ANGEL'S SMILE / LANDO NORRIS

CO MOHU JEŠTĚ ZTRATIT

,, Přinesu vám nové oblečení. Moc mě to mrzí. " se sklopenou hlavou jsem se rozešla do šatny pro personál. Věc, kterou jsem ale nečekala bylo, když se rozešel za mnou. Do šatny pro personál nesmí, ale to ho asi vůbec nezajímá.

,, Sem nemůžete pane, to je šatna pouze pro personál, mohl by to někdo zjistit a dostanete nás do maléru. Myslím, že ten průser, co se teď děje, úplně stačí. " snažila jsem se mu nějak vysvětlit, že když nás tu někdo načape, bude to vypadat trochu jinak, než se zamýšlí. Jen si to představte. Na první pohled to vypadá jako když se bohatý muž zajímá o prostou služku. To by byl skandál, panebože.

,, Nemusíš se bát, sem nikdo teď nepřijde, protože všichni mají plné ruce práce s uklízením po tom, co jsi tam předvedla za show" vytáhl koutky nahoru a usmál se na mě. Nevypadal, že by byl nějak naštvaný.

,, A prosím přestaň mi vykat, když jsme oba dva přibližně stejně starý. Jsem Lando. " roztomile se na mě znovu usmál a podal mi ruku. Trochu jsem se nad tím zasekla. Co ztratím tím, když řeknu své jméno muži, kterého už stejně nikdy neuvidím. Teď už není co ztratit.

,, Jmenuji se Chloe " přijmula jsem jeho nabízenou ruku a najednou jsem cítila zase tu zvláštní energii, která mezi námi projela jako blesk.

,, Nádherné jméno" řekl to tak potichu, že jsem začala uvažovat jestli to bylo vůbec mířené na mě. Nervózně jsem se zasmála a pustila jeho ruku, aby jsem se mohla věnovat hledání náhradního oblečení.

Otočila jsem se k němu zády a začala odemykat první skříně. 

,,Mám otázku. Když jsi na mě vylila všechnu tu Whisky, nebylo to doufám schválně, aby jsi mě potrestala za to, že jsem si tě možná trochu více, než je zdrávo, prohlížel. " najednou byl úplně u mě. Cítila jsem jeho teplý dech na mém krku. Přestala jsem chvilku úplně dýchat. Nedotýkal se mě, tak nějak jsem i tušila, že by to neudělal, pokud bych nechtěla. Stále ho ale znám teprve první den a nemám nejmenší tušení, čeho je tenhle muž schopen.

,, Nebylo to schválně." zhluboka jsem dýchala. Jeho vůni jsem najednou cítila všude. Sakra dobře voněl. 

,, To je dobře. " skoro zašeptal a odstoupil o dva kroky dozadu. Jeho teplo odstoupilo s ním a já najednou znovu viděla zřetelně a mohla se pořádně nadechnout. V hlavě mi pískalo a srdce mi málem vylétlo z hrudi. 

Vytáhla jsem ze skříně první oblek, který jsem našla a otočila jsem se k němu. Bála jsem se vůbec zvednout oči. Jen jsem natáhla ruku s oblekem a po chvíli jsem ucítila jak si ho bere a obléká přes politou košili. Košile tu bohužel neprovozujeme. Sebrala jsem veškerou odvahu a konečně zvedla hlavu. Pozoroval mě, jeho oči si mě hladově prohlížely, ale jeho výraz neřekl ani slovo. Cítila jak se mi do obličeje hrne krev a nervózně jsem si podupávala. 

,, Měl bych jít. Děkuju za ten oblek, snad se brzy opět shledáme. Dobrou noc Chloe. " věnoval mi poslední pohled a opustil místnost. Jakmile se jeho dveře zabouchly, svezla jsem se na podlahu a hlavu si položila do dlaní. Pro dnešek už to stačilo. Jediné, co teď nutně potřebuju je horká vana a moje skvělá postel. 

Ani jsem se neohlížela, jestli mohu jen tak odejít, protože vím, že to rozhodně nemůžu, ale dneska už mi to bylo jedno. Stejně jediné, co mohu zítra ráno čekat po dnešní směně, je vyhazov.

Rozešla jsem se noční ulicí domů a v hlavě se mi stále objevoval obraz toho, co se událo v šatně. I přesto, že bych rozhodně neměla, jsem se nad tím usmála.

...