ANGEL'S SMILE / LANDO NORRIS

PRACOVNÍ NOC

,,Mami, ještě jednou se omlouvám, že nemohu za vámi přijet. Je toho tu prostě moc, stále jezdí noví návštěvníci a kdybych odjela, šéf by mě vykopl a dal za mě někoho jiného, protože potřebují lidi za bar, kterých je tu nedostatek." už snad po milionté jsem mamce opakovala, proč se nemohu tento měsíc stavit doma. Je to taková naše klasika, když bydlím úplně v jiném státu než rodiče. Budu jim to muset nějak vynahradit. 

,,Mrzí mě to. Budu vám volat, jak budu moct." rozloučila jsem se s ní a položila jsem telefon na noční stolek. Ze dneška jsem šíleně unavená. Večer mě ještě čeká směna za barem, proto si teď nutně musím jít lehnout a snažit se toho co nejvíce naspat.

...

Probudila jsem se docela dlouho po zvonění budíku. Nic se mi nechce dělat. To se ale rychle změní. Za pár minut je půl desáté večer. Prospala jsem se trochu déle, než bylo v plánu a teď absolutně nestíhám. Mám zhruba 25 minut na přípravu, jelikož mi směna začíná v deset. Mám ale štěstí, že od baru nebydlím daleko.

Vyběhla jsem do koupelny, hodila si rychlou ledovou sprchu na probrání a ze skříně vyházela snad všechno oblečení, než jsem se dostala k tomu, co jsem chtěla. Černá upnutá košile a černá minisukně je mé každodenní oblečení. Vlasy jsem si sčesala do elegantního drdolu, který se v podniku musí nosit. Holky mě ho učili neskutečně dlouho, ale nakonec jsem to přece jen zvládla. Dala jsem si řasenku, namalovala rty rudou barvou a navonila jsem se mým oblíbeným parfémem. Času už moc nezbývá, proto jsem mé lodičky na vysokém podpatku hodila do tašky, nazula si obyčejné tenisky a rozběhla se jako o život do práce.

 Cestou jsem musela dávat bacha, protože se dnes nějak moc lidí rozhodlo někam jet. Co tak vím, tak už se sem začíná sjíždět spousta lidí na závody Formule 1, které se tu každoročně konají. Předcházející dny jsou kvalifikace a lidi to sem táhne odevšad. Potom se tu celý týden nedá pomalu ani hnout.