ANGEL'S SMILE / LANDO NORRIS

PRO TEBE COKOLIV

Ráno mě probudil budík. Mám necelou půl hodinu na přípravu. Vyskočila jsem z postele a běžela si udělat ranní hygienu. U zrcadla jsem si česala vlasy a mezitím si zpívala na písničky, které mi hrály z telefonu. 

Jakmile jsem byla připravená, vzala jsem si malou kabelku, kam jsem nacpala všechny potřebné věci na dnešek a rychlým krokem se vydala k výtahům. Nastoupila jsem do výtahu a zrovna, když už se zavíraly dveře, jsem zahlédla Ariadnu s Corey vycházejíc ze svých pokojů. Zmáčkla jsem tlačítko a výtah pro ně zdržela. Holky za mnou nastoupily a výtah se rozjel dolů. 

,,Dobré ránko." řekla Arid a přitom rozespale zívla. Pozdravily jsme ji zpět a dveře výtahu se otevřely. Společně jsme vešly do jídelny, kde to už skvěle vonělo čerstvým pečivem a v hlubokých miskách bylo naskládané šťavnaté ovoce. Všimla jsem si, že už tu pár lidí sedí. U našeho stolu už si spolu o něčem povídali Pierre a Charles a přitom se smáli. Usedly jsme s holkami ke stolu a mně neunikl pohled, kterým Corey ihned vyhledala Charlese. Ten měl ten stejný plán, a když se jejich pohledy střetly, oba naráz se od sebe zase odvrátili. Arid se mezitím bezstarostně usadila vedle Pierra a něco mu s úsměvem šeptala. Tomu se po jejích slovech na rtech ihned rozzářil úsměv. 

Měla jsem docela hlad. Vzala jsem si talíř, na který si dala pěkně vonící, ještě horkou bagetku a namazala si jí máslem a přidala sýr. Hladově jsem si kousla bagetky a u dveří jsem v tu chvíli zaznamenala pohyb. Lando sem šel s Carlosem a mezitím se něčemu hlasitě smáli. Gen šla za nimi a něco ťukala do telefonu. Jakmile k nám došli, všichni tři nás pozdravili a Carlos se odpojil od Landa, aby mohl odsunout židli pro Gen. Byli spolu tak sladcí.

Společně jsme snídali a nikdo nepromluvil. Každý si chtěl vychutnat tu výbornou snídani. Musela jsem uznat, že každé jídlo, které jsem tu zatím ochutnala, bylo výborné. 

Když jsme všichni dojedli, společně jsme vyšli z hotelu. Venku bylo nádherné počasí. Bylo docela brzy ráno, slunce už ale hřálo. Byla jsem ráda, že jsem si nakonec vzala volné šaty a nebude mi v tom teplo.

Jakmile jsme vyšli ven, ze všech stran se k nám ihned nesl nadšený křik fanoušků, který byli v tuhle chvíli schopni obětovat všechno, jen aby se mohli vyfotit se svými oblíbenými řidiči. Kluci šli za fanoušky a my s holkami jsme si stouply na stranu, kde na nás nebylo tolik vidět. Ani jedna z nás nechtěla, aby si nás lidé začali nějak moc všímat. Celou dobu nás hlídali dva obrovští muži středního věku jako ochranka, aby se nám nic nestalo. Než se od nás ale kluci oddělili, zaznamenala jsem Landův krátký pohled mým směrem, kterým se ujistil, že už je u nás ochranka. Při tom pohledu mě zahřálo u srdce. Vždycky se ujišťoval, že jsem v bezpečí, než se vydal pryč za fanoušky.

Po chvilce jsme se všichni spolu vydali po cestě mezi menšími domky směrem do samotného historického centra. Celou dobu jsem se zaujatě rozhlížela kolem. Bylo to něco úplně jiného, než jsem byla do teď zvyklá v Evropě. Pierre, který tohle město znal ze všech nejlépe, nám po celou dobu vyprávěl o jeho vzniku a poukazoval na veškeré památky. Docela mě zajímalo, jak tohle všechno ví. Nakonec jsme se dozvěděli, že tu má nějakého kamaráda, se kterým tu před několika lety trávil léto. Celé město bylo obrovské a proto nám tento výlet zabral skoro celý den. Navštívili jsme i slavnou katedrálu, která měla tak složitý název, že jsem si ho nedokázala zapamatovat.

Na oběd nás kluci vzali do příjemně vypadající restaurace. S Arid a Corey jsme byly celou dobu spolu a častokrát se k nám připojila i Gen. Byl to příjemný pocit, mít u sebe své nejbližší kamarádky a nemuset řešit žádné problémy, kterých bych v tuhle chvíli měla v Monaku určitě hromadu. Teď jsem ale byla tady. Na druhé straně světa a naprosto jsem to tu milovala.

...

Odpoledne jsme strávili na místní tržnici, kde to tak krásně vonělo, že byl pro nás s děvčaty vůbec problém odtud odejít. Celý den se ale samozřejmě neobešel, bez fanoušků, kteří nás potkávali na každém místě. Všimla jsem si toho, že jsem v těchto chvílích, kdy jsme obklopeni fanoušky, dost nejistá a pokaždé, když jen zahlédnu někoho, kdo se k nám někdo blíží s foťákem, žaludek se mi nepříjemně stáhne. Nebyla jsem ale jediná, kdo si mojí nejistoty a slabého třesu mých rukou všiml. Pokaždé, když se k nám blížil další fanoušek, zahlédla jsem ty zelené oči, které se ihned otočily mým směrem. Lando sledoval každičkou mojí reakci, až jsem měla pocit, že se pod jeho pohledem nemůžu ani hnout. Když jsme se dostali pryč od dalšího návalu fanoušků, ucítila jsem na své ruce jeho dlaň. Za ruku si mě přitáhl k němu a počkal, až se ostatní trochu vzdálí. Srdce se mi okamžitě nekontrolovaně rozbušilo. 

,,Chloe, jsi v pořádku? Pokaždé, když se u nás objeví fanoušci, začneš se celá klepat." řekl Lando a stále nepustil mojí ruku.

,,Já.. jsem v pohodě, Lando, to je dobrý." pokusila jsem se vykouzlit ten nejlepší úsměv, který jsem dokázala. Bylo jasné, že mi to ale Lando nevěří. 

,,Chloe, víš, že se mi můžeš svěřit s čímkoli, že jo?" podíval se mi Lando přímo do očí a já se ihned začala ztrácet v jeho nádherných zelených očích. Jen jsem přikývla. Bylo mezi námi ticho. Lando mě stále pozoroval. Naše ticho jsem se rozhodla prolomit já.

,,Děkuju za všechno, co pro mě děláš. Opravdu si toho vážím." zašeptala jsem a přitáhla si ho do pevného objetí. Když se jeho ruce objevily těsně nad mými boky, trhavě jsem se nadechla a doufala jsem, že si toho nevšiml.

,,Pro tebe cokoliv." ozval se jeho hlas u mého ucha, než se odtáhl. Všimla jsem si, že nás ostatní pozorují. Rychle jsem si upravila šaty a i s Landem jsem se rozešla za nimi.

 Když jsme se vrátili k našim přátelům, zaregistrovala jsem si, že stále nepustil mojí ruku. Moje tváře se automaticky rozhořely a já doufala, že si toho nikdo nevšimne.

...