Two little spiders [Peter Parker ff]

13.

Ráno jsem se probudila, vůbec se mi dneska nechce, to sice každý den ale dnes obzvlášť. Nejraději bych byla doma a prospala celý den.
Když jsem se po asi čtvrt hodině odhodlala vstát, strašně se mi zatočila hlava.
Zpátky jsem si sedla na postel a čekala až se mi hlava dotočí. Když se mi konečně hlava dotočila, rozhodla jsem se vstát.
Dala jsem si snídani a šla se doučit na test z fyziky co dnes píšeme. Když jsem si vzala učebnici do ruky tak se mi přilepila k ruce.
,,To si ze mě děláš prdel." zanadávala jsem si pro sebe.
Snažila jsem se odlepit učebnici z rukou, ale šlo to blbě jako mně jde matika.
,,No dobře to nějak zvládnu, nádech, výdech, nádech" najednou mi začal zvonit telefon a na něm číslo pana Starka. Úžasné pane Starku jíp by jste si mohl vybrat jen kdyby jste zavolal když bych zrovna byla mezi lidmi, kam by mě stejně nikdo nedostal takže je to jedno.
Pokusila jsem se tedy nějakým způsobem zvednout telefon i s mojí učebnicí fyziky přilepenou na ruce.
Povedlo se mi hovor zvednout a dát si to na hlasitý odposlech.

Co, ale chtěl pan Stark se dozvíte v příští kapitole, protože nemám čas ani sílu na to abych jeste psala. Takže po skoro dvou měsíční pauze kapitola o 200 slovech, budu se do toho muset zase vic ponořit a do konce listopadu (doufam) by měla vyjít další kapitola.
Takže se zatím mějte, baiiii!🦆😻