12. Určení podmínek

1.1K 55 16
                                    

Žluto oranžový plamínek plápolal na vysoké červené svíčce uprostřed stolu a lákal hnědovláskovu pozornost, který se každou vteřinou nervózně zavrtěl na židli. Okolo stolu měli dostatek volného místa a ani jiné stoly nebyli obsazené. Neví jestli by měl být rád, nebo ne. Čekal až mu muž naproti něj objedná jídlo, na které neměl vůbec chuť. Normálně by se ládoval jídlem už po dvou hodinách od minulého, ale teď jen myšlenka na pouhý salát mu dráždila žaludek.
V hlavě se mu stále odehrával rozhovor s Corou. Sám si opakoval, že vše co řekla není pravda. Je to jen sprostá lež, jak pošpinit svého bratra. Už mnohokrát si všiml, že ho hnědovláska moc nemusí a tohle by byla dokonalá příležitost, jak ho naprosto poštvat proti sobě i proti celé rodině. Teda jestli vůbec nějakou měli. Nikdy neslyšel od Cory ani od Dereka o jejich rodině. 
Nechtěl se jim však plést do života, měl svých problémů dost.

„Jsi napjatý." prolomí ticho Derek, když doobjedná objednávku a nechá číšníka odejít. Svýma očima sleduje hnědovláska, který je od odchodu jeho sestry ještě víc zamlklejší než dříve. 

„Ne, opravdu? Sám bych si nevšiml." odsekne s protočením očí mladší. 

„Stilesi!" okřikne ho ostře Derek, kterému se vůbec nelíbí jak se hnědovlásek chová. 

Když však Stiles uslyší v hlase staršího silné varování, sklopí svůj pohled a polkne slinu, co mu uvízla v krku.

„Výborně, když jsi se už zklidnil můžeme začít." Narovná se na židli a počká než se mladík odváží zvednou pohled. „Nechci, aby sis myslel, že to, co řekla Cora je pravda. Z části už jsem ti vysvětlit proč. Tou další částí tě chci provést já sám. Chci ti ukázat, že má sestra neměla pravdu. To, co budeš zažívat nebude bolest pod kterou bys trpěl, ale bolest pod kterou budeš žadonit o víc a budeš prosit o to, aby ses mohl udělat." 

Stilesovi tváře dostanou růžovou barvu. Nechápal jak mohl muž naproti němu mluvit o takové věci, jako by se nic nedělo.

Derekovi se však na tváři nepohne ani sval a s klidným hlasem začne vysvětlovat. „Nejsem jako jiní dominanti. Nedám ti na podepsání nějaký stoh papírů, který tě ke mně bude vázat. Když budeš chtít odejít, tak tě nechám. To už jsem ti jednou řekl. Nějaké podmínky však mám i já sám.
Oslovení pane, budeš používat jen při mých praktikách a na veřejnosti. Vykat mi budeš při stejných situacích jinak nemusíš, ale autoritu u mě mít budeš. Když neuposlechneš, dostaneš trest. Když uposlechneš dostaneš odměnu. Odpovědi očekávám slovní. Nechci vidět nějaké kývání hlavou. Nebudeš lhát a nebudeš odmlouvat. Nebudeš dělat nic, co ti nedovolím. Jednou do měsíce budeš mít volno, vždy ti ho určím já. Tak jako ty, nesmím překročit určité hranice. Dominant by se měl o svého submisiva starat, ne jej využívat." dokončí svůj monolog Derek se stále upřeným pohledem do oříškových očí.

Stiles bedlivě naslouchal a snažil se zapamatovat každé slovo. Jedna otázka mu však vrtá hlavou. „Řekl jste před tím, že vaše sestra nerozumí tomu, co po vás chtějí dívky či chlapci...."

„Ano Stilesi. Rozuměl jsi správně a jistě si i správně pochopil. Jsem bisexuál." odpoví zcela upřímně.

Stiles se chvíli zaraženě dívá na muže před sebou. Mělo mu to dojít hned.

„Můžu teď znovu pokračovat?" zeptá se Derek a vyčká na odpověď.

„Ano. Děkuji za odpověď." poděkuje hnědovlásek a znovu se zaměří na hlas staršího muže.

„Potřebuji vědět, co vše si můžu dovolit. Vzal jsem ti papír, který vyplníš. Dobře si ho pročti a dáš mi ho, až budeš chtít." S tímto Derek Stilesovi podá bílý potisknutý papír s pár drobnými informacemi.

Srdcový král (Sterek Cz)Kde žijí příběhy. Začni objevovat