ANGEL'S SMILE / LANDO NORRIS

HEZKÝ CHLÁPEK S JEŠTĚ HEZČÍM ÚSMĚVEM

O ROK POZDĚJI - MONTE CARLO - MONAKO

Myčka ohlásila pípnutím ukončení mytí špinavého nádobí a přenechala tak zbytek práce na mně. 

I když aktuálně nejsem ve službě, protože máme dopoledne zavřeno, měla bych nechat toho mého šaškování kolem rádia, ze kterého hrají samé dobré písničky a trochu tu udržet dobrou pověst tohoto podniku. Rozhodně nestojím si vyslechnout kecy toho starého páprdy, který tento podnik vlastní, o tom, že jsem naprosto neschopná.

Popadla jsem čistý hadr a začala leštit tyhle skleničky, které jsou každá jedna dražší než moje obě ledviny dohromady. Někdy je to úplný hnus, sledovat ty milionáře, topící se ve vlastních penězích, sedět u pultu a házet do sebe ty nejdražší alkoholické nápoje na světě jako by to byl panák čisté vody. A nejen to. Každá nová sklenka, která čeká na naleštění, mi v rukách klouže a na čele se mi dělají potůčky potu. Stačí, abych nějakou špatně chytla, upustila jí a můžu jít pod most, protože tohohle bych se nedoplatila. Nechápu, co mě to zase jednou napadlo, jít pracovat do toho nejdražšího klubu. Jen se na sebe podívej. Skončila jsi tak, že modlíš k Bohu i za blbé sklenice. 

V zorném úhlu zahlédnu pohyb, zvednu hlavu a snažím se očima vyhledat, co mě tak zaujalo. Na parkovišti u hotelu naproti zaparkovalo pár ne zrovna levných aut a z nich vystoupilo několik mužů. Nebudu tu kecat, někteří z nich byli opravdu k nakousnutí. Všechny jsem si pořádně prohlídla, aby jsem si je zapamatovala a zastavila jsem se u posledního, který zrovna vystupoval z oranžového McLarenu. Byl velmi pohledný. Hnědé vlasy mu zdobily drobné kudrlinky, na sobě měl jako všichni ostatní černý oblek a jeho vzhled zdobilo ještě něco. Jeho úsměv. Připojil se ke svým kolegům, a jakmile se mu zvedly koutky nahoru a odhalil zářivě bílé zuby, ucítila jsem tlak v kolenou, které se mi začaly trochu podlamovat. Zvedla jsem hlavu, aby jsem ho pohledem opět vyhledala, ale v tu chvíli se jeho oči zabodly do mě. 

Než mi došlo, že nestojím u zrcadlového okna, a že mě dost zřetelně vidí, jeho rty opět ozářil ten úsměv. Srdce mi vylétlo až skoro do krku a okamžitě jsem se sesunula k zemi za pult, aby mě neviděl. Tváře mi doslova hořely a srdce se mi snažilo vyskočit z hrudi a někam se jít zakopat. 

Já jsem tak trapná. V duchu jsem si zanadávala. Víc trapný moment jsem snad ani nezažila.

...

 Ležím tu na zemi už asi pět minut a ještě jsem se neodvážila pohnout. Najednou se ozval skřípot zadních dveří a z kuchyně vyšel můj šéf. 

Dobře, tak tohle je ještě trapnější, než cokoli jiného. Prosím, dostaňte mě někdo z tohohle utrpení. 

,, Co to má znamenat Chloe. Můžete mi laskavě vysvětlit, proč se tu válíte na zemi? " 

Co chceš jako vysvětlovat. Na tomhle snad nejde ani nic vysvětlit. pomyslela jsem si.

,,Zbláznila jste se? Doufám, že vás takhle nikdo neviděl." 

Bohužel viděl a to buďte rád, že jste tu nebyl. Tohle se nesmí za žádnou cenu dozvědět, jinak letím a ani u toho nemrkne okem.

,,Co si lidé pomyslí, když uvidí barmanku se válet na zemi jak opilec."

Nezmohla jsem se ani na slovo, i přestože mi v hlavě vířily myšlenky jako hurikán. Jen jsem tam tak ležela a čekala jestli se na mě usměje štěstí, nebo poletím už teď. 

Naštěstí nad tím jen zakroutil hlavou a ze skříňky si vytáhl jeho napůl vypitou flašku. 

,,Dneska to nechám být, protože na vaše blbé vtipy nemám čas ani náladu, ale ať už se to nikdy neopakuje Chloe!"  Jeho nechutný hlas mi doslova drásá uši a už se modlím, aby byl pryč.

,,Omlouvám se" bylo to jediné, co ze mě za celou dobu vypadlo.

On si jen odfrkl a šoupavým krokem se vydal pryč. Hlasitě jsem si oddechla a zvedla se ze země. Teď se ti to moc nepovedlo Chloe. řekla jsem si pro sebe. Rychle jsem dodělala leštění skleniček a opustila tenhle prokletý bar.

...