Srdcový král (Sterek Cz)

5. Párty začíná

Dva dny uběhly pro Stilese jako voda. Ano musel každé ráno poslouchat otravné zvonění budíku a musel chodit do školy. Ale také si stihl dát svůj malý byt do pořádku. Konečně mu nepřekáží v cestě papírové krabice, které byli ještě před nedávnem plné oblečení či věcí. 
Ale také uběhly dva dny od toho dne, co naposledy viděl černovlasého muže, který mu utkvěl v paměti víc než by chtěl. A právě dnes se chystá k jeho sestře na oslavu, na kterou byl první den pozván. 

Upřímně... nejraději by zůstal doma. Uvařil by si horký čaj, udělal by si popcorn a pustil by si nějaký zábavný film. 
Svědomí mu to však nedovolí. Slib, který dal hnědovlásce musí dodržet. Kdyby se na oslavu nedostavil, nejen že by každý den viděl ty smutné oříškové oči, ale také by ho to zevnitř naprosto roztrhalo. Držel se pravidla co slíbí, to také dodrží.

Jednoho se však bojí. Bojí se, že znovu potká muže, který nosí jméno Derek Hale. Černovlasí milionář mu popletl hlavu. Theo k vůli tomuto muži s ním nepromluvil od jejich hádky, a i když se chtěl usmířit, Theo ho vždy odmítl. Bylo mu to líto, ale když nechtěl on, Stiles se mu vnucovat nebude.

„Třeba to bude fajn. Poznám nové lidi a budu se bavit." promluví na svůj odraz do zrcadla. Potřebuje si nějak dodat odvahy, která mu nyní zcela chybí.
Na sobě má černé upnuté kalhoty, bílé tričko, na kterém je ještě džínová bunda a bílé adidas boty. 

Podívá se na elegantní černé pánské hodinky, které mu věnoval jako dárek na rozloučenou táta. Ručičky na nich ukazují za pět minut třičtvrtě na sedm. Má dvacet minut k tomu, aby včas došel k adresovanému domu na zlatavé pozvánce. 
„Tak jo, je čas vyrazit." Naposledy si prohrábne vlasy, které i přes všechen gel nechtějí držet na svém místě a rozejde se pryč z bytu. Zkontroluje jestli má vše potřebné u sebe a zavře dveře. 

Jakmile se ocitne na rušné Newyorské ulici, nadechne se večerního vzduchu a pozvolna se rozejde k místu určení.
Svůj krok nijak nezrychluje, i když mu hodinky ukazují deset minut do sedmé a podle telefonu má jít ještě víc jak čtvrt hodiny. Užívá si pohledu na vysoké budovy, které osvětluje zlatavé světlo zapadajícího slunce. Na pobíhající lidi už si částečně zvykl, a tak je bez větších problémů ignoruje. 
Taxíka si volat nechtěl. Přišlo mu, že je to jen plýtvání penězi. Každou chvíli se totiž stane, že se na silnicích objeví zácpy a on by tak na oslavu přišel ještě později, než přijde teď. 
Proto se nenechá ničím rušit a s úsměvem dál pokračuje ve své cestě.

***

Po dvaceti minutách se ocitne před daným místem. Nemůže uvěřit svým očím, a tak znovu zkontroluje, jestli je na správné adrese. Na telefon se dívá už asi po páté a stále nemůže uvěřit, že je opravdu na zadané adrese. 

Budova, která se před ním nachází je obrovská. Nechápe jak je možné něco takového postavit. Už z venku vypadá velmi moderně, a ani zdaleka se nepodobá jeho malému paneláčku, o kterém si do této doby myslel, že je velký až dost. 

Raději nechá obdivování budovy z venku a rozejde se k hlavním proskleným dveřím. Uvnitř ho nečeká nic zvláštního, prostě jen obyčejná bílá chodba s tmavěhnědou podlahou. Po té jsou tam už jen schody a výtah. 
Jakmile jej Stiles spatří, okamžitě se k němu rozejde. Ani v nejmenším nepřemýšlel, že půjde po schodech. Na to byl až moc líný. 

Zmáčkne tlačítko na přivolání výtahu a vstoupí. Podívá se na zlatavou kartičku a se zděšením zjišťuje, že se byt nachází až v posledním patře. Kdo by chtěl bydlet tak vysoko? Co kdyby se pokazil výtah, a ten dotyčný by musel celou cestu absolvovat pěšky? Vůbec mu to nezáviděl.
Zmáčkne tedy tlačítko s číslem třicet dva a se zavřením dveří se výtah rozjede.  

Jakmile cinkne zvoneček výtahu a dveře se otevřou, Stiles vystoupí a s rozklepanýma rukama se rozejde po dlouhé chodbě, kde s udivením zjišťuje, že se nachází jen jedny dveře. Zazvoní na zvonek a nemusí ani dlouho čekat a dveře se otevřou. 

„Ahoj Stilesi." pozdraví ho s úsměvem Cora, která si ho okamžitě přivine do náruče. „Kde jseš prosimtě tak dlouho, už na tebe čekáme." promluví hlasitě hnědovláska na svého kamaráda. Za polootevřenými dveřmi totiž dost hlasitě hrála hudba a nic jiného ji nezbývalo.

„Ani nevím. Nějak jsem se zapomněl." vymluví se Stiles, rozhodně nechce říkat, že měl v úmyslu se dostavit ještě později.

Hnědovláska si ho nevěřícně prohlédne, ale pak nad tím jen mávne rukou. „No dobře. Tak už pojď." Vezme Stilese za ruku a vtáhne ho do jejího bytu, kde je již párty v plném proudu. 

Stiles se nemůže vynadívat na všechen přepych, co ho najednou obklopoval. Tenhle byt byl nádherný. Pokud tomu vůbec mohl říkat byt. Vypadal spíše jako hodně luxusní penthouse. Ihned za dveřmi se nacházela obrovská otevřená místnost, která připomínala obývací pokoj. Podlaha je pokrytá světlými krémovými prkny, které ladili s bílými stěnami. Jen na pravé straně byla stěna vymalována šedou barvou. A přesně zde se nachází velký, šedý, chlupatý koberec, na kterém je umístěn prosklený kulatý stůl, na kterém bylo nyní postaveno snad dvacet skleniček jak od vína, tak od jiných alkoholických nápojů. Také tam byla velká, bílá, rohová pohovka a několik křesel.
Uprostřed byl parket a na druhé straně kuchyně a bar, vedle kterého byli ještě schody do druhého patra. 
Všude po hlavní stěně se nacházela velká okna, která nechávala všechny zde přítomné, kochat se výhledem na západ slunce. Místo jednoho okna byli nasazené dveře, které vedly na balkon s obrovským bazénem. 

„No tak Stilesi. Nestůj tady a pojď už konečně. Někoho ti představím." drcla do uchváceného hnědovláska Cora. Znovu jej vzala za ruku a táhla jej přes všechny zde přítomné. Ani nepočítala kolik rozdala pozvánek, ale jak se tak dívala okolo sebe, musela uznat, že to asi trochu přepískla. Ale co, alespoň bude víc zábavy. 

Stiles se znovu nechal vést. Nijak moc mu to nevadilo, protože kdyby se měl s někým seznámit sám, asi by si musel první dát pár skleniček alkoholu.
Znovu se rozhlédl okolo sebe. Hledal si, co možná nejtišší místo, kde by mohl zůstat do konce oslavy. Rozhodně neměl v plánu se seznamovat se všemi lidmi, co se zde nacházeli. 

„Takže Stilesi, tohle je Liam." promluví na něj najednou Cora a on ani neví, kdy se zastavili. Jakmile však zaměří své oči na svou kamarádku, pohled mu ihned spadne na kluka vedle ní.
Byl o něco menší než on sám a typoval si, že i o něco mladší. Nesmělý úsměv a nervozita čiřící z jeho modrých očí, mu však jen dokazuje to, že tak jako on sám, se tenhle klučina ocitl na téhle párty omylem. 

Cora představí i Stilese a po té nastane chvíle trapného ticha. Samozřejmě ji ihned přerušuje hnědovláska, která má v plánu se dnes pořádně opít. Nebo se alespoň o to pokusit. 

„Tak jo, tohle mě nebaví." povzdechne si a otočí se k baru, kde nějaký sexy kluk nalévá alkohol a mixuje nápoje. „Prosila bych třikrát Manhattan." usměje se podmanivě na blonďáka a nezapomene mu věnovat i provokativní mrknutí. 

Všechny tři čeká ještě dlouhá noc.