Nenech mě shořet [DOKONČENO]

Kapitola 12.

Itachi

Unaveně jsem si promnul oči. Kruhy pod nimi byly den ode dne větší. Asi je čas vrátit se na nějakou chvíli domů. Tahle díra mě už nebaví. Mihl jsem se kolem několika feťáků, kteří leželi po chodbě. Takový lidi se mi hnusí. Ti, kteří to nedovedou ovládnout a buď se přestřelí nebo se sjedou tak, že ani neví, jak se jmenují nebo kde jsou.  Za mnou šli mé dvě 'gorily'. Občas se stávalo, že jsem s nějakým 'zákazníkem' měl problém, když jsem odmítl mu dál prodávat zboží - i když jsem na to měl lidi, kteří to prodávali. Často jsem se přesouval z místa na místo. Mám kvanta úkrytů i v jednom městě. Zákazníci přijdou do úkrytu, setkají se s dealerem, který má sebou bodyguarda. Buď má pro něj zboží a nebo špatnou správu, když začínají všechny tyhle problémy. Dělal jsem to tak vždycky, když jsem viděl, že ten člověk je už vážně v hajzlu a navíc nemá ani na zaplacení a chce to na dluh. Lidi, co jsou závislí na drogách začínají být bez drog agresivní. A proto jsou tu oni. 

Před schody jsem se zastavil. Leželo tam tělo nějakého muže. Mohlo mu být tak kolem 48 let. Měl přikrytý obličej. Lehce jsem do něj kopl. Žádná odezva. Zaměřil jsem se na jeho hrudník. Nezvedal se. Další člověk, který zemřel, protože chce všeho moc. Ani jsem nevzdychl, tak nějak jsem na tohle všechno byl zvyklý. Prostě se takové věci stávaly. 
Asi v polovině schodů jsem se otočil na celou chodbu, kde byly různá těla.
„Pošlete někoho, ať tady udělá čisto," mávl jsem rukou a pokračoval v cestě. 
„Ano, pane," odvětili oba najednou. Prošel jsem několika dalšími uličkami, zavřel několik dveří a vystoupal několik schodů, než jsem se dostal k autu, které na mě čekalo. 
„Dobrý den, pane," řekl vesele můj řidič.
„Hn."
„Těžký den, pane?" Neměl jsem chuť provádět tyhle společenské řečičky. Vlastně ho to nezajímalo - nezajímalo ho, jak se mám, jestli jsem měl těžký den. Tenhle chlap se jmenuje Asuma Sarutobi. Je mu 39 let. Má ženu jménem Kurenai (38 let) a dceru Mirai (13 let). Bydlí v panelovém domě v bytě 4+1. Nesnaží se o nic jiného, než zabezpečit svou rodinu a dopřát jim co nejlepší. Dostal se do dluhů a proto musel vzít tuhle práci. Nikdy neřekl své manželce, že pracuje pro mě. Pořád si myslí, že pracuje v jedné firmě jako mistr výroby. Není tak těžké falšovat výplatní listiny. 
O všech svých zaměstnancích vím všechno. Mám to zapsáno v záznamech - jejich slabiny, silné stránky, dluhy, rodinné záležitosti. Se všemi jsem sepsal smlouvu o mlčenlivosti - nesmí říct, kde pracují, pro koho pracují a co dělají. Mají falešné identity. I zákazníci mají podepsanou mlčenlivost. A jak vím, že mě nezradí? Potřebují drogy. A když jim je nechci dát? Mám všude lidi. A když se pokusí o udání, zmizí a nikdo nebude vědět kam. Celý můj život je zahalen tajemstvími a falešnými identitami. 
Občas jsem přemýšlel nad tím, kolik lidí se dá podplatit a jak některým lidem nedochází několik desítek věcí. Občas jsem přemýšlel nad tím, jak nikdo v téhle branži neví, jak se jmenuji, pro ně vystupuji jako Orochimaru. Orochimaru byl ten, kdo mi předal tohle všechno a já si nechal jeho jméno jako ochranu. Proto nikdo ani nepřišel na to, že Sasuke Uchiha je můj bratr a že bydlí tam kde bydlí a že bych tam teoreticky mohl být i já a nikdo ho tam nemůže hledat. Je takhle v bezpečí.
Přemýšlel jsem nad svým bratrem. Sasuke. Jak dlouho jsem ho neviděl? Půl roku? Rok? Usmál jsem se nad myšlenkou, jak asi zrovna teď vypadá. Změnil se? Našel si dívku? ..nebo chlapce? Ne, chlapce asi ne. Vždycky vypadal jako ten kluk, co má rád, když holkám prosvítá tričko. A celkově všechno, co s holkami souvisí. Od těch kluků jsem tu byl já. Neví to. Nikdo to neví. Až na moje bodyguardy, kteří si všimli spíš častějších návštěv mužů než žen.
Cesta trvala přes dvě hodiny a tak jsem si oddychl, když jsem konečně vystupoval z auta a mohl se protáhnout. Koukl jsem se na stavbu. Nic se nezměnilo. Už když jsem šel po cestičce jsem slyšel hlasitý smích. Takže asi našel můj dárek.  
Prošel jsem chodbu a Gozua s Yotsukim jsem poslal do obýváku, kde si mohli konečně odpočinout. Ani jsem nedošel ke dveřím na zadní zahradu a uslyšel jsem hlasité bouchnutí na sedačku a otevírání plechovky s pivem. Chtěl jsem od nich hodně - hlídání 24 hodin denně celý týden a tak byli rádi za trochu volna. Na druhou stranu jim neplatím málo. 
Přes sklo jsem uviděl červenovlasého chlapce, jak kouká na mraky a něco říká. Hned na to Sasuke vybuchl smíchy. Díval se na něho strašně zvláštně. Pokud pominu fakt, že oba mají zhulený pohled, tak se na sebe dívají s láskou, věrností a naprostou oddaností. Je tady přece jen možnost, že by můj bratr byl gay?
„Já mám buď halucinace a nebo jde tamhle tvoje dvojče." Ukázal před sebe červenovlasý. „Cože?" Sasuke vypadal vyděšeně a překvapeně. Jestli mě udivuje, že je překvapený? Ne, neudivuje. Taky bych se divil, kdybych najednou uviděl po roce svého bratra, jak si to jde naprosto v klidu za ním. 
„Itachi? Co tady děláš?"
„Na nějakou dobu se vracím domů." Ten červenovlasý kluk mě znervózňoval. Měl jsem strašnou touhu ho poznat. Byl něčím strašně nevinný a zajímavý.
„Na jak dlouho?" Propaloval jsem tu osobu sedící na zemi pohledem celou dobu, co jsem se bavil se Sasukem. Nemohl jsem toho kluka jen tak nechat být. I on se na mě díval.  Vystrašeně, jako bych mu měl ublížit.
„Nepředstavíš nás, Sasuke?" Zeptal jsem se s pohledem stále směřujícím na toho chlapce.
„Eh, jo, tohle je Gaara. Gaaro, můj bratr, Itachi." Zpod dlouhého černého pláště s červenými obláčky jsem vytáhl svou ruku naproti němu a on sebou lehce trhl.
„Itachi, Gaara, můj..kamarád." Asi doufal, že jsem si té malé odmlky nevšiml. Nakonec přece jen mou ruku přijal a já mu věnoval hluboký pohled do jeho očí, stejně jako on mě. Po chvíli, která se mi zdála jako roky jsme ukončili tohle seznámení.
„Nemáte hlad?"
„Jo, celkem jo.." řekli oba.
„Fajn, objednám pizzu, čínu nebo něco jiného?" Podívali se jeden na druhého a očima se snažili dohodnout. Shodli se na pizze. Otočil jsem se a šel zpátky do domu. Uslyšel jsem za sebou nemotorné krůčky a tiché zasmání. „Mimochodem, jak ti chutnal můj dárek?" 

Gaara 
Ze země jsem sledoval to napětí vyzařujícího od Sasukeho a naprosto ledový klid od jeho bratra. Nebylo možné namítnout, že by to nebyli bratři. Byli si tak strašně moc podobní a zároveň každý úplně jiný, až to bylo děsivé.
Nevěděl jsem, jestli jeho ruku mám přijmout nebo ne. Tak nějak jsem se cítil kvůli jeho přítomnosti nesvůj a pod jeho propalujícím pohledem nahý. Zdálo se mi, že mi vidí až do nejtemnějšího kousku duše.  Zároveň jsem ale nedokázal odtrhnout oči. Co se to tady děje?
Šli jsme za ním zpět do baráku. Nějak jsem nemohl ovládnout svou chůzi a Sasuke se potichu zasmál. Přesto když jsem sebou zakymácel, tak mě chytl, ale hned dal zase ruce pryč. A co se zase děje tady? 
„Mimochodem, jak ti chutnal můj dárek?" Zeptal se. To byl dárek od něho? Kdo dá sakra svému bratrovi joint jako dárek?
„Chutnal dobře."
„To jsem rád. Vždycky jen to nejlepší," zasmál se. Jeho hlas, jeho smích, jeho pohled. Všechno tohle mě uvádělo do transu. Nic jsem nechápal. 
Seděli jsme v jídelně, zatímco Itachi připravoval pití. Sasuke jako by byl chycený ve svých myšlenkách.
„Co se děje?" Pohladil jsem ho po ruce. Trhl s sebou.
„Nic."
„Vážně ti.."
„Nic mi není, jasný?!" Zvýšil lehce hlas, bouchl trošku rukou do stolu. Pořád se na mě nepodíval a tak jsem se dál díval před sebe na hrající televizi, kde spali dva obrovští chlapi. Chtěl jsem se zeptat, ale neudělal jsem to.
Itachi přišel jen pár minut na to.
Podíval se směrem kam jsem se díval a řekl: „Toho si nevšímej, ti jsou tu se mnou. Pracují pro mě."
„Takže máte nějakou firmu?" zeptal jsem se a napil se ledového čaje.
„Jo, tak něco..," řekl s lehkým pobavením v hlase. Sasuke se vedle mě zlostně uchechtl. Oba jsme mu věnovali pohled, jenže každý říkal něco jiného.
„A jakou FIRMU, že to máš Itachi? Za tu dobu jsem to nějak zapomněl," podložil si hlavu rukou a zlomyslným úsměvem se na něj koukal.
„Prodáváme různé zboží," odpověděl mu Itachi, kterému ztvrdl pohled. Atmosféra by se dala krájet. Cítil jsem se nesvůj a tak jsem hypnotizoval pohledem skleničku s tekutinou.
„Aha a který zboží například?"
„Léčiva," odmlčel se „máme farmaceutickou firmu. Odebíráme léčiva a následně je prodáváme do různých lékáren," říkal Itachi, zatímco si sundaval plášť. Měl na sobě upnuté síťované tričko s krátkým rukávem, pod kterým byly vidět jeho vypracované břišní svaly i svaly na rukách. Nemohl jsem odtrhnout pohled a bylo vidět, že si je toho starší Uchiha dobře vědom.
„Musím na záchod," zvedl jsem se a rychle šel na záchod. V mých kalhotách se vytvořila boule. „Ale notak.." Přejel jsem po ní s myšlenkou na Itachiho tělo. Cítil jsem, jak tvrdnu ještě víc. Ne, ne, ne, tohle ne.. 
Za několik minut jsem se vrátila doufal jsem, že nebudou vidět mé červené tváře. Jen jsem dosedl na židli a zazvonil zvonek, dva obrovští muži vyskočili to zkontrolovat. „Pizza poslíček." Jejich šéf vyskočil ze židle a umožnil mi pohled na jeho vypracovaný zadek, který za chvilku zmizel z pohledu. Cítil jsem, jak můj rozkrok se znovu bouří.
„Utři si pusu, kape ti slina."
„Cože?"
„Tady, z obou koutků," naznačil Sasuke imaginární sliny. 

„Sasuke, pro mě budeš vždycky jenom ty. Vždycky. Na tom nikdo a nic nezmění, jasný?" Až na to, že jsi se právě udělal nad představou tvého bratra.. Jeho obličej trošičku pookřál, ale za chvíli stejně nasadil svůj zatvrzelý výraz. 

Ani jsem si neuvědomil, jak tenhle den rychle utekl. Venku už se stmívalo a sluneční paprsky zmizely z podlahy. V celém domě bylo šero. Seděli jsme najedení v obýváku a koukali se na televizi. Itachi usínal v křesle přikrytý dekou, zatímco my seděli na sedačce. Sasuke za celou dobu nic neřekl. Prostě seděl a koukal na ty nesmysly, které dávaly. Trošku jsem se k němu přisunul a pomalu rukou vjel pod jeho deku. Přesunul jsem se k jeho vnitřní straně stehen, zaryl jsem do ní nehty a vyjel až k jeho penisu, kterého jsem se jen letmo dotkl a znovu sjel dolů. Zaslechl jsem, jak potichu vydechl a zhluboka se nadechl. Ještě několikrát jsem takhle udělal, když jsem ucítil jeho napnutý rozkrok a něžně jsem ho pohladil. Vsunul ruku do své deky a chytl mě za ruku.
„Co to děláš?" Šeptl.
„Usmiřuju si tě," šeptl jsem zpátky s pohledem upřeným na obrazovku. Vytrhl jsem se mu a v rychlosti mu vyjel do kalhot. Uvolnil jsem mu penis z těsných kalhot a rychle po něm přejel, pak znova a pak znova. Nemohl se mi bránit, až moc se mu to líbilo. Bylo to o to vzrušující, protože vedle nás seděl někdo, kdo to nemohl zjistit. Sasuke se kousal do rtu a snažil se být co nejvíc potichu. Dařilo se mu to, ale vypadalo to, že za chvíli praskne pod všemi nevyřčenými steny a věcmi. Zaryl mi nehty do ruky a pár temp na to jsem na své ruce ucítil teplou tekutinu. „Usmířeno?" Zeptal jsem se nevinně.
„Nenávidím tě, Gaaro. Vrátím ti to."
Už byla 1 hodina ranní a všichni jsme se po schodech přesouvali do svých pokojů.
„Tak dobrou noc," mrkl Itachi a vydal se na druhý konec chodby. 
„Dobrou noc," řekli jsme sborově.
Sasuke usnul hned, jakmile jsme vlezli do postele a věnovali si několik polibků. Já ale nemohl spát. Itachi mi nedal spát. Sasukeho zlost mi nedala spát. Proč mě tolik vzrušuje pohled na Itachiho, když miluji Sasukeho? Zvedl jsem se potichu z postele a šel do kuchyně. Bylo v ní rozsvíceno. Potichu jsem vešel a viděl Itachiho pouze v kalhotech.
„Nemůžeš spát?" Zeptal se mě.
„N-Ne.."
„Víš, je na tobě něco strašně zajímavého a já nevím co. Chci to strašně moc zjistit."
„Nějak netuším, co tím chceš říct, Itachi." Podíval jsem se na něj zmateně. Styděl jsem se jenom kvůli tomu, co říkal a částečně i kvůli tomu, že ani já neměl triko. Podával mi sklenici mléka. Opatrně jsem pro ní přešel a vzal si jí. Uchiha se zvedl od linky a hned byl strašně blízko mě. Sklenici jsem odtrhl od úst a z mé ruky ji převzal on a dal ji na linku. Vzal mě za boky a přisunul si mě k němu. Rozkrokem jsem se otíral o ten jeho. Lehce mě opřel o jednu ze skříní a políbil mě na krk. Přejel mi rukou po podbřišku a tím vzbudil celé mé tělo do pozoru. No, některé části víc. Uchechtl se.
„Myslel jsem si to.." zašeptal a hned na to mě políbil. Přimáčkl mě víc ke skříni a jeho rozkrok byl stejně tvrdý jako ten můj. Proč se tohle děje? Proč mě tolik vzrušuje? Otřel se o mě celým tělem. Vzal mě pod zadkem a já omotal nohy kolem jeho těla. Někam mě nesl. Byl jsem v nějaké místnosti za kuchyní. Zavřel za námi potichu dveře. Zarýval jsem ruce do jeho zad a on do těch mých. Chtěl jsem víc. Chtěl jsem jeho. Rukou mi přejel po mužství a já si vzpomněl na Sasukeho. Viděl jsem v hlavě jeho úsměv. Slyšel jsem, jak říká, že mě miluje.
„Ne, jdi ode mě. Bež. Pust mě!" Lekl se a pustil mě. Otevřel jsem dveře a vyběhl zpět do schodů do Sasukeho pokoje, kde spokojeně spal. Lehl jsem si k němu. Srdce mi pořád splašeně bilo. 
„Kde jsi byl?" pronesl ospale.
„Nemohl jsem spát, šel jsem se napít." „Miluju tě, Gaaro.."zachraptěl ospale a políbil mě do vlasů.
„Já tebe, Sasuke," řekl jsem s těžkostí. A nebo ne? 

Itachi
Takže můj bratr je přece jen gay. Usmál jsem se téhle myšlence. Jenže já nemůžu jen tak nechat Gaaru jít. Až moc mě na to vzrušuje. Až moc chci cítit jeho kůži žhnout o tu mou. Až moc chci.. Pohled jsem sklopil k mému tvrdému rozkroku a povzdechl si. Zase na všechno sám.