Nenech mě shořet [DOKONČENO]

Kapitola 22.

Všichni seděli v nemocniční čekárně a vyměňovali si nervózní pohledy - vlastně skoro všichni. Naruto byl v další části nemocnice, která se skrývala za bílými dřevěnými dveřmi. Byl cítit ten typický sterilní nemocniční zápach, kterým většině vadil. Mezi přáteli panovalo ticho, nikdo se neodvážil nic říct, protože každý měl hlavu plnou myšlenek a obav o jejich kamarádku. Ino se tulila ke Kibovi s očima plnýma slz, ten se jí, sám také v koncích, snažil utěšit hlazením po vlasech a šeptání láskyplných slov do ucha. Shikamaru hypnotizoval bílou zeď před sebou a Shino byl ponořený hlouběji do své mikiny.
Sasuke obrátil hlavu na Gaaru. Byl o něj opřený a pravidelně vydechoval. Stiskl mu ruku a vtiskl letmý polibek do vlasů.
Připadalo jim, že tam seděli hodiny, ale ve skutečnosti se tam trápili jen něco málo přes třicet minut. Dlouho se nic nedělo a všichni čekali na to nejhorší, i když doufali v ty nejlepší zprávy. Hinatin nevlastní bratr (ač ho vždy brala jako vlastního) vyšel ze dveří a v šouravém tempu za ním uslzený Naruto. Hinatin bratr byl doktor a byl jedním z těch lidí, kteří na tom byli nejhůř, co se týkalo Hinatina stavu - viděl, jak se nemoc rozšiřuje, jak slábne a i když byl doktor, nemohl s tím nic dělat.
Každý zpozorněl a čekal na slova, která se těžko drala na povrch.
„Všichni jste moc hodní, že jste přišli," zadržoval slzy. „Jenže Hinata teď bude muset pobýt v nemocnici. Měla zavedena iv port - takovou hadičku v srdci, která tam byla zašitá do velké cévy a spojena s malou komůrkou. Hodně jí to dokázalo pomoct," odmlčel se a polkl, „ale Hinatino rozhodnutí bylo vyndat ji a přerušit veškerou léčbu. Snažili jsme se ji přesvědčit, naneštěstí se pevně rozhodla." Každému z nás věnoval útrpný pohled. „A teď mě prosím vás omluvte," řekl, než se otočil. Mohli vidět, jak si utírá slzy a zabočuje hned do dalších dveří, odkud se vydal hlasitý vzlyk.
Jako první se k Narutovi vydal Sasuke a pevně ho objal. Snažil se ho utišit, nebo možná i sebe. Tiskl ho k sobě natolik pevně, aby nebyly slyšet jeho bolestí plné steny. Postupně se k nim přidávali i ostatní. Všichni plakali pro jejich kamarádku, která se rozhodla zemřít.
Jediný, kdo stál opodál byl Gaara. Rozuměl Narutově bolesti a tím, jak ho viděl na dně si připomněl sám sebe, když mu oznámili, že mu zemřeli rodiče. Naštěstí měl něco, co Gaara neměl - přátele, kteří by ho podrželi.
Naruto se zvedl a otřel si oči. Pustili ho z objetí, ale pořád stáli v úzkém kroužku kolem něj. Uzumaki se podíval na to vychrtlé stvoření před sebou. Beze slova k němu přišel a objal ho.
„Vím, že víš, jak se cítím," zašeptal mu do ucha a i poslednímu členu této partičky se spustili slzy.
„Vím, Naruto," zašeptal mu na odpověď a stiskl ho.
„Děkuji, že jsi se vrátil k Sasukemu, potřebuje tě," pravil, než se od něj upoutal. Černovlásek k němu přišel a vzal ho za ruku. Naruto se jen smutně usmál se vzpomínkou na to, jak takhle brával jeho milovanou z klanu Hyūga.
Všichni trávili s Hinatou posledních pár měsíců jejího života každý den. S dovolením doktorů jí vzali na pár výletů do přírody nebo na nějaké památky. Jezdila ve vozíku, protože byla moc slabá na to, aby chodila. Byla smířená s jejím osudem, nechtěla, aby se ostatní trápili a tak se i přes bolest smála. Nikdo to na sobě nechtěl nechat znát. Prostě si užívali ty poslední chvíle a zapamatovávali si tu dlouhovlasou dívku jako milující kamarádku, přítelkyni, spolužačku, která tu pro ně vždy byla a i když se nezdála, dokázala být velmi průbojná a stát si za svým. Byla jedním z těch lidí, které si člověk musí oblíbit.
Její pohřeb se konal za teplého jarního odpoledne, kdy rašily květy a příroda se probouzela. Sešli se tam všichni, kdo Hinatu znali. Při řeči smutečního řečníka hrála melancholická hudba - nebyla smutná, ani šťastná.
„Nyní bych prosil Naruta Uzumakiho, aby vystoupil a přednesl svou řeč, kterou by se za všechny Hinatiny přátelé chtěl rozloučit," řekl nakonec a uvolnil místo blonďáčkovi se smutnýma očima ve kterých plála láska.
„Eh, jsem Uzumaki Naruto. Přes čtyři roky jsem byl Hinatin přítel a několik let předtím jen její kamarád. Nikdy jsem si neuvědomoval, jak mě má ráda. Zjistil jsem to, až když jeden z mých přátel, Kiba Inuzuka," podíval se na chlapce a ten se přes slzy usmál. „Praštil mě do hlavy a řekl mi: Ty pako, Hinata je do tebe už pořádně dlouho zamilovaná!" Pozůstalí se zasmáli a Naruto pokračoval: „Víte, kdyby se kdokoliv z vás dozvěděl, že se potýká s nemocí, kterou Hinata, tak by nejspíš upadl do depresí, ale ona taková nebyla. Položila mi ruku na tvář, podívala se mi do očí a pověděla mi, že to všechno zvládneme. Slíbili jsme si, že nebudeme plakat, ale stejně se člověk neudrží," odkašlal se. „Měli jsme naplánovanou budoucnost - našli jsme si byt, chtěli jsme dodělat střední, najít si práci a založit rodinu," nahlas vzlykl, když se mu nová salva slz prodrala na povrch. „Hinata byla jedním z těch lidí, které si musíte zamilovat - byla milá, přátelská, mírná a plná lásky, kterou všem dávala najevo, uměla vás podpořit, podržet a snažila se vám jakkoliv pomoci. Občas jsem jí vyčítal, že myslí jen na ostatní a vůbec nedělá to, co by jí dělalo šťastnou - jen mi opáčila, že jí dělá šťastnou, když jsou lidi, které miluje šťastní. A tak jsem se pro ni snažil být šťastný," dokončil svůj proslov. „Nikdy na ni nezapomenu, budu ji navždy milovat," vzal jednu z růží a položil ji na hrob. Vzal její fotku v rámečku a políbil ji. Nikdo neslyšel, co řekl do její usměvavého obličeje na fotce, ale z pohybů rtů bylo vidět, že říká ty dvě prostí slova. „Miluji tě."
Vzpomněl si, jak ji políbil naposledy, jak se s ní naposledy miloval, jak ji naposledy držel za ruku, jak ji naposledy objal a pohladil si po dlouhých vlasech, do kterých často a rád zamotával ruce, jak ji naposledy do očí řekl, že ji miluje.
Ležela na posteli a on ji držel za ruku. Byli tam sami. V pokoji bylo šero a hrála jejich oblíbená písnička, při které se políbili poprvé.
„Hinato, rozmysli si to, prosím," prosil ji marně.
„Rozhodla jsem se Naruto. Takhle lidi kolem sebe trápím," zakašlala, „a to já nechci."
„Jenže když odejdeš, tak ublížíš všem ještě víc, ublížíš mně," řekl, než zaslzenou tvář zakryl rukama. Uslyšel zhoupnutí se na posteli a tak vyskočil a znovu ji položil. „Nesmíš se namáhat," pronesl láskyplně a pohladil ji po tváři. Jeho ruku vzala a přitiskla si ji blíž k tváři. Stáhla si ho kousek blíž, cítil její dech na svém krku. „Miluji tě, Naruto. Vždycky budu, jednou se setkáme, slibuji ti to," políbila ho, naposledy, něžně, procítěně.
„I já tě miluji, Hinato, nejvíc ze všeho na světě, ze všech lidí," řekl a polibek ji opětoval.
„Budu si pamatovat," vtlačila do posledního výdechu.
Ten večer zemřela.

***

Všichni smutně odjížděli do svých domovů. Naruta vyzvedl Jiraiya - byl jeho opatrovníkem, pěstounem. Ještě chvíli se s ní Naruto loučil, když všichni odešli a Jiraiya ochotně čekal. Kiba a Ino jeli spolu s Shikamarem a Shinem.
Jen Sasuke a Gaara jeli opačným směrem než oni. Dva chlapci jeli do bytu po Itachim. Zdálo se, že všechno mezi nimi se dává do pořádku. První noc, kdy spolu leželi na posteli se dohodli, že začnou od znova.
„Ahoj, jsem Sasuke Uchiha a.. zamiloval jsem se do tebe," představil se, když ležel s jednou ruku pod Gaarovým tělem, který mu ležel na obnažené hrudi a druhou si podkládal hlavu.
„Eh, Ahoj. Jsem Gaara. A mám pocit, že to cítíme stejně," políbil ho na srdce.

***

Týdny utíkali tak rychle. Měli být letní prázdniny a každý už byl svým způsobem vyrovnaný se ztrátou Hinaty. I Naruto se snažil být normální - říkal, že by si nepřála, aby pro ni smutnil a snažil se jí dělat šťastnou, i když to nemohla vidět.
Nějakým způsobem se Gaarovi dařilo schovávat své drogy před Sasukem, i když spolu tak nějak bydleli. Až jednou si řekl, že musí skončit. A bylo to těžké - schovávat všechny ty záchvaty, které ho nakonec přemohly a on si musel znovu dát. Bylo to jako začarovaný kruh, který nešel zastavit. Jenže teď měl někoho, proč by mohl skončit - vždycky si myslel, že kdyby měl někoho, kvůli komu by mělo cenu přestat, tak to půjde lehce.. Ale nešlo.