Ráno, přesně v 7:00 mi zazvonil budík. Abych řekla pravdu, do školy se mi vůbec nechce. Budu muset snášet upřené pohledy ostatních. Tak jo. Jdu do koupelny vyčistit si zuby, učesat se a aspoň trošku se zkrášlit, když už na mě každý civí. Ve skříni jsem si vzala tílko s nápisem Nirvana (které mimochodem strašně miluju) a bílé skinny džíny a vyrazila jsem. Na to že je září je poměrně teplo, takže jsem si mohla dovolit jako frajerka jít jen takhle oblečená. Vzala jsem si batoh a vyrazila jsem ze schodů dolů ke vstupním dveřím. Když jsem vyšla, už jsem celkem spěchala, takže jsem ještě ve spěchu zamykala branku. Prudce jsem se otočila a vrazila jsem do Michaela který se zrovna snažil okolo mě projít. "Ježiš, promiň, vůbec jsem tě neviděla. V pohodě?" starostlivě jsem se vyptávala a omlouvala zároveň.
"Jo, v pohodě, nevěděla jsi o mě. Měl jsem se aspoň ozvat." smál se a sbíral se ze země. Podala jsem mu ruku na pomoc, kterou přijal. Sice mě málem stáhl za ním na zem, ale to nevadí. Oba jsme se smáli. "Proč jdeš sama?" zeptal se mě zvědavě.
"No, víš, já tu kamarády nemám, takže mi nic moc nezbývá." smála jsem se ještě při odpovědi.
"No promiň, a já jsem vzduch?"
"Ne, samozřejmě že ne, zrovna jsem se chtěla opravit." začali jsme se smát ještě víc.
"Si myslím. Tak pojď se mnou, jestli ti nevadí, že půjdou i kluci." nabídl mi a usmál se.
"No, spíš jestli nebude klukům vadit že jdu já."
"Ne, vsadím se že ne."
"Dobře. Tak jo, díky."
Když jsme došli na autobusovou zastávku kde už na Michaela čekali jeho kamarádi, všichni mě pozdravili a aspoň se snažili předstírat zájem. Kromě Lucase samozřejmě. "Čau." dodal po chvíli i on.
Bravo, pan Hemmings aspoň na chvíli předstíral že ho zajímám. Úspěch děvče.
"Tak kluci, tohle je Emma, Emmo, tohle je Cal, Ash a Luke." představil nás Mike. Všichni mi podali ruku. S mým překvapením i Luke. "My už se známe." dodal celkem otráveně. No nevadí. Po cestě do školy jsme se s kluky celkem slušně bavili, jen Luke byl vzadu, pobrukoval si písničku co mu hrála do sluchátek a kopal do kamínků. Jeden mě trefil do paty, a já se na něj otočila. Podíval se mi svými krásně modrýma očima do těch mých, a jakmile se naše pohledy střetly, začali jsme se oba nahlas smát.
"Jste v pohodě?" zeptal se s divným pohledem na mě a na Lucase Cal.
"No jasný, neměli by jsme?" odpověděla jsem mu trošku výsměšně.
"No nevypadáte tak." pokračoval Cal.
"Ale prosímtě, to se ti muselo něco zdát." odpověděl mu tentokrát Luke.
Dorazili jsme do školy a jen tak tak jsme to stihli před zvoněním. Sedli jsme si do lavic, já jako tradičně před Lucase, Mike do lavice vedle něj. Naposledy jsme se na sebe všichni podívali a usmáli se na sebe. On měl ale pohled úplně jiný než ostatní. Nevím čím to bylo, ale byl jiný. Teď už mi plně docvaklo, že jsem v tom až po uši. Opravdu jsem se 'zabouchla' do Lucase Hemmingse.
