Okamžitě jsem k ní přiběhl a zvedl ji z podlahy. "Co jsi to proboha dělala Em? Mohla sis vážně ublížit!" mírně jsem ji okřikl.
"Chtěla jsem to jen zkusit. Ty nevíš jaký to je, být odkázaná na pomoc ostatních, tak tu na mě nekřič. Nevíš jak mi je!" zakřičela zpátky, otočila se ke mě zády a rozvzlykala se.
"Em, nebreč kvůli mě, prosím. Já.. Nechtěl jsem na tebe křičet, ale fakt jsem se bál.."
"Já brečím kvůli sobě Luku.. Ne kvůli tomu, že jsem chudáček který neovládá svoje tělo. To ne. Brečím kvůli tomu, jak se k tobě chovám. Nikdy jsem nekřičela na někoho, koho miluju víc než svůj život. Tak proč teď ano?" konečně se ke mě otočila a já se mohl podívat do jejích očí.
"Miluješ mě víc než svůj život?" zeptal jsem se ignorujíc otázky které mi položila.
"Vždycky budu.." bez zaváhání mi odpověděla. Zbožňuju ten fakt, že mě miluje tak, jako já ji. Hřbetem ruky jsem jí otřel slzy a potom ji políbil. Vzal jsem ji do náruče a odnesl dolů do jejího pokoje (byli jsme totiž v ložnici u jejích rodičů, protože ona televizi v pokoji nemá) kde jsem ji položil na postel a ona se posadila.
"Co dneska provedeme?" zeptal jsem se se smíchem.
"Nevím. Ale nejdřív by jsme to měli uklidit v té ložnici." zasmála se se mnou.
"Fajn, dojdu tam. Hned jsem zpátky babe."
Emma's POV
Babe. Strašně mi to chybělo. Jeho vůně, úsměv, oči, jeho polibky. ON.
"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se, jakmile se vrátil.
"Nad tebou." usmála jsem se.
"Opravdu? O čem konkrétně?" kousl se do rtu a po kolenou se ke mě pomalu blížil.
"No.. O tom, jak jsi mi chyběl, jak úžasně voníš, a jak moc miluju tvoje oči." odpověděla jsem a poposedla si výš na postel. Usmál se.
"Jenom oči?" už byl skoro u mě.
"Um.. Ne." odpověděla jsem.
"Co ještě?" díval se na mě a provokativně se usmíval.
"Úsměv."
"A?" naše čela se už skoro dotýkala.
"Uhm.." nestihla jsem domluvit, protože už se stihl přisát na moje rty. Polibek byl něžný, ale netrval dlouho.
"A?" zeptal se znovu.
"Miluju tě." Usmál se a znovu mě políbil. Tentokrát dlouze.
"Taky tě miluju, babe." odpověděl mi, když se ode mě odtáhl aby se mohl nadechnout.
-
Vydali jsme se ven, protože jsme oba měli chuť na Starbucks. Bylo to obtížné, ale nakonec jsme se vypravili a zanedlouho jsme už stáli u pokladny a objednávali si. Teda, Luke stál.
"Jména?" zeptala se prodavačka, která se až moc usmívala na Luka a nepodařil se jí skrýt fakt, že se jí líbí.
"Luke, a..." zbytek jsem neslyšela, protože to prodavačce téměř zašeptal. Vím ale jistě, že jí se to nelíbilo. Odvezl mě ke stolu a vrátil se k pokladně pro naše latté. Nečekala jsem dlouho a u stolu se objevil Luke s úsměvem od ucha k uchu a sedal si naproti mě. Podal mi kelímek a já se podívala na nápis, který na něm byl napsaný lihovou fixou.
I'm here for you. Forever♡
Usmála jsem se, a kdybych neseděla na tom debilním vozíku, skočila bych mu kolem krku.
