Třída se mi hledala těžko, ale naštěstí se našla jedna dobrá duše co mi pomohla ji najít.
"Ahoj, jsem Emma." nesměle jsem se představila.
"Ahoj, Olivie, ale říkej mi Liv.
"Tak co, máte tu nějaké pěkné kluky?" zeptala jsem se jen tak, aby řeč nestála.
"No, o to já se nějak tak nezajímám, ani jeden by o mě totiž ani nezakopl. Ale jo, jsou tu." řekla a než jsem jí odpověděla, otevírala mi dveře do třídy.
Hned mezi dveřmi jsem si všimla několika prázdných lavic a vybírala jsem si, kam si sednout. To ale nebylo jediné čeho jsem si všimla. Vzadu seděla parta kluků, kteří nevypadali vůbec špatně. Nejhezčí byl ale modrooký blonďák s vlasy vyčesanými nahoru, s černým tílkem a upnutými džíny. Vypadal fakt dost dobře. Takových kluků se ve vesnici kde jsme bydleli moc nenašlo, a když jo, nebyli hetero, což bylo celkem k pláči. Prosím. ať jen není na kluky! Než jsem si stačila sednout na místo, přišel do třídy učitel.
"No vida. Využijeme toho že nejsi na místě a rovnou se nám před tabulí představíš, co ty na to?" rýpl si do mě vysoký starší pán s brýlemi.
"No..dobře.." kokotavě jsem mu odpověděla.
"J-já jsem Emma Taylorová, a s rodiči jsme se sem přistěhovali z Anglie-" začala jsem ze sebe vydávat podivné zvuky, protože nervozita pracovala na plné obrátky.
"No dobře, nechám tě být. Tak, kam tě posadíme Taylorová? Víš co, sedni si támhle do předposlední lavice před pana Hemmingse, dobře?" vysvobodil mě učitel z něčeho čemu jsem říkala peklo. Blonďák se začal i s jeho kamarády smát a pokukovat po mě. Díky, lepší to být nemohlo. Máš štěstí Taylorová, opravdu.
Sedla jsem si do lavice a pověsila batoh na věšáček na straně lavice. Něco mě zezadu trefilo do hlavy, ale jen jsem si prohrábla vlasy a ignorovala. Papírek pomě letěl znovu, ale tentokrát už spadl na mou učebnici z Fyziky. Papírek jsem rozložila a četla co je na něm napsáno.
Čau, jsem Luke. Vítej ve cvokhousu.
Zajímavé přivítání, fakt. Pod text jsem napsala jen:
Díky za přivítání.
Zbytek dne byl normální. Myslela jsem, že ostatní předměty mě osvobodí a budu se moct přesadit. Bohužel ne. Ale to už není hlavní.
