"Byla jsem sobecká, když jsem tě nenechala to vysvětlit. Teď máš šanci," pomrvila jsem se na jeho posteli a dostala se tak do pohodlnější polohy.
"Dobře," na chvíli se odmlčel. "No, celou tu dobu jsem na tebe čekal a těšil jsem se, až se vrátíš, vážně," podíval se mi se smutkem do očí. "Byl jsem většinou doma, abych ti mohl volat a tak, ale jednou mě kluci vytáhli na párty nějakýho fotbalisty od nás ze školy."
Kývla jsem, aby pokračoval.
Nadechl se a znovu spustil. "Šel jsem, protože mi vyčítali, že s nimi nejsem a já věděl, že je to pravda a nechtěl jsem, aby na mě byli naštvaný nebo něco. Ze začátku jsem se tam vůbec nebavil a chtěl jsem jít domů, ale kluci do mě začali lít pivo a pak to došlo až k vodce, takže mě ožrali tak, že jsem ani nevěděl, kdo jsem," maličko se zasmál, hned po tom ale zakroutil hlavou a zamračil se. "Věděl jsem, že už mám dost a dál nepil, ale pak se mi udělalo nějak zle a okamžitě jsem běžel na záchod a pak se zavřel v prvním pokoji, který byl volný. Pamatuju si, že jsem tam usnul a ráno se probudil, ale už jsem nebyl sám, tak jako večer. Když jsem zjistil, že je to Melanie, chtěl jsem na ni začít křičet, co tam dělá, ale ona na mě vytáhla, že jestli ceknu jen slovo, řekne, že jsem ji znásilnil."
"A ty ses mě radši vzdal," ironicky jsem se zasmála.
"Emmo, víš moc dobře, jaká je to mrcha. Kdyby to komukoliv řekla, všichni by jí věřili."
"Spal jsi s ní?" zeptala jsem se a on se na chvíli zadíval do svého klína.
"Nevím, pamatuju si jen, že jsem byl sám, když jsem usínal. Ale když jsem se vzbudil, tak jsem na sobě neměl žádné oblečení," skoro zašeptal a mě píchlo u srdce. Tak nějak jsem doufala, že to není pravda a on s ní nespal. Vím, že si to nepamatuje, ale proč by si Melanie dávala práci s tím ho svléct, jen aby si vedle něj pak lehla a spala?
"Díky," řekla jsem polohlasně a zvedla se z jeho postele.
Když jsem chtěla odejít, chytl mě ale za ruku a přitáhl si mě k sobě. "Em, vážně jsem nic z tohohle nechtěl. Miluju tě, pamatuješ?" podíval se mi do očí a vypadal tak ztraceně. Nikdy jsem nechtěla, aby se tak cítil kvůli mě, ale tohle přeci není moje chyba.
"Pamatuju," kývla jsem a ustoupila od něj, čímž jsem se vymanila z jeho sevření a neměli jsme mezi sebou žádný fyzický kontakt. "Děkuju, že jsi mi to vysvětlil, ale musím jít. Promiň."
"To jsem ti to vysvětloval jen proto, aby si ode mě zase odešla a chovala se, jako by se mezi námi nic nestalo?" lehce se zamračil. "Myslel jsem, že si věříme. Jednou jsem něco posral a myslel jsem, že mi budeš věřit, když ti řeknu, jak to všechno bylo."
"Věřím ti, ale nemůžeš ode mě čekat, že ti hned skočím kolem krku, jako by se to nikdy nestalo. Ublížil jsi mi a opustil mě, když jsem tě nejvíc potřebovala, Luku."
"Vím, že jsem ti ublížil a mrzí mě to, ale chci po tobě jen jednu další šanci. Poslední šanci, když to poseru, nechám tě být. Ale prosím, Em," znovu si mě k sobě přitáhl a z jeho očí se skutálela slza. Ubránila jsem se nutkání natáhnout k jeho obličeji ruku a hned mu ji setřít.
"Nech mě si to rozmyslet, prosím,"
"Nechám tě rozmyslet si to, pokud slíbíš, že mě neopustíš a budeš se mnou zase mluvit," pohladil mě palcem po ruce.
"Nemůžu tě opustit, ani kdybych chtěla," zašeptala jsem a on se lehce usmál.
