City Alfy

Procházka

Jess

Další den jsem se nemohla dočkat, až ho znovu uvidím. Sama nevím proč, ale byla jsem plná očekávání.

Stála jsem na louce a usmívala se, čekajíc, až dorazí a půjdeme spolu dál. Byla jsem překvapená, jak dlouho jsem se takhle necítila.

"Ahoj, vypadáš, že máš skvělou náladu. Doufám, že ti ji nepokazím tím, co jsem pro tebe dnes připravil."
"A co jsi pro mě dnes připravil?" Má pravdu, mám dobrou náladou, protože včera jsme si to vše ujasnili a mě trošku vzrostlo sebevědomí, že se odtud někdy ještě dostanu.
"Pojď, řeknu ti to po cestě."

Jdeme stejnou cestou jako včera. Celou dobu mlčíme a on se neustále rozhlíží, jako by se obával, že nás někdo sleduje.

Když se ho zeptám, co se děje, řekne jen, že nic, nebo vůbec neodpoví. Teprve až dorazíme před skálu, konečně se uvolní a vysvětlí, co se dnes bude dít.

"Pokud včera všechno proběhlo podle plánu, to, co jsem připravil na dnešek, by pro tebe nemělo být žádný problém." V tu chvíli mi úsměv zmizel a nahradil ho lehký strach.
"Neboj, není to nic složitého a navíc budu pořád vedle tebe," snaží se mě uklidnit. Trochu to pomůže, ale strach zůstává.

"Tvým úkolem na dnešek je: Přeměníš se a půjdeme se projít k nedalekému jezírku, které slouží jako napajedlo pro místní zvěř. A po celou dobu budeš mít kontrolu ty. Nedovolíš své vlčici, aby převzala kontrolu. A mohla bys mi prosím říct její jméno, ať jí nemusím pořád říkat vlčice."

"Tyrkys,"odpovím jednoduše.

"Tak, aby Tyrkys nepřevzala kontrolu."

"A jak se to dělá, aby nepřevzala kontrolu?" Toto mi připadá jako zásadní věc, kterou by mi měl říct.

"Budeš mít po celou dobu přeměny i potom pevnou mysl." Řekne to tónem, jako kdyby to byla ta nejvíc jistá věc na světě. Jenže jemu nedochází, že tohle všechno je pro mě nové.

"Po nějakém čase tě Tyrkys upozorní, že si bere kontrolu, nebo ti to alespoň nějak naznačí, takže postupem času to bude lehčí a lehčí." Řekne aby ulehčil napnutou atmosféru která kolem nás poletuje. "Večer má pršet, tak začněme, ať nezmokneme." Přikývnu a on odstoupí, abych měla na přeměnu prostor.

Přeměna bolela, a to hodně. Naštěstí trvá jen půl minuty nebo minutu, i když jsem vydala bolestný výkřik, dalo se to vydržet.

Když je po všem, otřepu se a sednu si před Lea, čekajíc na další pokyny.
"Jdeme." A rukou ukáže, ať ho následuji.

Zatím jde všechno v pohodě. Tyrkys láká vylézt na povrch a proběhnout se, možná i něco ulovit, ale snaží se sama sebe ovládnout, aby to neudělala. Což oceňuji.

Leo

Jde mi pěkně u nohy, i když trochu neohrabaně, ale takhle to má na začátku každý.

Usměju se, když zakopne o kořen stromu a zaboří čumák do země. Když vstane, začne se čistit.
"Jsem ještě někde špinavá?" Kleknu si a podrbu ji za uchem, čímž odstraním větvičku, která se tam schovávala.

"Pokračujme," promluvím, když se přistihnu, že se na ni dívám příliš dlouho. Ujdeme dalších sto metrů a ona zavětří a začne bojovat sama se sebou. Podívám se na ni zmateně a pak to ucítím taky. Nedaleko od nás se poranila laň.

Jess

Snažím se udržet kontrolu, ale je to opravdu těžké. Z Leoových slov, která slyším z dálky, nedokážu dost dobře vyrozumět.

Nakonec si všimnu malé mezery, kterou jsem předtím nehlídala, a Tyrkys využije šanci a převezme kontrolu. Bez váhání se rozběhne za tou laní. I přesto neztratím naději a znovu se snažím získat kontrolu zpět.

Leo

Vidím, jak Jessie bojuje s Tyrkys, aby nedošlo k tomu, aby se rozběhla za laní. Je to patrné podle změn v jejích očích, které naznačují vnitřní boj. Trvá to už dlouho a začínám se trochu o ní bát.

Nakonec však Tyrkys vyhraje a ihned se rozběhne za pachem čerstvé krve. Bez váhání se přeměním a vydám se za ní. Když ji dohoním, vidím je, jak spolu stále bojují v mysli.

Sednu si před ně a pozoruji, jak jejich vnitřní souboj pokračuje. Nakonec Jessie zvítězí a já se rozhodnu ukončit dnešní výuku a vrátit se zpět, protože si myslím, že dnešek byl už dost náročný.

Jess

Dalo mi to hodně práce, ale nakonec jsem zvítězila. Když se znovu dívám na svět skrze své oči, spatřím před sebou vlka černé barvy s bílou přední tlapkou.

Připadá mi povědomý, ale kde jsem ho už viděla? Najednou si vzpomenu! To je ten vlk, kterého jsem zachránila v Kanadě. Ale co tady dělá? I kdyby to byl on, měl by být členem smečky v Kanadě, ne tady v Evropě.

"Páni, jsi samé překvapení, nečekal jsem, že se s ní vydržíš prát tak dlouho," ozve se mi v hlavě jeho překvapený hlas.

Chvíli jen tak sedíme a hledíme jeden na druhého.
"Chceš jít dál nebo se už vrátíme?" Zeptá se, aby přerušil to trapné ticho.

"Jak daleko to je ještě k napajedlu?" zeptám se, abych se podle toho mohla rozhodnout.

"Je to tady za tou zatáčkou," odpoví a ukáže hlavou směrem k skále, za kterou se nachází cíl.

"Tak dojdeme k cíli," zvednu se a vydám se směrem, kterým ukázal.



"Wow, to je krása," řeknu nahlas okamžitě poté, co se rozhlédnu kolem. Po chvíli, kdy si užívám tu krásu, do mě Leo šťouchne. Podívám se na něj s otazníkem v očích.
"Nechceš se jít vykoupat?"

Chvíli se zamyslím.
"Proč ne," odpovím, i když nevím, jak ta komunikace funguje, zdá se, že stačí mluvit jako v lidské podobě, jenom bez otvírání úst.

Skočíme do vody a potom skoku se rovnou přeměníme do lidské podoby. Voda je příjemně teplá. Konečně mohu po hodně dlouhé době chvíli relaxovat.

Když se začalo stmívat, rozhodli jsme se jít domů. Stejnak už mi začínala být zima.

"Nechceš se ještě trochu proběhnout zpátky, abychom se osušili?" Leo se mě zeptá, ale já mu ani neodpovím a už začínám přeměnu. Jakmile se přeměna dokončí, rozběhnu se zpět.

Nevím jak, ale podaří se mi schovat své nahé tělo před ním. Proměnila jsem se ve vodě, když jsem do ní vstupovala, a když jsem z vody vycházela, byla jsem stále ve vodě, kde nebylo mé tělo vidět. Prostě jsem se proměnila ve vodě, aniž bych své tělo odhalila.

Leo

Chvíli jsem jí nevěnoval pozornost, protože jsem komunikoval s Deanem, a ona se mezitím proměnila, aniž by to bylo doprovázeno bolestným výkřikem, nebo jsem si ho možná jen nevšiml.

Napodobím ji a rozběhnu se za ní. Musím uznat, že je velmi rychlá, než jsem ji doběhl, už byla v půli cesty.

Doprovodil jsem ji až domů a během cesty jsem jí vysvětlil, že zítra mě nahradí Dean. Prozradím jí, co bude obsahem zítřejší lekce - udělají výměnu rolí: nechá Tyrkys, aby měla kontrolu, a aby jí zkusila důvěřovat. Myslím si totiž, že odpovědnost ji může naučit větší sebeovládání.

Když jsem jí řekl, že tam zítra nebudu, trochu na mě smutně pohlédla, ale pak rychle projevila zvědavost, kdo vlastně Dean je.

Jess

Trochu mě to mrzelo, když Leo řekl, že tam zítra nebude. Nesnažila jsem se to dát znát a smutek jsem zakryla otázkou
"Kdo je Dean?" Leo mi odpověděl, že je to jeho asistent a velmi dobrý přítel.

Musím přiznat, že se trochu bojím zítřka, ale když Leo řekl, že je Dean jeho přítelem, snad to nebude takové peklo. Leo je první člověk od doby, co jsem byla násilím přivezena do Evropy, který se ke mně chová pěkně.