Srdcový král (Sterek Cz)

6. Dlouhá noc

Párty byla v plném proudu. Někteří pozvání už se jen tak tak drželi na nohou, někteří se váleli na zemi a na pohovkách, ale většina z nich tančila, pila a především se ohromně bavili.

A přesně takhle se bavil i Stiles, kterého už od samého smíchu bolelo břicho.
Nemohl uvěřit tomu, že se sem bál jít. Bylo to tu neuvěřitelné. Seznámil se se spousty dalšími lidmi, i když tak nějak podvědomě tušil, že si ho na další den nebudou ani pamatovat.
Už si ani nepamatoval, kdy se takhle naposledy bavil.

Musel ale sám uznat, že se mu čím dál víc lepí jazyk k patru a mluvení už mu nejde tak lehce. Ví, že by měl ubrat, ale taky si chce pro jednou užít. V Beaconhills nebyl čas na užívání si společných chvil s kamarády. Stalo se snad jen třikrát, že si někam společně vyrazili, ale většinou jen řešili případy, kterým nikdo nemohl přijít na kloub.

A přesně tohle nechtěl řešit. Chtěl si udělat čas jen pro sebe a na chvíli opustit ten upjatý svět, ve kterém se nachází. 

„Tak co? Bavíš se?" zeptá se udýchaně Stilese Cora, když přiběhne za ním k baru. Právě dotancovala jeden z žhavějších tanců s nějakým sexy klukem a musí uznat, že tanec a líbání nejde moc dohromady. Svalí se na vysokou židličku a udýchaně naznačí barmanovi gestem ruky, že by si dala jednu skleničku. Upřímně už jí je jedno co vypije. Dospěla k závěru, že se prostě opít nemůže.

„Jo. Jsem rád, že jsem dorazil. Upřímně moc se mi sem nechtělo." odpoví jí s úsměvem na tváři hnědovlásek. Taky si sem došel objednat něco k pití. Ten na místo Cory neupoutává na sebe tolik pozornosti, ale prostě se jen baví a upijí drinky s lidmi, které právě potká. 

„Tak teď mě to zabolelo. Přímo tady." zakňučí žalostně dívka a sáhne si na místo, kde se nachází srdce. „Mé večírky bývají ze všeho nejlepší a ty mi řekneš tohle? To si vyprošuji." řekne na oko uraženě a upije ze svého drinku, který jí právě byl dodán.

Stiles se nad větou musí pousmát. Nikdy snad neviděl tak egoistického člověka, který je však ve skutečnosti ohleduplný a milý. 
„Neměla bys tolik pít, kdo tě bude potom tahat domů." zasměje se a konečně může také upít ze své skleničky, ve které se se nachází růžová tekutina. Upřímně vůbec netuší co si to objednal, ale podle chuti by řekl, že to bude něco s třešněmi.

„Jo? To říká ten praví, co do sebe hází jeden drink za druhým." uchechtne se Cora a na bar položí již prázdnou skleničku. „ A domů mě táhnout nemusíš. Já už doma jsem." řekne s úsměvem a jakmile uvidí výraz Stilese, kterému až teď došlo, co před tím řekl, naplno se rozesměje.
„No tak já už půjdu. Našla jsem si jeden moc krásný úlovek na dnešní noc." Koukne směrem k pohovce, na které sedí její sexy společník.

„Jo chápu." ušklíbne se hnědovlásek, a než se naděje hnědovláska už se řítí k hezounovi na pohovce. 
Stiles nad tím jen zakroutí hlavou a taktéž se vydá svou cestou, která se zdá s alkoholem v krvi o něco zábavnější. Všechno se s ním mírně houpe a v hlavě mu hlasitost hudby zní desetkrát víc, než je doopravdy slyšet. 

Nějakým záhadným způsobem přejde přes parket, kde se na něj snažili nalepit snad všichni lidi, a najednou se ocitne na balkoně. Chladivý noční větřík, který se rozhodl procestovat večerním New Yorkem, ho pohladí po tváři a vyžene mu z hlavy alkoholový opar.  

„Už tě to taky omrzelo?" 

„Cože?" Stiles sebou cukne, když uslyší zpovzdálí posměšný hlas. Rozhlédne se okolo sebe a jakým překvapením pro něj je, když spatří mladšího hnědovlasého chlapce, který se opírá se sklenkou v ruce o skleněné zábradlí balkonu. Přijde mu divné, že se tu nachází jen on a nikdo jiný tu není.

„No to jejich přetvařování. Celou dobu po tobě ani nezavadí pohledem, ale jakmile se mají předvést na nějaké honosnější akci, tak se k tobě chovají jako k nejlepšímu kamarádovi. No není to vtipné?" ušklíbne se a Stilesovi neujde jedovatý podtón. 

„Proč ti to tak vadí? A proč jsi vlastně tady? Proč se nebavíš uvnitř?" zeptá se zmateně Stiles a opatrně se rozejde k Liamovi. Nohy se mu občas zamotají a svět se s ním ještě párkrát zhoupne, ale bezpečně dorazí k zábradlí o které se tak jako mladík vedle něj opře. Pohled na noční New York mu vezme na chvíli dech. Hvězdy tu sice vidět nejsou, protože světlo, které vychází z budov neumožní dostatečnou tmu, ale i tak je ten pohled uchvacující. 

„Copak jsem ti to teď neřekl dost jasně? Nemám ani v nejmenším chuť na jejich hrané milé pohledy, když tě stejně na druhý den ani nepozdraví." řekne značně znechuceně Liam a svůj pohled přesune na Stiles, který se na něj dívá s nepochopením.

„Jak to vůbec můžeš říct? Vždyť jsi se celý večer neukázal, jen jsi někde zalezlý." prskne na hnědovláska naproti sobě. Až když uvidí bolest, která se mihla v modrých očích, uvědomí si co řekl.

„Jak to můžu vědět? No asi proto, že tu žiji déle než ty. Nic o nich nevíš. Je to jen banda zbohatlíků, kteří se s tebou baví jen proto, že tě viděli s Corou. Ale promiň, já vlastně o tom nic nevím že? Jsem celý večer někde zalezlý." odpoví naštvaně Liam a neunikne mu pohled staršího, který na něj hledí naprosto zaraženě.

Možná to bylo alkoholem, který koloval v jeho krvi a on se proto zachoval, tak já se zachoval, ale teď ho slova, která řekl, mrzela.
„Promiň. Máš pravdu. Omlouvám se." omluví se Stiles. Nejraději by se za své chování profackoval.

„V pohodě. Jsem zvyklý." Mávne nad tím rukou a znovu svůj pohled přesune na noční město.

Stiles si hnědovláskovu větu ještě párkrát v duchu zopakuje. Co tím myslel? 
Neví a nějak se mu to nechce ani řešit. A možná by mu to ani mozek nedovolil. Ještě pořád má v sobě hodně hladinky alkoholu, která mu nedovoluje správně přemýšlet.
Opře se tedy znovu o zábradlí a v tichosti i s Liamem pozorují noční město.

Ahojky.
Jsem tu s novou kapitolkou, která je taková pohodovější. Nechce se mi hned hrnout do děje, a kdo mě už sleduje delší dobu tak ví, že to já ani nikdy nedělám.
Co říkáte na Liama a Stilese. Zatím to nevypadá moc nadějně. Ale co... času mají dost a třeba se z nich stanou časem kamarádi. 

Misty