Srdcový král (Sterek Cz)

19. Frustrace

Jakmile se zabouchnout dveře od Derekova luxusního bytu, Stiles se ani nezmůže na pořádný výdech z cesty a z toho všeho, co se jen před pár minutami stalo a už je drsně přitlačen ke studené zdi vchodové uličky bytu. Jeho rty jsou drsně lapeny a příliš chtivě brány od staršího muže. Hnědovlásek hluboce vydechne, když mu Derek pevně zmáčkne zadek a plug, který je stále v něm, se otře o jeho nitro. 

„Dereku..." vzdychne do polibku hnědovlásek, když jej neustále masírují Derekovi ruce. Bože kolik slasti se mu dostává už jen z těchto dotyků. Plug v něm se otírá o jeho stěny a dopřává mu pořádnou dávku vzrušení.

Přes zastřené pocity si ale neuvědomil, jak černovlasého oslovil. Derek pustí se zajetí hnědovláskovi rty a prudce jej chytí okolo krku. Možná by nikdy tak nezareagoval, kdyby nyní neměl v sobě tolik vzteku. „Co jsi to řekl? Nevíš snad, jak mě máš oslovovat?" Ještě více stlačí drobný krk a tvrdě se zadívá do oříškových očí, kterou jsou náhle plné strachu a blížících se slz, způsobené dušením. „Na něco jsem se tě ptal?" zavrčí Derek naštvaně do Stilesova ucha.

Stilesovi buší srdce prudkou rychlostí. Má pocit jakoby mu mělo v hrudníku prasknou. Velká ruka tlačící na jeho krk mu také v uvažování moc nepomáhá, ovšem jakási malá část jej stále drží při správných myšlenkách. „Omlouvám se, pane." zasípe hnědovlásek a jedna neposedná slza mu unikne ven. Snaží se nadechnout, ale jde mu to ztěžka. 

Derek zahleděn do oříškových očí pustí hnědovláskův krk a jedním prudkým pohybem si jej hodí na rameno. Potřebuje si ihned vybít svůj hněv. Ta proradná mrcha si tohle neměla dovolit! Zamíří rovnou do rudé místnosti.

Pocity, které se právě honí hlavou hnědovláska, jsou rychlejší než padající kapky deště na zem. To staršího muže opravdu tolik naštvalo nesprávné oslovení?
Jeho dech se během krátké cesty vrátil téměř do správného, ovšem prudké hození do měkkého saténového povlečení, jej znovu na krátký moment vykolejilo. Jeho rty jsou znovu polapeny a drsně brány od staršího muže. Nezmůže se téměř na nic. 

Derek se natiskne na Stilese co nejvíce a svým rozkrokem se začne otírat o ten hnědovláskův. Koutky úst mu cuknou, když uslyší první táhlé vzdechy. Ve svých vlasech ucítí drobné ruce, ovšem dnes na tohle nemá náladu. Potřebuje se ihned zbavit všech nepříjemných pocitů, co se uvnitř něj perou. 
Vezme drobné ruce do svých a nehybně je chytí nad rozčepýřenou hnědovlasou hlavou. „Nech je tam!" přikáže Stilesovi a prudce roztrhne knoflíčky na košili, kterou následně z hnědovláska svleče.

Stilese se zatřese nad náhlou změnou teploty. Ještě do teď byl v objetí tepla oblečení a nyní leží na saténovém povlečení, které jej chladí do zad. Ví, že si ale odpor nyní dovolit nemůže. Vidí v Derekových očí tolik frustrace a hněvu. Jen malinkatá myšlenka se mu mihne v hlavě, že by jej chtěl nyní potěšit, co nejvíce a zbavit ho té těžké tíhy.
Ta myšlenka se mu začíná líbit čím dál více, proto zklidní svůj, možná i touhou, zrychlený dech a naprosto odevzdaně leží na studeném saténovém povlečení. 

Derek slíbává každý kousek Stilesova hrudníku a naprosto si užívá jemné steny chlapce pod ním. Sám se dnes nemůže udržet a několikrát se i do slíbávaných míst zakousne a chutně místo olízne. O bože, přesně toto mu dnes chybělo. Cítit tohle božské tělo a tu moc, kterou má nad ním. Naposledy políbí hnědoočkův podbřišek a vstane. Rozejde se k vysoké černé komodě, která má prosklené dvířka, a otevře ze spodní přihrádky druhý šuplík. Očima přejíždí po sametových látkách až nakonec vezme do ruky tmavě zelenou. Zavře onen šuplík a následně otevře prosklená dvířka nad přihrádkami. Odtud si vybere černé kožené důtky pověšené na stříbrném hřebíčku. Ovšem není to dnes vše na co má starší chuť. Rozejde se na opačnou stranu a ze stejně vypadající komody vezme čtyři tenké, ovšem velmi pevné, černé provazy. Nyní má vše a vrací se zpět k hnědovláskovi, který jej celou dobu pozoroval. Velmi jej potěší, ale zároveň i udiví, když uvidí Stilese ve stejné poloze, přesně tak jak jej nechal. I s rukama nad hlavou. Koutky úst se mu mihnou do jemného úsměvu a všechny věci, které si přinesl, položí ne kraj postele. 
Knoflíček po knoflíčku si začne sundávat košili a přitom se nepřestane dívat do oříškových očí.