ANGEL'S SMILE / LANDO NORRIS

NEHODÍME SE K SOBĚ

Celá večeře proběhla v klidu, bez nějakých vážných komplikací. Spousta otázek padala spíše na mě s Arid a Corey, ale po chvilce jsem si už na to zvykla. Pověděly jsme jim odkud jsme a kde jsme se vlastně setkaly s kluky. To, jakým způsobem jsem já na Landa narazila jsem si raději nechala pro sebe.

Za tu dobu, co jsme čekali na jídlo, jsme se s holkami stihly seznámit se spousty jezdci. Některé jsem si na pohled pamatovala ještě z Monaka. 

...

Tak honosnou a velkou večeři jako ta, co mi právě přistála na stole, jsem rozhodně nečekala. Chvíli jsem na to jen zděšeně zírala. Najednou se mi pod stolem na koleni objevila něčí ruka. Lando mě začal jemně hladit a přitom se ke mně naklonil. 

,, Copak zlato, nelíbí se ti večeře. ",, Koukáš na to opravdu zvláštně." objevil se mu na tváři lehký úsměv.

,, Ne, já jen.. nevím, jestli tohle dokážu do sebe nacpat. ",, To je porce snad pro dva lidi." nervózně jsem se na něj usmála.

,, Nemusíš to sníst celé, já taky kolikrát už nemůžu. " ,, A nemusíš se stydět, že tu něco necháš." ,,Ti kuchaři jsou na to naprosto zvyklí. " ujistil mě Lando a potom se ode mě odtáhl a pustil se do svého jídla.

...

Dojedla jsem poslední sousto, které jsem dokázala do sebe ještě nacpat, ale stále mi připadalo, že ten talíř je více plný než prázdný. Provinile jsem zavřela oči a příbory položila na talíř. 

Po chvilce už začali dojídat i ostatní a číšníci nám ze stolu odklidili nádobí. Jakmile všichni dojedli, jeden z mně stále neznámých mužů, které mi Lando tiše představil jako hlavní šéfové, se ujal slova:

,, Vážení hosté, řidiči a přátelé, jsem rád, že jsme se mohli po dlouhé době opět společně sejít u jednoho stolu. " ,, Jak už všichni určitě víte, v blízké době nás čeká Velká Cena Ázerbájdžánu. " ,,Tento rok se počítá s mnohem větší účastí fanoušků, než bylo v předchozích letech, proto bychom vás rádi poprosili, aby tento rok vše proběhlo bez nějakých velkých problémů." ,, Do oficiální přípravy vám teď zbývají dva dny, které můžete strávit, jak chcete, ale všechny vás žádáme, aby jste byli opatrní." ,, Budeme se na vás opět těšit na trati." domluvil ten muž a salónkem se rozlehl potlesk. 

Všichni jsme dostali luxusní skleničku s nějakým šampaňským, přiťukli jsme si a dál už se konverzace vyvíjela všemi směry. 

...

Byl už pozdní večer. Začala jsem po té dlouhé cestě letadlem být docela unavená a i přesto, že jsem se snažila soustředit na konverzaci, která tu teď probíhala, hlava mi bezmocně upadávala ke straně. Lando si toho po chvíli všiml a potichu se začal smát. Švihla jsem po něm naštvaným pohledem a snažila se zase soustředit na konverzaci. On se ke mně naklonil a pošeptal mi do ucha : 

,, Nechceš to už vzdát?" ,, Stejně tu konverzaci neposloucháš, jak jsi unavená." 

,, To jsem tak průhledná?" vyděšeně jsem se na něj podívala. On se zasmál a odpověděl :

,, Ne, jsi jako zrcadlo, do kterého se koukám." 

,, Cože?" nechápavě jsem na něj zírala. 

,, Jsme na tom stejně.",, Taky už poslouchám jenom napůl a nebaví mě to." vysvětlil mi.

Po chvilce jsme se oba zvedli a s pozdravem jsme společně místnost opustili. Naposledy jsem zamávala holkám na dobrou noc a neunikl mi ani otrávený výraz Corey, která zrovna propalovala Charlese pohledem. Ten dělal, že ji nevidí, ale jeho slabý úsměv na tváři tvrdil opak.

S Landem jsme se vydali dlouhou cestou k výtahům a cestou mezi námi bylo hrobové ticho. Když se dveře výtahu otevřely oba jsme nastoupili a já se unaveně opřela o zeď proskleného výtahu. 

,, Zítra nás čeká náročný den. " ,,Kluci mají v plánu navštívit blízkou tržnici a následně i muzeum, kde jsme byli už snad stokrát a stejně nás to nikdy neomrzí." ,, Zítra se ráno sejdeme v 9 hodin na snídani." řekl Lando mezitím, co si mě prohlížel. Jeho pohled jsem cítila po celém těle. Naskočila mi z toho husí kůže, ale snažila jsem se to ignorovat. 

,, Dobře." ,, Budu s tím počítat." lehce jsem se na něj usmála. Naštěstí se dveře výtahu otevřely na mém patře a já mohla vystoupit. Než jsem ale překročila práh výtahu, ještě jednou jsem se na něj ohlédla. Naše pohledy se na zlomek chvíle setkali a kdybych se ihned nevzpamatovala, vlezla bych nejraději zpět k němu do výtahu. To by byl ale dost blbý nápad. My dva. To by nikdy neklaplo. On je na úplně jiné úrovni než já. On nestojí o holky jako jsem já.  Může si dovolit mnohem lepší. Může mít kolem sebe slavné modelky s dokonalým tělem a pletí. Neříkám, že bych na tom s mým tělem nebo pletí byla nějak špatně, jen prostě bylo nad slunce jasné, že se k němu nehodím. 

Rychle jsem mé přemýšlení vyhnala z hlavy. Na to budu mít celou noc. Naposledy jsem se na něj usmála.

,, Dobrou noc, Lando." 

,, Dobrou noc, Chloe." 

Dveře výtahu se mezi námi zavřely a oddělily nás od sebe. Zůstala jsem tu stát sama. Po chvíli jsem se otočila a pomalým krokem se vydala do svého pokoje. 

Zámek mého pokoje potichu cvakl, když jsem odemkla dveře. Vešla jsem do pokoje a zavřela za sebou. Měla jsem opět trochu času jen pro sebe. To bylo přesně to, co jsem potřebovala. Napustila jsem vodu do vany a ponořila do ní celé své ztuhlé tělo. Ani jsem si neuvědomila, jak byl dnešek náročný. Relax ve vaně byla moje odměna za to, že jsem dnešek úspěšně zvládla. Zítra mě čekalo další dobrodružství, na které jsem se těšila už teď. Na mobilu mi cinkla nová zpráva na naší skupině s holkami.

SexinaAriandaa: Ahoj holky, tak co. Jak se daří? Ani jsme dneska neměly čas si pokecat. Jdete volat?

KrálovnaCareyy: No, to mi povídej. Už se nemůžu dočkat, až si vám postěžuju o všem.

Mobil mi začal vyzvánět příchozím hovorem. Zvedla jsem ho a položila si ho na vanu.

,, Ahoj dívenky." zasmál se v telefonu hlas Ariadny. Po chvíli se připojila do hovoru i Corey.

,, Zítra nás prý čeká perný den." řekla jsem s úsměvem. 

,, No výborně, lepší to už být nemůže?" ozvala se Corey. V hlase jí čišela čistá ironie. Něco se mezi ní a Charlesem stalo a teď se ti dva nesnesou. Ani já a ani Arid jsme se ale na to neodvážily zeptat. Místo toho jsem raději stočila téma jinam:

,, Arid, co ty?" ,, Vypadáš, že jste si s Pierrem docela sedli." zeptala jsem se. Na druhé straně bylo ticho. Dokázala jsem si ale představit, jak se nad tím Arid culí.

,, No, jo." ,, Dost si ve spoustě věcích rozumíme a je s ním sranda." ,, A navíc, je přímo k nakousnutí." ,, Hezčího chlapa jsem nikdy nepotkala." zasmála se stydlivě Arid. Byla jsem za ní ráda. Sice jsem Pierra moc dlouho neznala. Stejně tak, jako všechny ostatní jezdce. Nějakým způsobem jsem ale věřila v to, že Pierre Arid neublíží.

Ještě chvíli jsme si povídaly a nakonec jsme hovor ukončily. Voda ve vaně mezitím vychladla. Vylezla jsem ven a zachumlala se do ručníku. Rychle jsem vlezla do pyžama a zalezla do vyhřáté postele. Spánek mě přemohl během chvíle. 

...