Two little spiders [Peter Parker ff]

14.

Povedlo se mi hovor zvednout a dát si to na hlasitý odposlech.

Z druhé strany se najednou ozval pan Stark: ,,No to je dost, že jsi to zvedla. Co tam vyvádíš?"
Podívám se na učebnici, která je stále přilepena k mojí ruce.

,,Dobrý den, pane Starku. Moc se omlouvám, že jste musel čekat, ale přilepila se mi učebnice k ruce a tak nějak ji neumím odlepit." odpověděla jsem a druhou rukou jsem se snažila učebnici odlepit. Jen tu byl jeden problém a to ten, že se mi na ni přilepila i druhá ruka.

,,Buď v klidu, zhluboka se nadchni a vydechni."

Jak pan Stark řekl, tak jsem i udělala. Z hluboka jsem se nadechla a následně nosem vydechla. Tento proces jsem zopakovala asi čtyřikrát když tu najednou.
PRÁSK!
Učebnice se mi konečně odlepila z rukou a já měla konečně úlevu, respektive moje ruce.

,,Vážně vám moc děkuji, pane." řekla jsem s nadšením v hlase.

,,Není zač, jinak kvůli čemu vlastně volám" dramatická pauza.

,,Zítřejší, tedy středeční trénink se ruší. Musím něco vyřešit a chci vám dát den volna."

,,Dobře, pane Starku. Děkuji za pomoc a za váš telefonát, ale teď mě omluvte musím jít do školy a psát test z fyziky."

,,Dobrá, uvidíme se odpoledne ať test dopadne dobře." S těmito slovy hovor ukončil.

Podívala jsem se na hodiny. A DO PRDELE! Za 10 minut mám být ve škole. A já si říkala jak hezky to dneska stíhám.

Sebrala jsem si svých šest švestek a vyrazila v obrovském spěchu do školy. Dorazila jsem do školy tři minuty po zvonění, to nebude dobrý. Rychle jsem si dala věci do skříňky a doslova utíkala směr, učebna fyziky.

Vběhla jsem do učebny a všechny oči byly jen na mně, jako v první den školy.

,,Dobrý den, já se strašně moc omlouvám ujel mi autobus." řekla jsem překvapivě ani ne zadýchaně na to že jsem běžela dohromady  5 kilometrů.

,,Jděte si sednout, jste po škole stejně jako pan Parker." řekla ucitelka a začala rozdávat testy.

Šla jsem si sednout na jediné volné místo vedle Neda a snědé dívky, jejíž jméno je pro mě zatím neznámé.

Nějak jsem test napsala sice nejspíš na trojku, ale trojka je ještě docela v pohodě.

Po všech vyučovacích hodinách jsem šla na oběd a hned po obědě do dveří s nápisem 'Po škola'. Zaklepala jsem na dveře a s následným ,,dále'' jsem vešla do poloprázdné místnosti.

Byl tu jen učitel, nějací tři žáci a Peterko. Sedla jsem si dozadu do rohu místnosti vytáhla blok a začala si něco čmárat.

Ok, dalsi kapitola e za mnou podarilo se mi ji sepsat behem trictvrte hodiny, ale i tak e to tezke. Nekdy na zacatku prosince se pokusim vydat dalsi kapitolu, nic ale neslibuju. Jinak kapitola vychazi po delsí dobe, protoze jsem tento mesic fakt hodne cestovala. Byla jsem na Slovensku, v Madarski, měla zápas a to vydam rano nez jedu pryc se tridou. Takze vam posilam, aby jste se meli dobre, budu rada za jakoukoliv zpetnou vazbu a zatim se tu mejte. Baiii!🦆😻

505 slov