Nenech mě shořet [DOKONČENO]

Itachiho příběh

S kulkou v krvácejícím břiše jsem přemýšlel nad celým svým životem. Periferně jsem pozoroval lidi kolem sebe, ale jejich křik jsem nevnímal už vůbec. Byl jsem si vědom toho, že někdo volá mé jméno, ale nějak jsem byl spokojený tak, jak jsem byl. Ležel jsem dál na špinavé zemi starého skladu a s úsměvem na tváři se díval na strop.
Začalo to všechno tak nevinně - toho hezkého podvečeru v kavárně. Neustále mě sledoval muž, který až děsivě připomínal hada a chlapec s tlustými brýlemi na nose. Tentokrát jsem se potřeboval ujistit. Zůstal jsem tedy v kavárně až do zavírací doby a čekal, zda odejdou nebo ne. Neodešli. Byli tu tedy kvůli mně.
„Drazí pánové, po půl roce sledování mé osoby bych si myslel, že už najdete odvahu mě oslovit," pronesl jsem k nim, ale můj pohled byl stále zabodnutý do knihy.
„Jsi doopravdy velmi bystrý mladý muž, Itachi," odpověděl mi slizce starší z nich.
„A už mi řeknete, co po mně chcete? Tahle hra na kočku a myš mě přestává pomalu bavit," otočil jsem stránku. Přesunuli se ke mně a Orochimaru - jak jsem se po chvíli dozvěděl - objednal pro všechny kávu. Dál jsem si mlčky četl.
„Fugaku tě nenaučil poslušnosti? Zrovna on? Policejní velitel, hmm, krásný osud ti připravil, nemyslíš?" Zablesklo se mu v očích.
„O co vám jde?" Odložil jsem knihu.
„Máme pro tebe nabídku. Jsem už dost starý na to, abych vedl svůj obchod a já i tady Kabuto se chceme věnovat, spíš, jak bych to řekl, vědě. Jsi dost inteligentní na to, abys to všechno zvládl," zašklebil se.
,,Co všechno? O jaký jde obchod?" A tak mi bylo vše vysvětleno. Jde o zásobování West Palm Beach drogami. Tehdy jsem přemýšlel, zda mám jít proti své rodině, proti svému klanu.
,,Proč bych to měl dělat?" Zeptal jsem se.
,,Na to musíš přijít sám. Máš čas tři dny. Pokud bude tvá odpověď ano, sejdeme se tady v šest hodin. Doufám, že se rozhodneš správně. Byla by škoda využít tvůj talent a potenciál pro funkci policejního náčelníka," mrkl a odešel. Dlouho jsem přemýšlel a ani jsem nespal. V hlavě mi vrtala poslední věta, kterou řekl. Pochopil jsem ji až třetí den, kdy zemřel můj milovaný bratranec Shisui a z jeho vraždy jsem byl pro své schopnosti obviněn já. Došlo mi to až tehdy, když mi otec nabídl pozici policejního náčelníka. Uvědomil jsem si i pravou podstatu klanu. Uvědomil jsem si všechny ty lži. Ten den jsem v šest hodin seděl v kavárně.
Pak to vše začalo. Nejdřív malé obchody, převážení zboží a vymáhání peněz. Byl jsem seznámen se všemi zaměstnanci i úkryty, policisty a nebezpečími. Odmítl jsem otcovu pozici, čímž jsem snížil svou hodnotu, kterou si otec u mě tolik vydržoval. Víc než má nižší pozice v klanu jsem byl nesvůj z mého malého bratra, kterého jsem zanedbával. Odcházel jsem brzo ráno a vracel se pozdě v noci. Díval jsem se na něj alespoň když spal. Seděl jsem u jeho postele do ranních hodin, ale než se probudil, byl jsem pryč. Tehdy jsem tě neměl tolik zanedbávat, Sasuke. Promiň mi to.
Pomalu jsem převzal všechny obchody a později odešel i Orochimaru. Zrušil jsem všechny úkryty, které jsem vypálil a srovnal se zemí. Prošel jsem všechny zaměstnance, někteří se mi nezdáli už od začátku a proto se po nich lusknutím prstu slehla zem. Vytvořil jsem nové úkryty, podepsal nové - bezpečnější - smlouvy. Všechno to vycházelo. Pomalu jsem bohatl a lásku svého bratra si kupoval v dárcích, které jsem mu nechával u postele. Byl jsem tehdy tak malicherný a nezodpovědný. Co bych dal za ten čas, který jsem mohl strávit s tebou, teď, bratříčku. O pár týdnů později jsem obdržel zprávu o dvojici zadržených můžu pro pokusy na lidech. Pár dní na to jsem se pohádal s otcem a ten večer i s milovaným Sasukem zmizel. Byl jsem sobecký, když jsem tě odstranil od otce i matky a nalhal ti, že se odstěhovali a po pár letech zemřeli. Mohl jsi mít šanci poznat více své rodiče. Matka byla úžasná žena, stejně jako otec. Oba tě milovali, ač sis myslel, že otec upřednostňuje mě. Promiň, Sasuke, že jsi neměl šanci je tolik poznat. Otci jsem tehdy s gorilami za zády vysvětlil, že si nepřeji aby mně nebo Sasukeho hledal, jinak prozradím malé tajemství o vzpouře klanu Uchiha, která byla plánována. Opravdu se po roce uskutečnila s výsledkem v podobě neúspěchu. Až tehdy byli všichni popraveni. Neměl jsi šanci se o tom dozvědět. Bylo to národní tajemství a bylo zakázáno o tom mluvit.
Měl jsem čím dál tím víc práce, obchody začaly být větší a větší a já na Sasukeho neměl čas. Starala se o něj chůva, začal chodit do školy. Snažil jsem se za ním jezdit co nejvíc, ale nemělo šanci stíhat rodinu a tuto práci. Začal jsi stárnout, našel si přátelé, později šel na střední. To už jsme se skoro nevídali. Nenáviděl jsi mě? Pak přišla nabídka od Akatsuki. Spolupráce s nimi bylo pohlazení po duši. Konečně jsem nebyl sám, ale ty, malý Uchiho, jsi mi vždy chyběl.
S Akatsuki to bylo vše lehčí. Neměl jsem tolik práce, ale všude kolem byla přetvářka a touha po bohatství, kterou jsem přes srdce jen těžce snášel.
Po třech letech jsem tě konečně navštívil. Tolik jsi vyrostl, jak jsem toho mohl tolik zmeškat? Byl tam s tebou i Gaara. Můj úžasný milovaný Gaara. Co teď asi dělá? Dostal se ze všech těch sraček, kterými jsem ho zničil? Promiň i tobě, rudovlásku. Zaujal mě na první pohled. Opět jsem byl sobecký a svým chtíčem jsem ti ublížil, Sasuke. Promiň, že jsem byl tak slepý.
Gaaru jsem miloval každým dnem víc, ale sledování tebe, jak se ničíš, když u tebe není mi přinášelo ohromnou bolest. Věděl jsem, že tahle pohádka brzy skončí. To proto jsem tě poslal zpět do školy. To proto jsem od tebe odešel. Bylo jasné, že jakmile se vrátíš, vše bude v pořádku, že Sasuke na tebe nezapomněl. A tak se tedy stalo.
Když dál uvažuji - měl jsem vše a neměl jsem nic. Lásku, nenávist. Bezpečí, nebezpečí. Domov bez domova. Co kdybych tehdy nepřijal Orochimarovu nabídku? Dál bych se mučil v klanu, ale měl bych lásku svého bratra. Měl bych lásku svého bratra, ale nepoznal bych Gaaru. Každý případ měl své pro a proti.
Cítil jsem, jak mi začíná být zima a mé tělo těžkne.
Omlouvám se za tolik věcí, za tolik. Děkuji za mnoho možností a mnoho lásky.
V dálce jsem uslyšel skřípání kol, dva poslední výstřely a kroky. Všechno bylo tak daleko.
,,Itachi, Itachi, slysíš mě? Zavoláme pomoc, bude to všechno v pořádku. Itachi, kývni hlavou, pokud mě vnímáš!" Kývl jsem, ale vše šlo strašně těžce.
,,Pojď, pomůžeme ti!" Stáhl ke mně Kisame ruku, kterou jsem stiskl.
,,Itachi, co děláš?! Nebuď blázen!" Vypukl v pláč. Nešlo dýchat, rozmazávalo se mi vidění.
,,N-ne Kis-ame," přerušil jsem ho, ale z úst mi vyteklo pár pramínků krve, ,,tohle je k-konec." Vydechl jsem naposledy. S úsměvem na rtech mi prolétly hlavou poslední myšlenky. Promiň Sasuke, tohle je naposled. Gaaro, sbohem. Oba vás budu navždy milovat.
Itachi Uchiha, 24 let
Čas smrti 20:43
Den úmrtí 24. 11. 2016