Fall in love - LH |CZ|

Kapitola 9

Vzbudila jsem se dřív než Luke, takže jsem na něj chvíli koukala jak spí. Nikdy jsem neviděla někoho tak sladkého. Šla jsem dolů připravit aspoň míchaná vajíčka, jelikož nic jiného tam ani nebylo. Po chvíli jsem slyšela jít někoho po schodech.

"Dobré ráno." pozdravil když vešel do kuchyně a já mu pozdrav opětovala.

"Dobré. Dáš si vajíčka?" zeptala jsem se a usmála se.

"Ano prosím." nandala jsem mu vajíčka na talíř a odnesla mu je ke stolu. Sobě jsem taky trochu nandala. Ještě pořád jsem na sobě měla pyžamo, takže jsem se šla nahoru převléknout. Když jsem přišla dolů, brnkal si něco na kytaru.

"Zahraješ mi něco prosím?" sedla jsem si na gauč a fascinovaně ho sledovala.

"Mužů to zkusit." usmál se. "Co chceš zahrát?"

"Cokoliv prosím."

Podíval se na mě jeho krásnýma očima a začal hrát.
You're like perfection, some kind of holiday
You got me thinking, that we could run away
You want I'll take you there, you tell me when and where
oh woah oh oh oh
But then i asked for number, said you don't have a phone
It's getting late now I gotta let you know
That everybody want to take you home tonight
But i'm gonna find a way to make you mine

Bylo úžasné poslouchat jak zpívá. Mohla bych ho poslouchat pořád, ale teď jsem he přerušila.

"Myslíš to vážně?"

"Počkej.. Tobě se to nelíbí?" podíval se na mě nechápavě a odložil kytaru.

"Líbí. Ale myslím ten text. Myslíš to vážně, nebo jen prostě zpívá?"

"Aha. Text. Jo, myslím.." odpověděl a sklopil zrak k podlaze.

"Opravdu?" podepřela jsem mu hlavu svou rukou.

"Opravdu. Nikdy jsem nemyslel nic vážněji než tohle." řekl a podíval se mi do očí. Opřela jsem své čelo o to jeho a ztrácela se v jeho očích. V těch nádherných očích. Pohled mi sklouzl k jeho rtům a pak zpátky.

"Můžu?" promluvil po delší době.

"Ano." odpověděla jsem a čekala až mě políbí. Nemusela jsem čekat dlouho. Zavřela jsem oči a vychutnávala si jeho měkké rty.

Vyrušilo nás šramotění u dveří.

"Brácha!" řekla jsem polohlasem, aby mě neslyšel. "Běž do mého pokoje, přijdu za tebou." pokynula jsem k Lukovi a podala mu jeho kytaru. Okamžitě se rozběhl ke schodům a rychle běžel nahoru.

"Ahoj brácha." skočila jsem Paulovi kolem krku.

"Um..Čau? Proč tolik lásky? Neviděli jsme se jen 2 dny." vrhl na mě divný pohled.

"Proč ne? Chyběl jsi mi."

"Jo.. Jdu k sobě." řekl a odešel.
Uff. Mám kurva velký štěstí.

Šla jsem nahoru za Lukem, když Paul konečně odešel k sobě do pokoje. Seděl na posteli a smál se když mě viděl. "Víš že jsi celkem roztomilá když se bojíš?"

"Já se ale nebála." pokusila jsem se o vážný tón a hodila po něm polštář.

"Fakt? Válka?" vzal polštář který jsem po něm před chvilkou hodila a hodil mi ho zpátky.
*Ťuk*
*Ťuk*

Paul mi klepal na dveře a chtěl vejít dovnitř. Rychle jsme zaběhli do koupelny a pustili na sebe vodu. Luke se začal smát a já mu zakryla pusu rukou aby ho Paul neslyšel.

"Paule, já se sprchuju. Co je?"

"Jen jsem ti šel říct že jdu ven." křičel na mě přes dveře.

"Vždyť jsi teď přijel."

"Tak jako můžu zůstat, jestli ti to vadí."

Podívala jsem se na Luka a ten zavrtěl hlavou.

"Ne, jen běž. Zavolej mi až budeš na cestě domů."

"Jasně mami. Čau." rozloučil se a odešel.

"Tak to bylo těsný, nemyslíš?" řekl a dal mou ruku z jeho úst.

"No.. To bylo."

"Dostanu něco za to že jsem byl ticho?" zeptal se s psíma očima a našpulil rty.

"Můžeš dostat facku jestli chceš." zasmála jsem se nad jeho výrazem.

"Hej! Počkej, vyřídím si to s tebou až to nebudeš čekat." zamračil se a snažil se o výhružný pohled.

"Toho se nebojím. Vylezeme už z té vany?" zeptala jsem se a začala vstávat z Luka na kterém jsem celou dobu ležela.

"Mohli by jsme. Nejsi zrovna nejlehčí." zasmál se a já mu dala pěstí do hrudi.

"Ou.. To zabolelo." snažil se dělat zraněného.

"Ale prosímtě." jen co jsem to dořekla, rychle vylezl z vany a vzal mě na rameno tak, že jsem byla obličejem k jeho zadku.

"Nee! To nemyslíš vážně, že ne?" smála jsem se.

"Smrtelně vážně děvče." pokusil se o ďábelský smích a hodil mě na postel. Lehnul si na mě a opřel se o ruce aby na mě neležel celou vahou. Šibalsky se usmál.

"Ne.. Prosím, nech mě! Moc se omlouvám." začala jsem se nekontrolovatelně smát.

"Pozdě." řekl a položil obličej na můj krk. Začal mi tam dělat vlhké cestičky pusou, což strašně lechtalo.

"Prosím, přestaň, strašně to lechtá."

"Co za to?" zvedl hlavu a začal se mi dívat do očí. Bez odpovědi jsem vzala jeho obličej do rukou a dlouze ho políbila. "Stačí?"

"Uhm.. Ne." chvilku přemýšlel a pak mě začal znovu líbat. Tentokrát fakt na dlouho. "Tohle už stačilo." řekl a svalil se na záda vedle mě. Obkročmo jsem si mu sedla na podbřišek a začala mu prstem kreslit kroužky na břichu.

Po dlouhém tichu promluvil. "Víš že jsi krásná?"

"Já? Ty jsi tu ten pěknej."

"No.. Já vím, ale tak chtěl jsem ti udělat radost."

"Oh. To bylo hnusný!"

"Yeah, já vím.. Ale kecal jsem."

"Teď kecáš určitě!"

"Teď už ne.. Jen předtím," řekl se smíchem "Budu muset jít domů, rodiče se za chvíli vrací."

"Ou. Tak jo.. Vyprovodím tě." smutně jsem odpověděla a zvedla se z něj. Podala jsem mu ruku aby se zvedl. Chytl mě za ni a vyšvihl se z postele. Za ruku jsme se drželi celou cestu až ke dveřím kde jsme se rozloučili. "Ahoj.. A děkuju."

nechápavě jsem se na něj podívala a odpověděla. "Za co?"

"Za dnešek."

"To já taky. Měj se. Uvidíme se zítra ve škole."

"Dobře. Ahoj." řekl a dál mi pusu na čelo. Mávala jsem mu dokud nezašel za roh.
Doufám, že se teď neprobudím a nezjistím, že se mi tí zdálo.