For a while we pretended
that we never had to end it
but we knew we had to say goodbye.
Znám tu písničku. Mikey mi ji pouštěl pořád dokola. Přesto si nepamatuji ani minimum z jejího textu.
"Oh, promiň, nemůžeš zpívat se mnou když neznáš slova." plácl se Luke do čela a šel ke svému stolku, z kterého vytáhl malý sešit.
"Na, najdi si text." podal mi ho.
"Můžeš hrát." řekla jsem, jakmile jsem našla správná slova co Luke před chvíli zpíval. Vzal do ruky kytaru a jeho prsty začali pomalu tančit na strunách.
For a while we pretended
that we never had to end it
but we knew we had to say goodbye.
You were crying at the airport
when they finally close the plane door
I could barely hold it all inside.
Torn in two
and I know I shouldn't tell you
but I just can't stop thinking of you.
Wherever you are, you
Wherever you are
Every night I almost call you
just to say it always will be you.
"Jdeme se projít?" zeptala jsem se když Luke dohrál.
"Mám lepší nápad." nechápavě jsem se na něj podívala. "Vezmi si plavky."
"Cože? To se chceš teď jít koupat?"
"Ne, jen kdybych tě chtěl vyklopit z loďky tak ať jsi připravená." zasměje se.
"Na to zapomeň." vypláznu na něj jazyk.
"Fajn, jak chceš." Vzal mě přes rameno a seběhl schody. Zanedlouho jsme byli venku a on se rozběhl po molu. "Lucasi Roberte Hemmingsi, okamžitě mě pusť." bouchala jsem mu pěstmi do zad.
"Jestli si to přeješ." chtěl mě hodit do vody, ale já jsem na poslední chvíli vykřikla. "Nespouštěj mě prosím." udělala jsem smutný obličej, i když vím že ho nemohl vidět.
"To je taky možnost." šel pomalu od kraje a já doufala, že mě pustí. On se ale rozeběhl a skočil spolu se mnou do vody.
"Lucasi!" zakřičela jsem jen co jsem se vynořila. On ale nikde nebyl. Začala jsem panikařit. Co když se utopil? "Luku!" oči jsem měla plné slz, ale než mi stačila nějaká ukápnout, byla jsem zpátky pod vodou. Něco mě drželo za nohu. Pustil mě a oba jsme se vynořili.
"Lucasi!" okřikla jsem ho jen co jsem popadla dech. "Víš že to byla blbá sranda?! Myslela jsem že jsi se utopil!"
"Promiň, nevěděl jsem že budeš mít strach." objal mě.
"Samozřejmě že jsem měla strach, vždyť ty jsi se nevynořil tak dlouho." přitiskla jsem se k němu blíž.
"Omlouvám se. Teď půjdeme ven a doma si pustíme film, jo?"
"Fajn." Společně jsme doplavali k břehu. Šli jsme směrem k domu a mě se zabodávali kamínky do mých bosích nohou. Když jsme konečně byli před vchodovými dveřmi, svlékli jsme ze sebe krom spodního prádla všechno mokré oblečení a pomalu šli nahoru.
"Hned přijdu." oznámil mi Luke a šel zpátky dolů. Já jsem si na sebe zatím oblékla suché tričko. Po chvíli se vrátil s dvěma velkými hrníčky v rukou. "Kakao?" zeptal se a podával mi jeden z hrnků.
"Ano prosím." natáhla jsem se pro něj. Namáčeli jsme si do něj zbytek marshmallow a dívali se na film. Po dlouhém tichu promluvil.
"Omlouvám se, fakt jsem tě nechtěl vylekat."
"Příště už to nedělej, málem jsem dostala infarkt, jakmile jsi nikde nebyl."
"Neudělám. Miluju tě, víš to?" jeho hlas už zněl méně ustaraně a byl veselejší.
"No.. Nevím, jestli to vím, ale já tebe taky."
"Neříkej 'taky'."
"Omlouvám se. Miluju tě. Lepší?"
"Mnohem." Nahnul se ke mě pro polibek. Netrvalo dlouho a já usnula sevřená v jeho náruči.
