Two little spiders [Peter Parker ff]

21.

Omlouvám se, že minulé, předminulé i před předminulé úterý nevyšla kapitola, ale nestihla jsem ji napsat. Takže tu máte bonusovou kapitolu ve čtvrtek a od úterý už se pokusím zase pravidelně.

Happy mě tedy dovezl domů kde jsem si zabalila většinu svých věcí a naskládala je do kufrů. Když se jede někam na dovolenou tak jsem velice úsporný člověk, ale skoro celý pokoj se nedá dát do jednoho kufru nebo jedné sportovní tašky.

Teta mi pomáhala s balením a nakonec i s odnešením věcí. Moje kurfy se daly do kurfu a jeli jsme směr Avengers Tower.

Takže Tony Stark je můj otec, stále nevím jak reagovat. Mám být naštvaná, protože o mně do teďka nevěděl? Nebo mám být šťastná protože je to biliardář a Iron man?

Tak či onak mám otce. Bude mi chybět žití s tetou, ale myslím že by měla mít alespoň jednou v životě klid. Začala se o mě starat ve velmi útlém věku, jsem jí za to všechno sice velmi vděčná, ale musí si odpočinout a začít se soustředit na sebe.

Ještě chvíli jsem přemýšlela tentokrát už ne o tak důležitých věcech, spíše jem o blbostech.

Dojeli jsme na místo. Avengers Tower, neboli můj nový domov. Happy mi pomohl s kufry do Toweru, kde nás v chodbě přivítal pan Stark.

,,Díky Happy, pojď za mnou ukážu ti tvůj pokoj" řekl pan Stark , vzal Happymu kufry a vydal se k výtahu, s ním i já.

Nastoupili jsme do výtahu, pan Stark zmáčknoul 17 patro a nastalo trapné ticho.

,,Emh, pane Starku teď mě tak napadlo, jak to vlastně budu mít s příjmením zůstává mi mé staré nebo budu Straková?" zeptala jsem se na otázku která mě teď napadla aby tu nebylo takové ticho.

,,Tvé příjmení už jsme ti změnili, ve škole a pro veřejnost jsi, ale pořád Williams. Jo a už mi neříkej pane Starku, tedy až na tréninky se Spider-klukem budu preferovat oslovení tati nebo alespoň Tony" řekl v klidu pan Stark.

,,Cože jste udělali?!" malém jsem se rozkřičela, jak to mohl udělá bez mého svolení?!  Byla jsem čistě a jednoduše naštvaná.

,,No změnili jsme ti příjmení?" najednou u něj byla vidět nervozita, bylo to divné u někoho tak egoistického a sebevědomého se objevila nervozita.

Dobře, dobře asi jsem klidná to zvládnu je to přece jen příjmení, jen pitomý jméno. Najednou výtah zastavil a šla jsem za Starkem.

Došli jsme k bílým dveřím.

,,Tohle je tvůj pokoj" řekl pan Stark a a otevřel ty dveře, za kterými byl docela prostorný pokoj s dvoulůzkovou postelí, pracovním stolem, televizí, obrovskou skříní a dalšími dveřmi. Zajímalo mě co za nimi je, vešla jsem tedy do pokoje a otevřela ty dveře za kterými byla koupelna sprcha, toaleta, umyvadlo.

Není to špatné asi by se na to dalo zvyknout. Mých věcí jsem si všimla že jsou vedle postele. Otočila jsem se na pana Starka.

,,Děkuju, ale teď bych potřebovala se jít vyspat, bylo toho na mě moc, dobrou" řekla jsem a zavřela dveře.

Dala jsem si sprchu, vyčistila zuby a skoro okamžitě jsem usnula.