Emma's POV
Dohráli první písničku a já začala i s ostatními tady tleskat. Byli neskutečně dobří a já byla nadšená. Slyšet jeho hlas po tak dlouhé době bylo něco neuvěřitelného.
"Do téhle písničky jsme dali každý něco a doufáme, že se vám zalíbí." promluvil Ashton a pohledem vyhledal Catherine, která stála kousek ode mě.
Luke společně s Michaelem začal brnkat tóny písničky, která nezněla zrovna vesele.
"I drove by all the places we used to hang out getting wasted
I thought about our last kiss, how it felt, the way you tasted
And even though your friends tell me you're doing fine
Are you somewhere feeling lonely even though he's right beside you?
When he says those words that hurt you, do you read the ones I wrote you?
Sometimes I start to wonder, was it just a lie?
If what we had was real, how could you be fine?
Cause I'm not fine at all."
Rozezněl se místností Calumův hlas a mě jeho část dojala tak moc, že jsem se bála té Lukovi.
I remember the day you told me you were leaving
I remember the make-up running down your face
And the dreams you left behind you didn't need them
Like every single wish we ever made
I wish that I could wake up with amnesia
And forget about the stupid little things
Like the way it felt to fall asleep next to you
And the memories I never can escape.
Cause I'm not fine at all.
Celou dobu svůj pohled upíral před sebe a já na něj. Po celou dobu, co jsem byla pryč, jsem přemýšlela nad tím, jak je jemu. Proč mě nechal tak lehce odejít a jak to beze mě zvládá. Po tváři mi stekla slza, kterou jsem hned setřela a zhluboka se nadechla.
Luke's POV
Konečně jsme odehráli poslední písničku a můžeme si jít odpočinout. Hned co jsme se přesunuli dozadu, svalili jsme se každý na jedno křeslo. Když jsem se chystal promluvit, vřítila se do místnosti Catherine a nalepila se na Ashtona.
"Byli jste skvělý!" zvolala nadšeně a vlepila Ashtonovi rychlou pusu na rty. "Mám pro vás to překvapení," usmála se a zašla za dveře.
Nikdo nevěděl, s čím přijde, ale když jsme to zjistili, můžu říct, že zrovna tohle nikdo z nás nečekal.
Emma's POV
Jakmile jsem viděla, že se otvírají dveře, znervózněla jsem ještě víc. Oddechla jsem si, když se zpoza dveří vynořila Catherine. "Můžeme?"
Podívala jsem se na zem a zakroutila hlavou. "Já nemůžu. Půjdu už domů," zacítila jsem, jak se mi oči plní slzami a snažila se je zahnat.
"Notak, Em. Rádi tě uvidí," chytla mě za ruku. "Všichni." dodala.
Nepatrně jsem kývla a ona se na mě povzbudivě usmála, než pomalu otevřela dveře. Cítila jsem, jak její stisk zesílil, když jsme vešli dovnitř a všichni na nás obrátili zrak. Prohlédla jsem si všechny v místnosti, kromě jednoho. Bála jsem se, jaká reakce mě čeká. Nejdřív na mě všichni jen zírali, pak se ke mě ale rozeběhli a všichni mě objali.
"Panebože, kde ses tu sakra vzala?" vykřikl nadšeně Michael a já se zasmála.
"Můžu klidně zase odjet, jestli chceš,"
"Nikam nejedeš. Už tě nikam nepustím!" objal mě Cal znovu. Usmála jsem se a posadila se na gauč, hned co mě Calum pustil. Bála jsem se, ale nakonec jsem se na Luka konečně podívala. Z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst, ale po chvíli, co jsme na sebe jen zírali a aspoň já nevnímala nikoho okolo, se zamračil, zakroutil hlavou a odešel z místnosti.
"Nic si z toho nedělej," Ashton si sedl vedle mě a pohladil mě po ruce. "Jemu jsi taky chyběla." Usmála jsem se, i když se mi chtělo brečet.
"Díky Ashi."
Všichni jsme se naskládali na gauč a povídali si. Pořád mi to nedalo a musela jsem se dívat na dveře, kterými odešel a doufala, že se možná vrátí. Měla bych být ublížená, to já bych se mu měla vyhýbat a zlobit se na něj, ne on na mě. To on to vzdal a ani neřekl proč. Já se snažila bojovat. Bojovat za to, co jsme měli, za nás. Ale pro něj to nejspíš nebylo tak důležité, jako pro mě.
"Běž za ním," pošeptal mi do ucha Calum, který seděl vedle mě, z druhé strany co Ashton.
Dlouho jsem nad tím přemýšlela, ale nakonec kývla a postavila se. Pomalu jsem otevřela dveře a nakoukla ven. Seděl naproti dveřím na zemi, opřený o stěnu a s rukama ve vlasech. Nejistě jsem vykročila směrem k němu.
"Nech mě být Calume." povzdechl si.
"Promiň, ale nejsem Cal," promluvila jsem potichu. Jakmile slyšel promluvit mě místo Caluma, rychle zvedl zrak.
Pomalu jsem si sedla vedle něj. "Ahoj,"
"Ahoj." Nepodíval se na mě, jen dál zíral na místo, kde jsem před chvílí stála.
"Nemůžeš aspoň něco-" začala jsem, ale on mě přerušil tím, že si mě přitáhl na klín a silně mě objal.
"Teď ne," zabořil si hlavu do mých vlasů a ztěžka vydechl. Užívala jsem si to, že jsem zase po dlouhé době s ním. Oči jsem měla zavřené a nadechovala se jeho vůně. Ze všeho, co jsem tu nechala, on mi scházel nejvíc.
