Srdcový král (Sterek Cz)

1. Bláznivý den

Hnědovlasí devatenáctiletý mladík, pospíchal hlučnými ulicemi New Yorku na svou první hodinu na vysoké škole. Nestíhal a lidé z cesty mu ne a ne uhnout. Poprvé za celou dobu proklínal toto nádherné město, které bylo také bohužel plné arogantních a ne moc inteligentních lidí.

Kolik přemlouvání mu dalo, než přemluvil svého tátu, aby ho sem pustil. Snil o tomto městě už od malička a konečně se mu jeho přání vyplnilo.
Ano, byl smutný, když se loučil se svým domovem i se všemi přáteli, ale vidina nových zkušeností a zážitků ho lákala mnohem víc, než jeho rodné město Beacon Hills. Lhal by, ale kdyby řekl, že už první noc se mu nestýskalo. Chyběl mu jeho nejlepší kamarád, kterému vždy lezl svou upovídaností na nervy. Chybělo mu ticho, které v Beacon Hills vždy večer nastalo. Chyběl mu jeho táta. 

Kolikrát se přistihl u myšlenek, že toto rozhodnutí nebylo správné. Byl jeho jediná rodina a on ho opustil. Když mu však hned ten večer zavolal a uslyšel z telefonu jeho klidný hlas, kterým mu pokládal otázky na to jak se má, a jak se mu v New Yorku líbí, uklidnil se.

„Pardon. Promiňte." omlouval se, když znovu narazil ramenem do neznámého kolemjdoucího. V mysli si vynadal za to, že si nezavolal taxíka. Teď se musel prodírat davem lidí, kteří mu nebyli schopní ustoupit z cesty.
Spěšně se podíval na hodinky, které ukazovaly něco po čtvrt na devět.
„Do háje." zanadával si nevědomky na hlas. Už měl být čtvrt hodiny ve škole.
To bude opravdu krásný první dojem.

Ještě více prodloužil svůj krok a co možná nejlíp se vyhýbal lidem. Teď už si opravdu nemohl dovolit zpoždění.

V mysli se mu objevila vzpomínka na střední školu.

To byla doba. Se Scottem chodili do hodin pozdě a ani jim to nevadilo. Hrabali se v šerifových případech, které za každou cenu chtěli rozluštit, a nějaká škola šla ta tam.
První místo obsadili záhadné případy a ne vzdělání.

Teď tomu tak však nebylo. Záleželo mu na svém vzdělání a chtěl to někam dotáhnout.
Když si to na začátku čtvrtého ročníku střední školy uvědomil, ani tomu sám nechtěl uvěřit.
To samé si o pár týdnů později, uvědomil i jeho černovlasí kamarád, který chodil vypomáhat na veterinu, a po té ji i rozhodl dál studovat.

Ani si neuvědomil jak rychle přišlo rozhodnutí, které mělo změnit celý jeho život.
A teď? Teď je tady. V jednom z nejkrásnějších měst.

O víkendu si musí udělat volno a musí se jít porozhlédnout po okolí. Jako první se ale musí seznámit se svými sousedy, které nestihl včera ani oslovit.
Našel si nádherný byt, který nebyl nijak moc velký, ale za to měl nádherný výhled na noční město. Nebylo to nic luxusního, ale Stilesovi to stačilo.

Podíval se na obrazovku telefonu, aby se ujistil, že jde opravdu správně. Další špatnou zprávu tohoto dne by opravdu nezvládl. Naštěstí modrý bod na obrazovce, který měl představovat ho samotného, byl na správném místě. Podle mapky měl jít ještě tři minuty a měl by být před školou. Stačilo projít zbývající dvě ulice.

Znovu zvedl pohled před sebe a nešťastně zaúpěl, když uviděl snad ještě daleko víc lidí, než doposud. Dopředu ho popohnala jen myšlenka nad novou školou, kterou rozhodně nechtěl propást. Rozhodně nezahodí všechnu snahu, kterou vynaložil do učení, jen pro hejno obřích pobíhajících mravenců.

Rozejde se přímo do jejich hnízda a pro zkontrolování správného směru se znovu podívá na displej svého telefonu.

Ucítil obrovskou úlevu, když o pár minut později uviděl velký název své nové školy. Tahle policejní vysoká škola byla v New Yorku nejlepší a rozhodně to svým vzhledem dávala najevo. Pro své bezpečí se rozhlédl, než vstoupil na přechod a dlouhými kroky přešel vozovku. Oddechl si, když stál v bezpečí na chodníku. Nevšímal si zapištění gum, které se za ním ozvalo. Obdivoval jen nádhernou moderní budovu, která se před ním nacházela.