Nenech mě shořet [DOKONČENO]

Kapitola 2.

Sasuke

Nic jsem nechápal. Už několik dnů mě tíží jedna a jediná otázka. Odpovědi se děsím tak moc, že nejsem schopen ji ani vyslovit. Sedl jsem si do písku. Byl teplý večer a lehký větřík si pohrával s mými černými vlasy. Vystavil jsem tvář noční obloze a díval se na hvězdy. Připadalo mi, jako bych v nich hledal odpověď. Odpověď na cokoliv. Znovu a znovu se mi přehrávaly vzpomínky na minulý večer. Prsty jsem si vjel do vlasů a bolestně stiskl oči. Nešlo to zastavit.

Minulý večer, pátek, Bradley's club, 2:00

„Heeeej, Shikamaru" zařval jsem. Nemohl jsem ovládat svůj hlas. Ostatně ani své tělo. Prostě mě nic neposlouchalo. Můj černovlasý kamarád s rozčepýřeným culíkem se na mě otočil.

„Měl bys jít domů Sasuke. Už jsi celkem na mol." Zněl celkem starostlivě.

„Ale mě se chce pít! Chci se bavit!"

„Ne, nechceš. Chceš jít domů."

„Já si myslím, že se chci bavit."

„Ne, chceš jít domů. HNED. TEĎ." Shikamaru se mnou pomalu ztrácel trpělivost. Asi to pro něj bylo moc problematické.

„Koukej, jdu si pro panáka!" stihl jsem utéct jeho hbitým rukám a běžel k baru.

„Tohle je otrava. Problematická otrava. Musím najít ostatní a odvést Sasukeho domů." Shikamaru se koukl na svého motajícího se kamaráda, s onyxovýma očima, jak do sebe lije panáka.. čehosi. Povzdechl si. Neměl jinou možnost.

Viděl jsem Shikamara, jak mluví s ostatními - Shinem, Narutem, Nejim, Kibou a Akamarem, Hinatou, Sakurou a Ino. Všichni se na mě starostlivě koukali. Zkřížil jsem nohy, zavřel oči, usmál se jako nějaké děcko a zamával. Co jsem měl dělat? Zatočila se mi hlava. Musím na vzduch. Hned. To už mě braly dvě silné paže a táhly do neznáma. Bylo mi to jedno, hlavně, když to bude na vzduchu.

„Sasuke. Sasane. Sasanko. Sasíne." Jeho hlas byl známý, uklidňující.

„Shiko?"

„Nejsi mrtvej, dobrý. Tady máš vodu," řekl a podal mi modrou flašku. „Pij. Musíš. Chvíli tady s tebou budu stát, než se rozejdeme. Odvedu tě domů."

„Ale, ale, ale..."

„Dnes už to stačilo." jeho hlas ztvrdl.

„Fajn. Ty nejsi vůbec žádnej kámoš!" Trucovitě jsem si sedl na zem, překřížil ruce na prsou a s vysunutým dolním rtem otočil hlavou. Cítil jsem, jak si sedl naproti mně. Otevřel jsem jedno oko.

„Zvedej se. Než tě zvednu já," pronesl. On si fakt myslel, že půjdu?

„Ne," otočil jsem se v tureckém sedu zády k němu.

„Poslední varování."

„Blablablablablbalbala. Štičko, Štičko." Pak už jsem jenom cítil, jak mě zvedá a hází si mě přes rameno.

„SHIKOOOO! Okamžitě mě pust, to je proti mým právům, je to..no..uhm..neetické! Jo! Neetické." Pustil mě, ale pořád mě držel za ruku a vedl ke mně domů. Dneska jsem doma sám. Nedovolil bych si jít domů takhle, kdyby tam někdo byl. Měl jsem chuť si povídat.

„Hele, Shiko. Můžou psi vůbec do baru?"  Při mé otázce se zarazil.

„To fakt nevím. Co myslíš ty?"

„Já si myslím, že Sakura by se měla přestat snažit."

„Jak to souvisí s Akamarem v klubu?"

„Ona je taky takovej pes. Věrnej. Neodbytnej." Shikamaru si jen povzdechl. Věděl jsem, co si o tom myslí. Moc problematické. Moc otravné. Pak už jsme šli mlčky. Cítil jsem studený vzduch proudící mi po celém těle. Bylo mi líp a líp. Už jsem dokázal v celku normálně uvažovat.

„Podej mi klíče," řekl a otočil se ke mně. Byl tak blízko. I přes to, kde jsme - v zakouřeném a zpoceném klubu - byli voněl. Moc hezky voněl.

„Musíš si je najít," rozhodil jsem ruce a nechal mu naprostou volnost nad mým tělem. Pomalu se přibližoval rukama k mým kapsám. Jeho dotek byl elektrizující. Teplý. Příjemný. Uslyšel jsem cinkot, klíče v zámku. Otevřel jsem oči. Chtěl jsem, aby se mě ještě dotýkal.
Vešel jsem do obrovské předsíně. Vlevo byla kuchyně s jídelnou, vpravo obývák, piáno, domácí kino. Naproti mě se vyvyšovaly dvoje schody - jedny po levé a jedny po pravé straně. Oboje vedly do druhého patra, kde byly pokoje, pracovny, koupelny a ostatní. Ještě na proti mě byly obrovské prosklené dveře, které vedly na zahradu. Zahrada. Na zahradě je bazén. Bazén. Shikamaru někam odešel a já doopravdy přemýšlel o tom, že půjdu do bazénu. Chtěl jsem si sundat oblečení, ale místo toho se ozvala obrovská rána.
„Sasuke?!" vyběhl z mého pokoje „co se děje?"
„To bylo moje oblečení." pronesl jsem nevinně.
„A proč z toho byla taková rána?"
„Nestihl jsem z něj vyskočit." Zatvářil jsem se ještě víc nevinně.
„Ty jsi kre..."
„Bazén!"
„NE!" ale to už Shikamaru slyšel jen prásknout dveře a zvuk skoku do vody.
„Sakra," povzdechl si.

Sasuke se klidně koupal. „Štičko, pojď ke mně," snažil jsem se ho nalákat.  Byl jsem jen v trenkách. Cítil jsem Shikamarův pohled na mé tělo. Snad se i trochu červenal? Nevím, ale za chvíli už byl se mnou v bazénu.
„Musím tě dostat ven. Neuplavávej! Opovaž se uplavat! Sasuke!" Křičel. To už na jeho hlavě přistála první sprška vody. Vypadal, že je vyvedený z míry a toho jsem využil na další cákanec. Nasupeně se podíval. Jen jsem pokrčil rameny. Nevím, jak to stihl, ale za chvíli byl u mě. Držel mě pevně za pas. Jeho kůže se třpytila pod lampou, která ozařovala jednu část bazénu. Vypadal jako z jiného světa. Moje smysly už byly naprosto ostražité a připravené zase fungovat. Nejsem gay, přitahují mě holky - kromě Sakury - tak proč se teď cítím tak.. bezbranně?
Koukali jsme si jen tak z očí do očí. Připadalo mi to jako hodiny.
„Sasuke.."
„Shikamaru.."
Jeho hlava se ke mě přiblížila, vůně vanilky mě naprosto ochromila, čekal jsem, co se stane. Na chvíli se zastavil. Uvažoval o tom, co dělá? I kdyby, tak ne moc dlouho. Přitiskl si mě blíž k sobě a rty spojil s těmi mými. Byl něžný. Dotýkal jsem se jeho zad, paží. Byl jsem o něco menší než on a i když nebyl bazén hluboký, nestačil jsem na něj. Vytáhl si mě za boky a já obkroužil nohy kolem jeho pasu. Přitlačil mě na stěnu bazénu a nepřestával mě líbat. Na krku, kde jsem občas cítil jeho zuby, na uchu, které jemně skousl. Pokaždé, když se věnoval mému krku se mu ode mě dostalo lehkého stenu. Najednou přestal. Odtrhl se ode mě. Začal jsem se cítit prázdně a naze. S vytřeštěnýma očima na mě koukal.
„Promiň Sasuke. Tohle se nemělo stát. Zapomeň na to."
Nechal mě tam stát. Slyšel jsem jen bouchnutí dveří od zahrady a následně od vchodu. Lampa se vypnula. Stál jsem opuštěný ve tmě uprostřed bazénu. 

Nevyznám se v sobě. Co se to děje? Proč? Nerozumím tomu. Sakra! Do prdele! Shikamaru se mi od té doby neozval. Ignoruje mě. Vyhýbá se mi. Jsem kretén!
Ale líbilo se ti to. Vysmíval se mi hlas v mé hlavě. Já vím! A drž už hubu!  Vymrštil jsem se do vzduchu a kopl do písku. „Kurva!" Můj hlas se rozléhal po celé prázdné pláži. Zase jsem byl sám.