Luke's POV
Táta nás odvezl k Soundu. Uvnitř bylo celkem dost lidí.
"Rozdrtíš mi ruku babe." zasmál jsem se a podíval se na Emmu.
"Oh.. Promiň. Hlavně se mi nikde neztrať prosím."
"Neboj. Jdem si někam sednout, okay?"
Kývla hlavou na souhlas a společně jsme se vydali k prázdnému boxu v rohu.
"Co si dáš k pití?" zeptal jsem se. Neměli bychom se nějak zřídit, nejspíš pro nás přijede táta, takže by nebyl rád kdyby jsme byli zlitý.
"Jablečnej džus. Ale dojdu tam."
"Ale.."
"Neprotestuj, prostě tam dojdu."
"Dobře." Rozešla se směrem k baru aby nám objednala. Jen jsem seděl v boxu a dělal něco na telefonu. Vyrušil mě ale ženský hlas který ke mě promluvil. "Můžeme si přisednout?"
Zvedl jsem zrak abych se podíval kdo na mě mluví. Jen jsem zůstal zírat. O stůl se opírala Molly, Mathew a Kyle. Moji 'kamarádi'. Teda, neviděli jsme se už rok a půl.
"Tak co Hemmingsi? Můžeme si přisednout?" zeptala se ještě jednou vysoká blondýna. Molly.
"Jo." Sedli si a Molly na mě házela ty její koketní pohledy. Koukám, že se nijak nezměnila.
"Chlape, jak jsi se měl? Co že jsi se neozval? Neslyšeli jsme o tobě už bůh ví jak dlouho!" padla mi kolem krku.
"Já n-." nestihl jsem dokončit větu a už u stolu stála Emma s našim pitím. "Um.. Lucasi? Nepředstavíš nás?"
"Jo. Em, tohle je Molly, Matt a Kyle. Moji kamarádi," ukázal jsem jednotlivě na každého z nich. "Tohle je Emma. Moje přítelkyně." Zdálo se mi, že na ni Molly nekouká zrovna pěkně.
"Ahoj." usmála se na ně. Vždycky je milá, ať jde o kohokoli. Jedna z dalších věcí co na ní miluju. Sedla si vedle mě, ale seděla tak na půlce zadku. Podíval jsem se na ní a poplácal rukama na svá stehna. Okamžitě se přesunula na můj klín a Molly na ní hodila další nenávistný pohled.
Emma's POV
Když jsem šla zpátky za Lucasem, okolo krku mi vysela nějaká blondýna. Bože.
"Um.. Lucasi? Nepředstavíš nás?"
Řekl mi jméno každého z nich. Ta holka se mi vůbec nelíbí.
-
"Luku, měli bychom jít domů. Už je po půlnoci. Prosím." žadonila jsem.
"Vždyť je tu zábava. Ještě tu budeme."
"Ale já se nebavím. Už chci domů, chápeš?!" zakřičela jsem a šla pryč od boxu. Tudíž pryč od Luka. Než jsem ale stihla dojít k východu, někdo mě chytil za ruku.
"Lucasi pusť.... Počkej, ty nejsi Luke. Kyle, že jo?" Nic neříkal. Mlčel a dál mi tiskl zápěstí. "Můžeš mě pustit? Byla jsem na odchodu a.."
"Ne, ty nikam nejdeš. Teď pujdeš se mnou."
"Ne, nikam nejdu. Bolí to, pusť mě!"
"Tak na to zapomeň děvče." stiskl mou ruku ještě pevněji a táhl mě směrem k pánským toaletám. Snažila jsem se ňu vyvléknout, ale čím víc jsem se bránila, tím víc jeho sevření sílilo. Neměla jsem ani nejmenší šanci mu utéct. Začala jsem hystericky křičet a brečet, ale byli jsme už na záchodech a on mě shodil na zem. Začala jsem křičet ještě víc, ale on mě kopl do břicha.
"Mlč, nebo to bude ještě horší. Teď tu počkej. Jestli zdrhneš, přísahám že tě najdu a zabiju tě!" vzal svůj mobil a vyšel ze dveří. S někým mluvil. V tu chvíli mi to došlo. Mám v kabelce mobil. Zavolám Lukovi.
L: Em, kde sakra jsi?!
E: Ten.. Kyle.. Jsem na pánských záchodech. Přijď prosím, bojím se ho. Stojí za dveřmi, slyším jak telefonuje.
Brečela jsem mu do telefonu.
L: Už běžím! Hned jsem tam!
Dopověděl a zavěsil. Dál jsem se svíjela na zemi s křečemi do břicha. Bože já jsem tak blbá. Kdybych nikam nechodila a držela hubu, tak sedím s Lukem a jeho povedenými kamarádíčky v boxu.
"Tak, jsem tady." Prosím, ať je to Luke. Otočila jsem se ke dveřím a on tam stál. Ne Luke.. Kyle. Rozepínal si kalhoty a šel pomalu ke mě.
"Prosím, nech mě být."
"Ne děvče. Na to zapomeň. Když už jsem tě sem dotáhl tak tě nenechám jen tak odejít."
Lehl si na mě a vyhrnul mi šaty ke krku. Než ale stihl něco udělat, rozletěly se dveře a v nich stál Luke. Děkuju, děkuju, děkuju!
"Ty hnusná svině!" zakřičel a shodil ze mě Kylea. Začal ho bít. Bil ho pěstmi do obličeje, do břicha a všude kam to šlo.
"Luku, přestaň. Kvůli němu si nedělej problémy." Podíval se na mě, ale dál na něm klečel a držel ho za tričko. "Prosím." pokračovala jsem. Teď už ho pustil. "Pojďme pryč, prosím!"
Stáli jsme před barem a Luke zrovna chtěl vytočit číslo jeho táty. "Nevolej mu, já.. Chci se projít. A určitě budou už spát." zastavila jsem ho.
"Tak.. fajn." uložil mobil zpět do kapsy. "Víš já.. Strašně mě mrzí co se stalo. Neměl jsem tě nechat odejít. Samotnou."
"Ne Luku, já.. Neměla jsem odcházet. Chtěl jsi se bavit, měla jsem tě tolerovat."
"Ne. Nebavila jsi se, měl jsem si všímat tebe, ne jich. Promiň." sevřel mě v objetí a políbil mě na čelo. Ruku v ruce jsme se vydali na cestu k chatě.
"Víš Luku, já.. Strašně jsem se bála. Ne toho že by mi něco udělal, ale protože jsem věděla, že jsi tam s tou holkou. Neříkám že ti nevěřím. Věřím. Ale jí ne. Bála jsem se, že mi tě vezme. Že o tebe přijdu. Promiň.. byla blbost o tobě pochybovat."
"Em. Miluju tě a ty to víš. Molly není holka co bych chtěl. Ty jsi to nejlepší co mě kdy potkalo. Neopustím tě a nikomu nedovolím, aby ti znova ublížil. Už nikdy!"
Neměla jsem už nic náladu. Zalehla jsem do postele a usnula. Z tak úžasného dne se stal ten nejhorší.
