Emma's POV
"Máš všechno?" zeptal se mě Luke už asi po páté.
"Ano mami," protočila jsem očima a zasmála se.
"Hej," šťouchl mě prstem do tváře. "Jen se chci ujistit, že tu něco nenecháš. Kromě mě, samozřejmě."
Vyšpulila jsem spodní ret a dala mu pusu na čelo. "Už teď mi chybíš."
"Ty mě taky," smutně se na mě podíval. Nemůžu uvěřit tomu, že odjíždím. Pryč od něj a od kluků. Všichni čtyři se stali nepostradatelnou součástí mého života a já je teď musím opustit.
"Em, musíme jet, jinak to nestihneme." objevila se vedle nás mamka.
"Nemůžeme to zrušit, já-" zadívala jsem se na Lukovu tvář a moje oči se začali zaplňovat slzami.
"Musíš jet. Ani se nestačíš vzpamatovat a vrátíš se. Něco jsem ti přece slíbil," pohladil mě po tváři a povzbudivě se usmál. Vrhla jsem se mu okolo krku a pevně se k němu přitiskla. Odtáhla jsem se od něj a zadívala se do jeho očí. "Něco pro tebe mám." sáhl si do kapsy a vytáhl malou krabičku. Vložil mi ji do dlaně sevřel ji v té jeho.
"A já ti nedala nic," podívala jsem se na špičky svých ošoupaných bot.
"Dáváš mi všechno, co potřebuji, Em." podepřel mi bradu rukou a políbil mě. Bude mi chybět hodně věcí, ale on ze všeho nejvíc.
"Emmo, jedeme." ozvala se znovu mamka.
Podívala jsem se na Lucase, který nevypadal o moc líp než já. Skenovala jsem pohledem každý malý detail a snažila se zapamatovat si úplně všechno. "Miluju tě, šíleně moc," vydechla jsem a utřela si slzu, která mi stačila stéct po tváři.
"Miluju tě," krátce mě políbil. "Uvidíme se brzo."
Cesta na letiště byla dlouhá a ještě delší cesta mě čeká právě teď. Usadili jsme se v letadle a jakmile jsme vzlétli, zapnula jsem si playlist od Luka a začala se dívat ven z okýnka. Nevím, jestli jsem schopná to bez něj vydržet.
Catherine's POV
"Cath?" vydechl Ashton vedle mě a utřel si ruce do jeho úzkých kalhot.
"Hm?" broukla jsem, aby věděl, že ho poslouchám a obrátila k němu pohled.
Misku s popcornem přesunul z jeho klína vedle něj a sedl si blíž ke mě.
"Já nevím jak to říct, ale.." zastavil se uprostřed věty a podíval se na svoje ruce. "Jsme kamarádi, že?"
"No," nechápala jsem, proč se na to ptá zrovna teď. "Něco takového asi ano."
"Já se tě ale chtěl na něco zeptat." po téhle větě jsem znervózněla i já.
Ztěžka jsem polkla. "Ptej se,"
Když jsem to dořekla, zhluboka se nadechl a chytil mé ruce do těch jeho. "Catherine, nechtěla bys být moje.. No.. Myslím jako.. Holka?" Zakoktal se a já se usmála nad jeho roztomilostí.
Upřímně, poslední dobou jsem v tuhle chvilku jen doufala a představovala si, jaká bude. I když to nebylo jako z pohádky, stačilo mi tu být s ním a všechno bylo perfektní.
"Uhm.. Prosím, řekni něco, tohle mlčení mě ničí."
"Ano Ashi, chci být tvoje holka," zasmála jsem se a podívala se mu do očí.
"Panebože. Děkuju, děkuju, děkuju!" byl tak nadšený, až jsem nechápala, jak moc velkou radost mu to udělalo. Každopádně vím, že k němu cítím mnohem víc, než jsem si myslela že budu, když jsem ho potkala.
