflek. „Ne, ne, ne, ne..." šeptala jsem si pro sebe a koukala do zrcadla, jako by to mělo zmizet. „Copak zlato?" zeptal se nevinně Jaxon, když došel ke mně. „To si mi opravdu musel dělat cucflek?" zeptala jsem se ho, a dívala jsem se na něj v odraze zrcadla. „No ták, aspoň všichni budou vědět, že jsi zadaná." Zasmál se. „Jako by tady na mě všichni zírali a říkali si, jo s tou bych si dal říct." Pokroutila jsem hlavou. „Vždyť je to hezké. Je to normální věc, která se ti stane, když s někým něco máš." Usmál se na mě, objal mě zezadu a dal mi jeho hlavu na mé levé rameno. „Mluvíš o tom, jako by to byl obyčejný pupínek, který se ti ukáže po tom, co jdeš do puberty." Pokroutila jsem nad ním s úsměvem hlavou a dívala se na náš odraz. Jaxon se jen usmál, otočil si mou hlavu k němu a políbil mě. Odtáhl se a šli jsme dolů, kde už čekal Dylan, který seděl na gauči a koukal do mobilu. Nevypadal moc nadšeně, protože se i docela mračil. „Co se děje?" zeptala jsem se ho po tom, co jsem mu dala ruku na rameno. Dylan jen pokroutil hlavou, vstal a šel se obout. Podívala jsem se na Jaxona, který jen nechápavě pokrčil rameny a šli jsme se taky obout. Já si obula své bílé nízké conversky a šli jsme ven. Samozřejmě jsem si ještě přes sebe přehodila kardigan, aby mi nebyla zima, protože nevím, jak dlouho budeme venku.
„Tak co budeme dělat?" zeptala jsem se, když jsme šli asi pět minut vedle sebe a v tichosti. Já šla mezi kluky a ani jeden nepromluvil. „Co se děje?" zeptala jsem se a zastavila jsem je v chůzi. Když jsme vyšli, tak Dylan něco říkal Jaxonovi a potom právě oba takhle zmlkli. Kluci se jen na sebe podívali, ale oba zakroutili hlavou. „Tak to ne. Nepůjdeme odsud, dokud mi neřeknete, co se děje." Oznámila jsem jim a založila si ruce na hrudi. „Tady to řešit nebudeme, pojď půjdeme jinam." Řekl Jaxon a vzal mě za ruku. Táhl mě na pláž, kde jsme strávili celé minulé léto. Jaxon si sedl, já si sedla vedle něho a Dylan vedle mě. „No tak už mluvte." Řekla jsem. Bylo to k nevydržení, oba seděli, koukali do moře a neřekli ani půl slova. „No, jak to říct..." začal Dylan, ale podíval se na Jaxona. „Myslím, že to není tak těžké mi říct, co se opět stalo, vždyť jsme toho za posledních pár dní zažili dost ne?" zeptala jsem se a vstala jsem, abych viděla na oba. Stoupla jsem si naproti nim a dala si ruce na boky. „No volala mi Kate." Zašeptal Dylan a podíval se do země. „No a co chtěla?" zeptala jsem se opatrně. „On někdo ví z tvé rodiny tvou minulost?" zeptal se mě Jaxon. Jen jsem zakroutila hlavou a přemýšlela jsem, jakou to má společnost. „Ne, ne, ne, ne, ne to přece neudělá." Zašeptala jsem. „Kate mi řekla, že pokud za ni nepřijdu, neomluvím se a nezačneme tam, kde jsme včera skončili, tak všem z rodiny řekne tvou minulost, vše o těch drogách, protože ví, že by tě všichni konečně přestali mít radši než ji." Dořekl Dylan a podíval se opět do země. „To ne, to ne, to ne, to ne..." cítila jsem jen to, že mi nohy vypověděli službu a že padám k zemi. Cítila jsem, jak jsem dopadla na kolena na písek a jak mi po tváři tečou slzy. „Molly jsi v pořádku?" zeptal se mě Jaxon a chytl mě za ruku. Když jsem se mu vytrhla, tak se na mě jen nechápavě podíval, ale neříkal ani slovo. Po chvilce, co jsem se vzpamatovala, jsem si utřela slzy a podívala jsem se na Dylana. „To nesmíš udělat, to nedopustím." Zašeptala jsem na něj. Dylan se na mě jen nechápavě podíval. „To nemyslíš vážně Moll, ona tě zničí." Řekl Jaxon a podíval se na mě. „A ty chceš, aby tvůj bratr byl s tak odpornou ženskou? Chceš, aby nebyl šťastný?" zeptala jsem se ho, když zakroutil hlavou do stran tak jsem řekla „No tak vidíš, tak jiný možný řešení není. Prostě tam nepůjde a já budu doufat, že to moje rodina vezme v klidu." Zašeptala jsem a podívala jsem se na Jaxona. „Půjdu tam." Zašeptal Dylan. Oba jsme se na něj podívali dost překvapeně. „Co?" zeptali jsme se navzájem. „Půjdu tam, nechci, aby ti ublížil Moll, a navíc, vím dost dobře, že ublíží i vám oboum. Nechci, aby se to zase mezi vámi pokazilo po tom roce, když jste se oba sbližovali. Nechci, aby byl opět Jaxon nešťastný, to jsem ti kdysi, když jsme hledali Jaxona, řekl dost jasně ne?" usmál se na mě a vstal z písku. „To přece nemyslíš vážně? Vždyť nemůžeš tam jít po tom, co všem udělala." Zašeptala jsem. „A co ty? Tebe odrovná, když to všem řekne." Řekl a podíval se na mě. Jaxon mě začal hladit po zádech, aby mě uklidnil. „No tak to řekne. Nějak se s tím vyrovnám. Sice mi bude líto vidět celou svou rodinu, jak na mě kouká skrz prsty, nebo jak mě přestane mít ráda, ale určitě lepší, než kdyby ses trápil ty Dylane. Uvědom si, že budeš s ní muset hrát šťastného, a to ty s ní určitě nikdy v životě nebudeš. Nechci ti křivdit nebo tak něco, ale ty nechceš být s Kate. Měl by sis najít někoho lepšího." Dořekla jsem. „Ale co když tě celá rodina zavrhne? Co když to Kate dá i na internet a bude to vědět každý?" zeptal se. „No a co? Určitě lepší, než kdyby zase vyhrála." Řekla jsem naštvaně a postavila jsem se naproti Dylana. „Molly má pravdu, nemůžeš přece dělat něco, co nechceš." Řekl Jaxon a postavil se k nám. „Ale co když je to něco, co chci? Co když jsem se nesrovnal s tím, že jsem se s ní rozešel?" zašeptal a sklopil oči na písek. Popošla jsem k němu a zvedla mu hlavu. „Ona se změní, jen potřebuje vychladnout neboj se. Jen bys ji asi měl dát trochu prostoru a zkusit to třeba za pár dní. Třeba už dostane rozum. Já vím, že ji miluješ, ale taky vím, jak dokáže láska ubližovat. A taky vím, že ona tě ztratit nechtěla. Toto všechno dělala, protože jsem se pletla do věcí, do kterých mi nic není. Ale jakmile vychladne, tak si určitě uvědomí, že o tebe přijít nechce a vrátíte se k sobě." Dořekla jsem a usmála jsem se na něj. „Ale co když ji to už nebudu moct odpustit?" zeptal se a viděla jsem, jak se mu lesknou oči. „Jestli ji opravdu hodně miluješ, tak ji odpustíš. Ona neudělala nic tobě, nebo vašemu vztahu. Jen ublížila mi, a to ji odpustíš." Dívala jsem se mu do očí a na svých zádech jsem pořád cítila Jaxonovu ruku. „A jak si můžeš být, tak jistá?" zeptal se a usmál se na mě. „Protože já ji odpustila hned po tom, co jsem si uvědomila, co se stalo a co ještě možná udělá. Nechci si tím kazit jedinou chvíli s Jaxonem a chci být konečně po dlouhé době pořádně šťastná. A to budu jen po boku Jaxona a tebe a když nebudu cítit sama v sobě nenávist." Viděla jsem, jak se konečně pořádně usmál. Přitáhla jsem si ho blíž a objala ho. „Tak jo, už toho nechte Dyle, nezapomínej, že toto je moje holka." Zasmáli jsme se.
