Nenech mě shořet [DOKONČENO]

Kapitola 17.

-Náhled do minulosti-
„Jsi velmi chytrý a velmi nadaný, Itachi," pravil tichým hlasem jeho otec - Fugaku Uchiha. Vydechl dým z dýmky a pokračoval: „Není nic, co bys nezvládl, viď?" Pousmál se. 
„Co potřebuješ, otče?" 
„Chtěl jsem se jenom ujistit, že víš, jakou pýchou jsi pro náš klan." 
Itachi cítil malého chlapce krčícího se za dveřmi. Bavilo ho poslouchat cizí rozhovory - připadal si pak nebezpečnější s tím, co věděl. Vyšel ze dveří a přidřepl si k mladšímu z bratru Uchihů. 
„Poslouchal jsi?" Usmál se. Najednou se zarazil. Sasuke se třásl a po dětské tvářičce se řinuly slzy.  Itachi popostrčil svého bratra a posadil se s ním na terasu.
„Táta pořád myslí jen na tebe."
„Jsi mnou znechucený?" Všiml si, jak vytřeštil oči. „To je dobrý.. Je přirozené žít tímto životem. Zatím co ostatní jej nenávidí."
„Necítil jsem.." Je to jak bráška řekl. Popravdě řečeno já.. Uvědomil si. Ze studu obrátil hlavu na výhled.
Itachi se pobaveně zasmál a stočil pohled tam, kam jeho bratr. 
„Patřit mezi nejlepší má své stinné stránky. Mít moc s sebou přináší osamělost a někdy i aroganci. Ať už si lidé o tobě zpočátku mysleli cokoliv. Ale na světě nejsou takoví bratři, jako jsme my. Vždy budu s tebou jako zeď, kterou musíš překonat," odmlčel se, „i kdybys mě za to měl nenávidět. Od toho jsou přece starší bratři!"
Vzal ho do náručí a nesl do postele. Sasuke už spal, když ho přikrýval. Věnoval mu ještě poslední pohled a odebral se do rušných ulic West Palm Beach. Měl tu svou práci, kterou musel dodělat. Záleželo na tom všechno. Stačil jediný chybný krok a všechno co budoval by padlo vniveč. 
Co by se tak stalo, kdyby se jeho otec, který ho bral jako pýchu celého klanu dozvěděl, že jeho syn zásobuje celé pobřeží a nejbližší okolí drogami?
S Orochimarem se potkal v jedné kavárně. Vedli spolu dlouhý rozhovor a Itachi musel hodně přemýšlet.
„Už dlouhou dobu tě sleduji, že, Kabuto?" Pohlédl na chlapce schovávajícího se za silnými obroučky brýlí.  
„Ano, pane Orochimaru. Jsi pro nás velice důležitý, Itachi. Jen ty se svou inteligencí můžeš pokračoval v tom, co jsme začali."
Už to bude pár měsíců, co na nabídku kývl. Vlastně to byla celkem zábava. Všechny ty pletky s policií a věci okolo. 

Od té doby se do sebe uzavřel ještě víc. Sasukeho velice mrzelo, že na něj jeho starší bratr nemá čas a už skoro vůbec se s ním nebaví. Miloval ho z celého svého srdce, ale často plakal, protože si myslel, že bratr jeho ne. Žil v jeho stínu a zoufale se snažil z něj vyprostit. Pilně se učil, pilně trénoval, ale nikdy to nebylo dost, aby ho jeho otec pochválil nebo mu řekl, že je na něj pyšný. Často ho žádal o pomoc s učivem nebo nějakým těžším bojovým prvkem. Pokaždé mu to Itachi slíbil a pokaždé ho ťukl dvěma prsty do čela a řek: „Odpusť, Sasuke. Někdy příště, jo?" 
Kdyby jen chlapec věděl, že jeho bratr ho miluje z celého svého srdce a dělá všechno pro to, aby Sasukeho ochránil. 
To udělal i ten večer, kdy se pohádal s otcem, protože odmítl jeho nabídku na práci v policejních složkách. Tušil, že otec by si vztek na Itachiho vybíjel na jeho bratříčkovi. Všichni spali, když se Itachi kradl do Sasukeho pokoje, balil mu věci a malé spící tělíčko si obmotává kolem těla. Pár ulic od jejich domu na něj čekalo auto i s Orochimarem a Kabutem. Přemýšlel co mu řekne, až se vzbudí. 
Sasuke se probudil až při příjezdu do nového domu ve West Palm Beach. Moc nechápal, proč ho rodiče posílají sem jenom se svým bratrem a proč nejeli s nimi, ale věřil Itachimu a na nic se neptal. Itachi často odjížděl a doba kdy byl pryč se pořád prodlužovala a prodlužovala. Sasuke si mezitím našel kamarády, rostl a vyvíjel se. Byl čím dál tím víc podobný svému bratrovi, ale přitom byl každý úplně jiný.

-Přítomnost-
Sasukeho parta seděla v čajovně. Každý mlčel a snažil se vymyslet plán, jak dostane Sasuke Gaaru zpět. Nedokázali na nic přijít. Nikdo moc nepochopil, kdo je Gaara vlastně zač, protože všemu nasvědčovalo, že to neví ani on. 
Sasuke se pořád vracel k tomu, jakým tónem mu všechno řekl, jak se tvářil, jak vypadal. Vypadal tak ďábelsky dokonale. Situaci zhoršil fakt, že po škole viděli, jak Gaaru vyzvedává Itachi, nastupují spolu do auta a odjíždí.
„Co kdybychom ho unesli?" zeptal se Naruto.
„Naruto, tohle není nějaká americká slaďárna!" Křikla podrážděně Ino a podrbala se na hlavě. Když i holka jako ona v téhle situaci byla bezradná, tak už to bylo v koncích. 
„Takže, abychom si to ujasnili," odkašlal si Shikamaru, „tys ho zastavil, on ti řekl, že už tě nemiluje a že ho máš nechat být a pak odešel a teď sedíme tady a jsme v koncích?"
„Jo. Přesně tak," odpověděl mu Sasuke. Se Shikamarem už to bylo všechno v pořádku. Když se viděli po dlouhé době, tak si jen věnovali přátelský pohled a objetí a věděli, že už je všechno zase tak, jak má být.
Shikamaru byl ve vymýšlení strategií a plánů nejlepší, protože byl i chytřejší, než všichni ostatní dohromady. Naneštěstí pro něj bylo všechno moc namáhavé, otravné a problematické a tak svůj mozek používal jen v nejdůležitějších situacích. Ruce dal do své obvyklé přemýšlecí polohy a zavřel oči. Trvalo to několik desítek sekund, než rychle  otevřel oči a každému věnoval krátký pohled. 
„Takže, nejvíc mi s tímhle pomůže Ino. Je to holka a je hodně.. uhm.. romanticky a společensky založená." Kiba se uchechtl a vysloužil si od Ino bolestný dloubanec do žeber. Probrali ještě několik věcí a všichni byli natěšení na plán. Sasuke začal pociťovat další malou naději. 

-Mezitím-
„Máš to, co chci?" ptal se podrážděně Gaara Itachiho. 
„Mám." Červenovlásek byl jediný, se kterým si Uchiha řešil obchody osobně. Zpod kabátu vytáhl sáček s několika prášky - diazepam, morfin. Gaara mu podával obálku s penězi, kterou Itachi přijal a oba to schovali do svých kabátů. Zbytek cesty jeli beze slova. 
V bytě si Gaara rozdrtil pár tabletek na prášek, srovnal do čar a bez mrknutí šňupl. Itachiho tenhle pohled ničil. 
„Ty, Gaaro. Tak jsem si říkal. Nechceš se mnou bydlet?" Zeptat se vyžadovalo hodně úsilí.
„To jako že bychom byli jedna velká šťastná teplá rodinka, jo?" Odfrkl si. 
„Ne. Gaaro, poslouchej. Já tě mám rád, nevím, jak ty mě, ale já tebe jo. Cítím se s tebou jako nikdy s nikým jiným. Jsi vedle mě a já nevím, co mám dělat, protože tě chci mít. Rozumíš?" 
Chlapec na něj chvíli koukal. Lišácky se usmál, zvedl se a přešel k Itachimu. Opatrně ho opřel o stěnu a rozepínal mu plášť, který padl hned vedle jejich nohou. Dívali se jeden druhému do očí a Gaara rty obou chlapců spojil do polibku.