ANGEL'S SMILE / LANDO NORRIS

PROLOG

PŘED ROKEM - EDINBURGH - SKOTSKO

Zazvonil mi ranní budík a já vyskočila z postele jako nikdy dříve. Dnes je můj velký den. Už je to přesně měsíc co mi odbylo 20 let a já dodělala školu. Je na čase se konečně osamostatnit jako moji sourozenci, kteří ze svého hnízda vylétli už před lety. Zbyla jsem tu s rodiči a naším psem Oliverem jediná. 

Taťka mi odnesl moje dva obrovské kufry do auta a já jsem naposledy podrbala Olivera za ušima než jsme v rodiči nasedli do auta a vyjeli směr letiště. Budou mi tu všichni chybět, ale nesmím zapomínat, že za nimi zase brzy přijedu.

Dojeli jsem na letiště kde mě odbavili a nastala nám naše společná hodina než mi poletí letadlo. Budu muset za přepážky už jít o půl hodiny dříve, takže nám vlastně zbývá jen posledních 30 minut. Posledních třicet minut bylo dokonalých. Seděli jsme společně v malé letištní kavárničce a povídali si o všem možném.

 Nastala ta chvíle, kdy jsme se museli rozloučit. Až teď jsem si pořádně uvědomila jak moc mi bude chybět vůně palačinek od mamky hned po probuzení a jak moc mi bude chybět bláznivé tancování s taťkou uprostřed obýváku na písničky hrající z malého, rozpadajícího se rádia.

Pěvně jsem je oba objala, rychle jsme všichni setřeli z tváří slzy a jen se na sebe usmáli.

,, Budeš nám chybět holčičko. " usmála se na mě mamka a taťka jí láskyplně zezadu objal. 

,, Taky mi budete chybět. " vynaložila jsem poslední síly k úsměvu.  

Hodiny odbyly půl hodiny do odletu a já jim poslala vzdušný polibek a s velkou brašnou na zádech se vydala k letadlu.

...

Už dvě a půl hodiny sedím v letadle a na svém notebooku koukám na film Divergence. Ten film jsem viděla už tisíckrát, ale nikdy mě neomrzí. Za chvíli budeme přistávat ve Francii, ve městě Nice. 

Opravdu netrvá dlouho a letadlo se začne pomalu snášet k zemi. Když dosedneme na zem a všichni si začnou brát příruční zavazadla, stihnu ještě rodičům poslat SMS, že jsem dorazila do Francie. Na letišti popadnu kufry a jdu do sebe hodit nějaké to kafé, protože už je dost pozdě večer a já už nemám moc energie. 

Za chvilku sem dorazí vlak, který m konečně doveze do mého nového domova. 

...

Neuběhne ani půl hodina a můj vlak už zastavuje na konečný zastávce. 

Dámy a pánové vítejte v Monte Carlu, ve městě mého dětského snu. Město boháčů a luxusu. Takže je asi na čase, abych se představila. Jmenuji se Chloe Hill a jsem normální holka, která se rozhodla přestěhovat právě sem kvůli práci. Nečekám, že tu budu dostávat nějak extra velký peníze, protože sem jedu dělat jen barmanku do jednoho místního nočního baru, ale přijela jsem sem i kvůli zážitkům. Jen málokdo může říct, že se probouzí každé ráno ve státě luxusu a že každý den hned po probuzení má výhled na nádherné moře plné luxusních jacht. Mě ale nejde vůbec o peníze, jak to možná mohlo tak vyznít. Tohle město prostě žije. Každý večer tu na každém rohu létají barevné světla z nočních klubů a lidé se tu umí pořádně bavit. Chci mít šťastný život a moje podvědomí věří, že tohle město mi ten šťastný život opravdu dá.

Taxi mě dovezl k mému novému bytu. Pomalu jsem otevřela dveře a vstoupila. Málem jsem vypískla radostí, ale stihla jsem si zakrýt pusu. Nechci si přeci znepřátelit sousedy hned první den, že ruším noční klid, i když podle toho, co tu slyším za muziku zvenku tu noční klid asi neznají.

Můj byt byl nádherný. Byl sice poloprázdný, jelikož si nábytek chci koupit sama, ale už teď jsem si to tu zamilovala.

Bylo už skoro ráno a já musím být ráno čilá, proto jsem si z kufru vytáhla mojí deku a polštářek a jelikož tu nebyla zatím žádná postel, jen ve spodním prádle jsem se zachumlala do deky a usnula na zemi.

...

Hi people, první, úvodní kapitola je venku. Jaký názor máte zatím na tento příběh a na hlavní hrdinku? Do komentářů se mi můžete i podělit s tím, co byste rádi v tomto příběhu viděli. Jsem moc ráda, že jste se pustili zrovna do tohoto příběhu. Děkuju vám a mějte hezký den. heart