Srdcový král (Sterek Cz)

11. Nečekaná návštěva

Stilese probudí sluneční paprsky, které se dostaly, i přes zatažené závěsy, do pokoje. Do plic nabere více vzduchu a pořádně se protáhne. Cítí se neuvěřitelně. Při myšlence na včerejší noc se mu objeví obrovský úsměv na tváři. Ten ale zmizí stejně rychle jako se objevil, když jeho ruka dopadne na studené prostěradlo vedle něj. 

Není tady. Odešel a nechal ho tu. Nemohl ale nic jiného čekat. Již dopředu věděl, co ho čeká. Bylo mu to, ale líto. Doufal, že černovlasí muž zůstane. Bylo mu s ním tak dobře.

S povzdechem si zajede rukou do vlasů. Myšlenky, které nechtěl včera řešit se začali hlásit. Udělal dobře, že přijal nabídku? Co má očekávat? Neví.
Frustrovaně vydechne a raději se posadí s úmyslem najít své oblečení. Nepříjemné pálení v jeho pozadí, které doprovází tento pohyb, ho nutí bolestí zaskučet. Teď by nejraději nikam nešel a proležel by celý den. Tuto myšlenky však rychle zapomene. 

Musí, nebo spíše potřebuje si promluvit s... jeho pánem? Má ho tak nazývat? Nebo mu může říkat jménem? Znovu další otázky, na které nezná odpověď. Už jen toto ho nutí přemoci se k dalšímu pohybu. Nesnáší, když nezná odpovědi na své myšlenky. 

Pomalu ze sebe odkryje peřinu a porozhlédne se po místnosti, kde přenocoval noc. Docela se poleká, když si uvědomí, že kdyby nebylo dlouhých tmavých závěsů, tak by před ním byla po celé stěně velká okna a on by tak byl všem na očích. Na podlaze, která je z tmavých hnědých prken, leží u postele bílý koberec. Stěny jsou vymalovány klasickou světle šedou barvou a u čela postele je jedna stěna pokryta lesklými tmavě hnědými prkny, které náramně ladí s podlahou. Na levé straně se nacházejí bílé dveře a vedle nich jen malá bílá komoda. Vše k sobě náramně ladí a leskne se čistotou.

Znovu stočí pohled na druhou polovinu postele, na které ještě před pár hodinami ležel s černovlasým mužem. Zastaví se u bílé obálky, která leží na bílém polštáři. Jak to že si ji před tím nevšiml? Vezme ji do ruky a pomalu ji otevře. Rozbalí bílý papír s úhledně napsaným písmem a začne číst.

Stilesi, velmi si mě potěšil s tvou odpovědí. Jako odměnu tě dnes večer vezmu na večeři, kde probereme vše důležité. 
Počkej na mě v mém bytě, než se vrátím z práce. Jistě se tam nějak zorientuješ. 
Přijdu brzy.

Stiles s úsměvem odloží vzkaz na stoleček vedle postele a rychle vstane. Naprosto zapomněl na svou bolest, kterou před tím cítil, a proto, když se narovná, bolest se opět dostaví. Ne ale na dlouho, z každým krokem je to lepší a lepší. Nebo si to alespoň říká.

Když nikde nenajde po pokoji své věci, rozejde se zakrytý pouhou dekou, kterou našel poskládanou na křesle, k proskleným dveřím. Pleskavými kroky se vydá přes šedě vymalovanou chodbu ke schodům. Po cestě si všimne, že se vedle ložnice nacházejí ještě jedny dveře, ale nikaj to dál neřeší a sejde schody do prvního patra. 

Tam na něj čeká moderně zařízený obývák, který je propojený s kuchyní. Podlaha je znovu pokryta tmavými prkny a kromě kuchyně jsou všechny stěny bílé. V kuchyni je stěna pokrytá světle hnědými deskami a sladěná do černé barvy. Také se tam nachází pultík s barovými židličkami. V obýváku je černá elková pohovka s dvěma křesly a kousek od nich je ve zdi zabudovaný černý krb. Na zemi uprostřed se nachází tmavě modrý koberec, na kterém je umístěn skleněný kulatý stoleček a přímo naproti pohovky je na zdi zařízená velká plazmová televize, pod kterou se nachází ještě malý černý stoleček. Samozřejmě všude po hlavní stěně se nachází velká okna, která poskytují úchvatný pohled na NewYork. 

Stilesovou hlavní prioritou je ale teď koupelna. Potřebuje se po včerejší noci umýt. Sám začíná cítit, že příliš dobře nevoní. Začne si tedy velký byt procházet a nakonec zjišťuje, že koupelna je ihned pod schody. Ani se nedivý, když uvidí naprosto přepychovou koupelnu. Co ho ale překvapí je další vzkaz na hromádce oblečení, které leží na bílém stolečku vedle umyvadla.