ANGEL'S SMILE / LANDO NORRIS

NEZNÁMÝ ZACHRÁNCE

Ráno jsem se probudila docela brzy. Bylo asi kolem páté hodiny ráno a já už nemohla znovu usnout. Dnes jsem se cítila trochu jinak, než obvykle. Tenhle pocit jsem skoro neznala. Bylo to pro mě nové. Nedokázala jsem to popsat, ale i přesto, že mě dnes v práci rozhodně nebude čekat nijak nadšený šéf, cítila jsem jakousi pozitivní energii. 

Bylo to už několik hodit a mě stále z hlavy nevyprchala ta vůně drahého parfému, který mi tolik připomínal jeho. Ani nevím, proč na něj pořád myslím, když je to jen další blbec, který si myslí, že když má peníze, může všechno.

Vylezla jsem z mé prosté postele a šla si hodit krátkou ledovou sprchu na probrání. Měla jsem ještě spousty času, než budu muset zase jít do toho prokletého podniku. Slunce už svítalo a jelikož bydlím na konci tohohle rušného města, byli slyšet i ranní ptáci, kteří si spokojeně prozpěvovali a probouzeli ostatní k novému dnu. Rozhodla jsem si jít zaběhat na čistý vzduch za městem a vyčistit si hlavu. 

Vyběhla jsem z domu a proběhla kolem lesa lemujícím naše nádherné město plné tupců. V hlavě mi hrály mé oblíbené písničky a to všechno dohromady mě donutilo se po dlouhé době pořádně usmát. Tohle ranní běhání mi strašně chybělo. Nejsem ani v polovině mé pravidelné trasy a už se cítím s novou energií jako ti šťastní ptáci zpívající mi při cestě kolem mě. 

Moje trasa směřovala kolem jedné z místních pláží, která byla bez jediného človíčka a vypadala tak klidně. Vítr popoháněl vlny a po celém okolí byla cítit slaná voda. Vzpomněla jsem si, že za necelý měsíc mají přijet moje nejlepší kamarádky, se kterými každoročně trávíme celé léto tady na plážích a po nocích mě chodí psychicky podporovat do baru. 

Obě jsou trochu bláznivé, ale to mi vůbec nevadí. Když jsem s nimi, jsem bláznivá také. Všechny tři se uvidíme zase po několika měsících, protože každá bydlíme v trochu jiném státě. Ariadna bydlí v Miláně, kam pravidelně jezdíme na dovolenou trávit dva týdny na jaře, kdy máme všechny tři volno. Corey bydlí na druhé straně Evropy, konkrétně ve Švédském Stockholmu, kde společně trávíme Vánoční svátky v její malé chatě. Žijeme život mladých holek, které si prostě chtějí udělat skvělé vzpomínky a nedbají na okolnosti. 

Doběhla jsem až domů a svalila se upocená na gauč. Venku už bylo dost světlo a lidi začali pomalu vycházet do ulic. Připravila jsem si všechny věci do práce a po dlouhé relaxační sprše jsem se na kole rozjela do práce.

...

Kolo jsem postavila na stojan před vchodem a vešla dovnitř. Uvnitř už na mě čekal šéf, který si něco procházel v papírech. Trochu jsem znervózněla a zastavila krok. Nečekala jsem, že tu už bude, protože normálně chodí pozdě. Nakonec jsem se vzpamatovala a položila jsem si kabelku na barový pult. Nezačala jsem si zavazovat zástěru jako normálně, protože jsem už jen odpočítávala sekundy, kdy mi řekne, ať vypadnu odsud, protože mě tu už nechce ani vidět.

Moje osudová chvíle započala, když se zvedl z křesla a s jeho typickým zachmuřeným výrazem se rozešel ke mě. 

,, Slyšel jsem o tom, co se tu stalo minulou noc." tak nekecej. To je mi úplně jasné, že jsi o tom slyšel. pomyslela jsem si  

,, Omlouvám se za to, co jsem způsobila, opravdu mě to mrzí. " 

,, Omlouvat by jste se měla svým hostům, kterým jste zkazila celý večer"  začal naštvaně prskat jako nějaký kocour

,, Měl bych vás odsud hned vyhodit, protože akorát pošpiňujete celý podnik." ,, Holka bláznivá, uvědomujete si vůbec jakou pohromu jste způsobila ?! "  ,,Co si o mně lidé jen pomyslí ? " ,, Budou si myslet, že zaměstnávám neschopné blbce! " začal na mě ječet a i přestože jsem se snažila dělat silnou, oči se mi pomalu začaly plnit slzami.

,, Já.. byla to nehoda, zakopla jsem.. já.. moc mě mrzí, co se stalo" začala jsem koktat

,, Vypadněte mi z očí a na noční směnu přijďte včas! " ,, Nebudu tolerovat žádné zpoždění " 

,, Co.. cože? Vy mě nevyhazujete? " byla jsem v šoku a myslela jsem si, že to je jen pitomý sen. Nenápadně jsem se štípla do stehna, aby jsem se ujistila, že se to opravdu děje.

,, I kdybych to milerád udělal, dostal jsem slušně zaplaceno za to, že vám práci nechám. " ,, A jediné, co vás teď udrželo před vaším úplným bankrotem je, že všechny rozbité sklenice byly také zaplaceny " koukala jsem na něj jako by spadl z nebe. Co to má sakra znamenat? Právě za mě někdo zaplatil celý můj průser.

,, A už mi opravdu zmizte z očí. " Ani nevíte, jak moc mě štve, že vás nesmím vyhodit " prudce se otočil a odpochodoval do vedlejší místnosti. 

Ještě chvíli jsem tam jen tak stála a zírala do zdi naproti. Potom jsem čapla kabelku a vystřelila ven na vzduch. Tak tohle jen tak asi nerozdýchám.

...