ANGEL'S SMILE / LANDO NORRIS

VYSVĚTLOVÁNÍ A VYSVĚTLOVÁNÍ

S Ariadnou jsme došli domů bez jediného slova, ale nebylo to to trapné ticho, bylo to spíš ticho na protřídění myšlenek. Obě jsme byly celou cestu zamyšlený ve svých myšlenkách a na konverzaci jsme čas neměly. 

Odemkla jsem vchodové dveře a vystoupaly jsme schody do mého patra. Vešly jsme do bytu a odložily jsme si věci na židle. Až teď jsme se na sebe pořádně podívaly. V ten samý moment jsme se z pohledu na naše výrazy rozesmály.

,, Myslím, že máš co vysvětlovat. " usmála se na mě Arid.

,, Asi jsem vynechala pár věcí, které jsem vám neřekla. " omluvně jsem odpověděla.

,, Asi jsi vynechala pár dost důležitých věcí. " 

,, Tak dobře, chtěla jsem si to všechno nechat až se uvidíme osobně, protože mi přišlo blbé vám tohle sdělovat přes zprávy."

,, Fajn, tak si teď sedneme a ty my to všechno vyklopíš a bude to dobrý, ok?" řekla už natěšená Ariadna. Musela jsem se nad tím zasmát. I přesto, že jsem věděla, že budu muset tohle celé říkat ještě jednou, až přijede Corey, sedla jsem si na gauč, kam si vedle mě hned sedla Ariadna. Nakonec jsem se znova zvedla a Arid po mně střelila podezíravý pohled.

,, Neboj, jen dojdu pro nějakou tu skleničku vína, jinak to asi nedám." rozesmála jsem se a Ariadna se ke mně přidala.

...

Potom, co jsem přinesla i naše pití, jsme se znovu usadily na gauč, já se zhluboka nadechla a začala vyprávět.

Začala jsem tím, jak jsme se vlastně s Landem poprvé potkali. Nezapomněla jsem také zmínit i můj obrovský trapas v baru, kdy jsem na něj vylila celou jeho objednávku. Potom jsem jí povídala o tom, jak jsem se poprvé seznámila s Pierrem a Charlesem. Nakonec zbývalo už jen to nejdůležitější.

,, Všichni tři, o kterých jsem teď mluvila jsou profesionální jezdci ve Formuli 1." ,, Dá se také říct, že jsou to celebrity mezi fanoušky." snažila jsem to říct klidně, abych Arid moc nevystrašila, ale myslím, že se mi to ani tak nepovedlo, protože Arid na mě zírala neschopna slova a v očích se jí zračil trochu i strach.

,, Slyšela jsi někdy o Formuli 1? " zeptala jsem se jí, abych se neujistila, že budu celou dobu mluvit do zdi. 

,, Něco málo jsem slyšela, ale nikdy jsem žádný závod neviděla." řekla nakřáplým hlasem, který ji v záchvatu šoku na konci věty úplně opustil. 

,, Dobře, já o tom taky moc nevím." ,, Včera jsem byla poprvé s Emmou na jejich závodě. " Emmu zná, takže ví o kom mluvím. 

,, Co jsem ze včerejška tak pochopila, každý z kluků je v jiném týmu, a každý tým má dva jezdce." ,,Na dráze bylo celkem 20 jezdců..." vyprávěla jsem zkrátka všechno, co jsem včera viděla, nebo co mi řekla Emma, a Arid jen bezeslovně poslouchala.

Když jsem skončila, nadějně jsem se na Ariadnu podívala a čekala, jestli k tomu něco řekne. Chvilku bylo v pokoji ticho a potom to ticho protrhl Ariadny trhavý nádech. 

,, Takže mi vlastně chceš říct, že pozítří brzo ráno odlétáme do Ázerbájdžánu s lidmi, které znáš sotva pár dní, já sotva pár hodin a oni to jsou ještě k tomu nějaké celebrity, který tam letí na další závod, kde bude narváno lidmi a všichni je budou znát, zatímco my jsme doteď o nich nevěděly naprosto nic? " vychrlila na mě na jeden nádech a já překvapeně zamrkala.

,, Myslím, že přesně tohle je to, co jsem ti chtěla říct." semkla jsem rty do úzké linie.

,, Fajn, to zní jako velice chytrý plán. " pronesla Arid ironicky.

,, Bude to v pohodě, věř mi. ",,Jedeme tam přeci spolu. " ,, Jen si to představ." ,, Tři nejlepší kamarádky na druhém konci světa, na cestě za pořádnou zábavou. "  řekla jsem a sledovala Arid, která vypadala, že o tom dost přemýšlí.

,, Tak dobře, ale dáme si podmínku. " odpověděla a mně přejel ledový mráz po zádech.

,, Jakmile se něco posere, jedeme všechny na letiště a odlétáme zpět do Monaka a to bez řečí, dobře?" řekla svou podmínku. 

,, Myslím, že platí. " usmála jsem se a natáhla se k ní pro velké objetí.

Dobrou chvíli jsme vedle sebe ležely na gauči a objímaly se. Ani jedna nechtěla tu druhou pustit.

,, Budu to muset sdělit rodičům, aby sem náhodou nepřijeli a tady by nikdo nebyl." zasmála jsem se a Arid se zvedla z našeho objetí. 

,, Můžeš jim to říct teď, já mám stejně aktuálně v plánu vybalovat můj krásný kufřík." mrkla na mě a zvedla se odcházejíc do jejího pokoje. Když byla pryč, vzala jsem telefon a šla si stoupnout na můj skromný, ale krásný balkonek. Vytočila jsem mamky telefonní číslo a opřela se o zeď. Po chvilce zvonění se na druhé straně ozval hlas mé mamky a z dálky jsem slyšela i pozdrav od taťky. 

,, Ahoj, mami." usmála jsem se do telefonu.

,, Ahoj, Chloe, copak se děje, že nám zničehonic voláš?" zasmála se moje mamka do telefonu.

,, Víte, je to docela důležité a chtěla bych, aby to slyšel i taťka. " 

,, oh, jistě.",, Drahý, mohl by jsi jít sem?",, Naše dcera nám chce sdělit asi něco důležitého." přivolala mamka hned svého manžela. 

,, Ahoj, zlatíčko." ozval se taťka do telefonu.

,, Ahoj, tati." ,, Víte, možná jsem vám to mohla říct o trochu dříve, ale nedávno jsem tady v Monte Carlu potkala jednoho kluka." udělala jsem pomlku a v telefonu byly jen slyšet překvapené nádechy obou rodičů. 

,, Známe se sice jen pár dní, ale nemusíte se bát, je to moc milý muž." ,, Přijel tu sem i s pár kamarády." ,, Dneska přijela Arid a zítra ránu tu už bude i Corey." následovala další pomlka a rodiče na druhé straně stále tiše naslouchali. Dokázala jsem si představit, jak si vyměňují zmatené pohledy. Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala.

 ,, Teď nastává to nejdůležitější, proč jsem vám vlastně volala. " ,, Kluci nám nabídli, jestli nechceme jet s nimi na pár dní do Ázerbájdžánu, jelikož tam musí jet za prací." nezmínila jsem se, že tam jedou závodit v formulích.

 ,, Chtěla bych vám to jen říct a taky vám říct, že budu v pořádku a nic se mi nestane. Budeme tam navíc všechny tři s Ariadnou a Corey." dokončila jsem svojí řeč a čekala na odezvu. Chvilku bylo na obou stranách ticho, a potom jako první promluvil taťka. Mamka nejspíš nebyla schopna slova.

,, Zlatíčko, jsi si jistá, že bude všechno v pořádku." ,, Jsi sice dospělá a my ti v tom nemůžeme bránit, ale máme s maminkou o tebe strach. " ,, Nikdy jsme ty lidi neviděli." 

,, Tati." ,, Nemusíte se o mě bát, slibuji vám, že se za pár dní vrátím naprosto v pořádku, a že vám budu volat jak jen to bude možné, ano?"  

,, Tak dobře." ,, Ale slib mi, že budeš opatrná, Chloe." ,, Kdyby cokoliv, tak nám zavolej." vložila se do toho i mamka, která zněla stále dost zaskočeně.

,, Slibuju. " ,, Musím už končit, aby tu Arid nebyla dlouho sama." ,, Mám vás ráda."

,, My tebe taky." odpověděli oba současně. Rozloučili jsme se a já šla opět dovnitř, kde už Arid chroupala popcorn a sledovala telku. To musel ten hovor trvat asi dost dlouho.

( na fotce nahoře Chloe a Ariadna )