19.

92 3 0
                                    

Byla bych ráda kdyby jste si moje kydy přečetli:
Takže vás tu vítám po mé delší pauze, která byla kvůli mému vystupování, škole, opravě telefonu a pobytu v Anglii a celkově prázdnin odložena na delší dobu než jsem původně plánovala. Taky jsem vás nechala rozhodnout o tom jak bude knížka pokračovat a chtěla jsem se zeptat jestli by jste chtěli něco podobného znovu. Jinak vám moc děkuji za všechny komentáře, které si čtu a odpovídám na ně a jsem ráda, že se vám knížka líbí. A strašně vám děkuji za 1,39k přečtení jste úžasní a teď k verzi jedna tohoto příběhu, kterou jste si vybrali. Jinak je docela sranda to psát když jsem zaseknutá ve výtahu už podruhé za život.

Ode dneška nová kapitola každé úterý!!

Ned měl s sebou obrovskou krabici plnou lega. Přesunuli jsme se k Peterkovi do pokoje kde jsme si sedli na zem a Ned vytáhl základy hvězdy smrti. Stavěli jsme asi hodinu a půl, už začínala být tma, protože je konec září a tím pádem se dřív stmívá.
Když najednou jsem uslyšela křik. Někdo venku křičel, řekla bych, že to byla nějaká žena. Vstala jsem teda ze země.

,,Hele moc se omlouvám, ale už musím domů" řekla jsem jim s tím, že jsem doufala, že mi to sežerou.

,,Jasný, v pohodě" řekl mi Ned a já se  začala obouvat v rychlosti se s nimi rozloučila a vyběhla z baráku.
Vběhla jsem do uličky vedle baráku a možná se budete divit ale oblek se mi vleze do kapsy díky věci kterou mi dal pan Stark. O té možná později.

Oblékla jsem si oblek a vyrazila za křikem. Houpala jsem se po sítích městem a dorazila k místu od kudy šel křik.

V uličce byla žena a muž, zdálo se, že žena byla právě napadena tímto mužem, který držel její kabelku jaké klišé z každého filmu. Najednou se tu  přihoupal i můj pavoučí parťák. Oba dva jsme byli přilepeni k budovám které stály naproti sobě a tím dělaly uličku tak temnou.

Najednou se můj parťák spustil dolů aby rozptýlil chlapa a já jsem zatím vzala tu paní na střechu, když se jí muž přestal věnovat.

Začala jsem kontrolovat paní jestli je všechno v pořádku a bylo mi odpovězeno že ano, zakřičela jsem na mého parťáka, že je všechno ok a on přišpendlil toho chlapa se zdi domu pavučinou. Sebral mu kabelku a dostal se za námi na střechu.

,,Hej, běž už zpátky, já ji doprovodím domů ano?" řekla jsem mému parťákovi, který jen přikývl a houpal se po sítích neznámo kam.
Jak jsem řekla tak jsem udělala a odvedla jsem paní domů, poděkovala mi a byla hrozně milá.
Vydala jsme se tedy zpět domů nebo spíše zpět do temné uličky abych se mohla převléct z obkeku.

Když jsem se převlekla do civilního oblečení. Tak jsem se vydala směr vchod do paneláku vyšla jsem schody a odemčela dveře, za kterými mě čekala moje teta která mě okamžitě obejmula a já ji též. Mám ji fakt hodně ráda za všechno co pro mě dělá.

Dobře teď stop sladkých řečí a moudrých věcí.

Už jsem na to až moc, ale vážně moc unavená.

Šla jsem si dát sprchu a něco k večeři, následně jsem si vyčistila zuby a přesunula se do pokoje. Kde jsem si lehla do postele a okamžitě jsem usnula.

Two little spiders  [Peter Parker ff]Kde žijí příběhy. Začni objevovat