Emma's POV - 3 months later
První měsíc jsme s Lukem zvládli, pak náš kontakt ale začal oslabovat. Když jsem s ním chtěla mluvit, pokaždé mě odbil a snažil se z toho vykroutit. Byl strašně chladný a já se pomalu začala smiřovat s tím, že je konec.
Když jsme se vrátili domů, zjistila jsem, že se tu toho moc změnilo. Včetně lidí, kteří mi byli tak blízcí. Nemůžu ale říct, že já se nezměnila. Změnila jsem se dost. Jedna věc ale zůstala stejná. Chybí mi Luke.
Nedokážu říct, jak moc vděčná jsem za to, že jsem v pořádku a zpátky doma. I když bych chtěla říct, že kdybych neodjela, byla bych pořád s Lukem, ale říct to nemůžu. Mrzí mě, že nejsme spolu, ale nikdy bych se neuzdravila, kdybych neodjela. A jeho bych pak stejně přestala bavit.
Konečně si můžu dovolit říct, že stojím u jezera a zírám na hladinu, ve které se odráží sluneční paprsky a lehký větřík ji nepatrně čeří. Doma jsem už 3 dny, ale nikdo z mých kamarádů, kromě Catherine, o tom ještě neví. Jestli to jsou pořád mý kamarádi.
Catherine se dala dohromady s Ashem a já jsem za to ráda. Povyprávěla mi o spoustu věcech, co se tu staly, zatímco jsem byla pryč.
O těch dobrých, i o těch špatných.
Kluci si založili kapelu a dnes večer hrají v jednom menším klubu tady v Sydney. Catherine chce, abych šla s ní, ale já nevím, jestli jít, nebo ne.
Když jsme se s mamkou vrátili, táta byl celý bez sebe. Aspoň 2 hodiny ji od sebe už nechtěl pustit. To mě nikdo nepřivítal..
-
"Já nevím Cath, nechce se mi tam," zakňučela jsem a schovala si hlavu pod polštář.
"Udělej to pro mě, prosím!" zatáhla mě za ruku, na což jsem málem spadla z postele. "Přece mě tam nenecháš jít samotnou!"
"Když jsem ho nepotkávala tak to nebylo tak těžký, ale teď za ním půjdu a co?"
"Stejně ho budeš potkávat," Měla pravdu. Otráveně jsem si povzdechla. "Jo! Věděla jsem, že mě v tom nenecháš!" Začala skákat po mé posteli.
Poraženě jsem si povzdechla a opřela se o čelo mé postele. "Ale nemám nic na sebe,"
"Je to jen malá kavárnička, nepotřebuješ žádnou róbu," zasmála se a začala se mi přehrabovat ve skříni, ze které později vytáhla černé džíny a bílou košili. "Vidíš. Připravená vyrazit zpět mezi lidi?"
Luke's POV
"Já to asi nezvládnu kluci," projel si Calum prsty nervózně vlasy a uhladil si tričko, už asi po stopadesáté.
"Notak, není tu tolik lidí Calume. Zvládnem to společně brácho, jasný?" promluvil Ashton a snažil se uklidnit nás všechny.
"Přijde Catherine?" promluvil jsem a lokl si z mého džusu.
Ashton jen kývl a po chvíli dodal. "Prej má překvapení,"
Zamyslel jsem se, co by pro nás mohla přichystat. Jen doufám, že zase nevymyslela nějakou blbost.
Emma's POV
"Jdu nejdřív za Ashem. Jdeš se mnou?" zeptala se Cath, jakmile si vzala skleničku se svým čajem a společně se mnou se snažila prodrat skrz dav.
"To asi není dobrej nápad. Počkám tady." nuceně jsem se usmála a zastavila se mezi lidmi. Kývla a lítostivě se usmála, protože pochopila, proč nechci jít. Upřímně se bojím toho, až ho uvidím. Nevím co bylo důvodem našeho rozchodu, což ten strach ještě zvětšuje.
Uběhlo pět minut a Catherine se vrátila za mnou, s úsměvem a červenými líčky. Deset minut a kavárna byla zaplněná lidmi v různém věku. Zahlédla jsem tu i Lucasovi rodiče a nějaké lidi ze školy. Když jsem se přestala rozhlížet po místnosti a konečně obrátila pohled na malé podium na konci místnosti, ztěžkl mi dech. Prohlédla jsem si je všechny a všimla si, jak moc zmužněli. Neuvěřitelné, co s nimi pouhý čtvrtrok dokázal udělat. Ačkoliv jsem nechtěla a snažila se, můj pohled zůstal vyset jen na něm. To, jakým způsobem jeho prsty tančily na strunách mě donutilo vzpomenout si na chvilky, kdy hrál jen pro mě.
