Srdcový král (Sterek Cz)

16. Oči alf

Černé nablýskané camaro zastavilo s tichým zapískáním gum před velkou honosnou budovou, která patřila významné osobě v tomto velkém městě. Budova se nacházela na vrcholku jedné vyvýšeniny a její krásu i honosnost, tak mohli lidé jen závistivě pozorovat z dálky. Kolem dokola byla ohraničena velkým moderním bílým plotem a bránou, která snad nepatřila ani do tohoto století. Vypadala jakoby jí někdo vytrhl z osmnáctého století a vložil ji sem. K vůli moderním úpravám, ale krásně zapadala do zdejšího místa a jen podtrhovala informaci, že zde si obyčejní lidé jen sotva dovolí zavítat. 

„Tohle není dobrý nápad Dereku." zpanikaří hnědovlásek, když uvidí kolik lidí se již shromáždilo u vchodu do budovy. Ani si nechce představit kolik lidí už musí být vevnitř.

„Proč ne? Je to jen obyčejná schůzka, na které si potřebuji vyřídit pár věcí. Nic víc." ujistí ho Derek, který jemně zmáčkne koleno mladíka vedle sebe, a po té vystoupí. 

„Jo a taky schůzka, na které bude více jak čtyřicet lidí." ušklíbne se Stiles, když se po vystoupení z auta okolo sebe rozhlédne. Všude před budovou stáli zaparkované auta, na které by si sám vydělával víc než dvacet let. Cítil, že sem nepatří. Neuměl se chovat jako tihle lidé.

Okolo pasu se mu ovine ruka staršího, který si jej přitáhne blíže k sobě. „Bude to v pořádku, uvidíš. Alespoň si ověřím jestli umíš poslouchat i mimo můj byt." šeptne Stilesovi do jemných vlasů a spolu se rozejdou k velkým křídlovým dveřím domu.

„Dobrý den pane Hale, přejete si odložit věci do salónku?" přivítá je ihned u vchodu příjemný hlas mladého a velmi pohledného zaměstnance, který dostal šanci vyzkoušet si obsluhovat bohaté lidi. 

„Ano, děkujeme." s úsměvem poděkuje Derek a odloží si svůj kabát i Stilesovu bundu. I když mu několikrát řekl, ať si pro tento večer půjčí jeho druhý kabát, mladík si stál za svým a vzal si svoji obyčejnou černou bundu. Znovu ovine okolo pasu mladšího svoji ruku, cítíc tak napětí v jeho těle. „Můžeš se uvolnit. Nikdo tě tady nepřepadne." uklidní jej, ale svého cíle nedosáhne.

„Vážně? Já jsem myslel, že mám i nadále zadržovat své plyny." Na svém boku ucítí silnější stisknutí. No dobře. možná, že si nezvolil vhodnou odpověď.

„Buď hodný, nebo si to potom odneseš." zasyčí mu výhružně Derek do ucha a hnědovlásek jen znovu těžce polkne.

Společně se rozejdou do velké haly, kde jej ihned zastaví hlas hnědovlasé dámy, která si to svižným krokem namíří přímo k nim. Její opálená kůže je zahalená v černých koktejlových šatech, které jí krásně obepínají její útlý pas a zvýrazňují její poprsí. Stříbrné kruhové náušnice se jí třpytí ve světlech krystalových lustrů a vysoké černé lodičky klapají svými podpatky o dřevěnou podlahu.
„Vítám tě Dereku. Jsem ráda, že jsi dorazil." přivítá staršího s obrovským úsměvem a s políbením na obě tváře, pokryté jemným strništěm. 

„Jistěže. Taková nabídka se neodmítá." odvětí Derek a nenuceně oplatí své dlouholeté přítelkyni úsměv. 

„A kohopak sis to přivedl sebou? Smím-li se ptát?" mrkne na černovlasého muže, a poté stočí svůj pohled na nejmladšího z nich. Prohlédne si mladíka před sebou od hlavy až k patě a nezapomene přitom zhodnotit jeho vkus k módě.

Stiles se pod pohledem nepříjemně ošije, ale jen tak aby si toho dáma před ním nevšimla. Tohle mu není ani zdaleka příjemné. Hnědé oči ho zkoumají až do morku kostí a on se jim snaží, co nejvíce vyhýbat.

„Corinn tohle je Stiles." představí nervózního mladíka Derek, který nervózně natáhne svoji ruku a v dalším okamžiku už ji má sevřenou v pevném a přitom v jemném stisku.