16 letá Emily Blytheová má smůlu již od útlého dětství. Když přišla o oba své rodiče ocitla se v dětském domově, kde k ní nikdo nebyl zrovna přátelský. Nejednou uvažuje skončení jejího trápení. Až jednoho dne potká povedenou partu. Obrátí se její ži...
Přišla jsem domů, zamkla se v pokoji a šla si číst svou nejoblíbenější knížku Breakdowns (irl neexistuje nehledejte ju - zatim😏😏)
Pak jsem ještě chvilku volala s Nikou a okolo půlnoci šla spát.
*****
Ráno mě budík svým příjemným tónem zařval do ucha že je šest, a že mám zvednout svou línou prdel a jít něco dělat. Vyhrabala jsem se z postele a ustlala ju.
Pak jsem si v koupelně udělala typickou rutinu a vlasy zapletla do dvou copů. Oblékla jsem si toto:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A vyrazila do školy, protože ráno nesnídam. U školy jsem viděla Vitu jak se sluchátkama na uších pomalu míří do pekla a tak jsem se za ním rozběhla.
Skočila jsem mu na záda a on se, soudě podle jeho pohledu, málem posral. "Ahoj, moc rád tě vidim, mohla bys prosím slézt?" Řekl jako Google překladač. "No tak jo" Řekla jsem, zlezla z něj a dala mu pusu. "Měli bychom chvátnout jinak nestíháme" odkázal Vitaa na čas. Chytila jsem ho za ruku a rozběhla se vstříc hlavním dveřím školy.
Rozloučili jsme se a každý šel do své třídy. Od té doby co jsem potkala kluky se můj život hodně zlepšil. Už nejsem tolik sama a ti co mě dřív šikanovali si na mě díky Vitovi už netroufnou.
Když jsem vyšla že školy koukali se na mě tři známé tváře. Bleskově jsem za nimi běžela a málem se u toho natáhla. "Ahoj kluci tak co budem dělat?" "My musíme jít natočit video jsme domluvený s Měsícem tak pa" řekl Mates a i s Dejzromírem odcházel k nim domů.
Zbyli jsme tam sami dva. Nakonec jsme se rozhodli jít stejným směrem. "Kdo že je vůbec Měsíc?" Zeptala se abych se vyhnula sus módu. "Slovenskej kamarád se kterým občas natáčíme" Odpověděl narovinu.
Přišli jsme k nim o značnou chvíli déle protože z Matesovo pokoje už se ozývalo: "Ale hej chalani nenechavejte ma porát vyhrávat.." "My tě nenecháváme ty kreténe" Musela jsem se tomu zasmát.
Dělali jsme všechno možný až jsem musela domů.
***magic time skip***
Seděla jsem v lavici a na vyřknutí učitelčiným hlasem mého jména jsem se zvedla a šla převzít vysvědčení. Jak tak na to koukám žádná sláva.. pět dvojek a jedna trojka... co už. Vložila jsem onen cenný papír do vaku a čekala na vysvobozující zvuk školního zvonku.
Když se konečně dostavila má spása v podobě konce vyučování běžela jsem rychle pryč.
Před školou jsme měli sraz s klukama a holkama, jelikož jsme byli dohodnuti na tom se se ženami na dva tejdny nakvartýrovat k našim "už víc než kamarádům".
Když jsme se dohodli na všem nezbytném namířil jsem své kroky směrem domů. Tam, jsem si do batohu zabalila vše potřebné jako pyžamo, nějaké to papání... však to znáte.
Zamkla jsem svůj pokoj, ano, už jsem vyfasovala i klíče, a bez jakéhokoli náznaku domluvy se šéfbodřicí migrovala ke klukům.
Když jsem se ocitla před bílým domem stiskla jsem tlačítko zvonku. __________________________ ~483 slov~ ~15.9. 2022 20:44~
Děkuju vám moc, za to že jsme překonali neskutečných 1,5k přečtení.. asi mi neuvěříte ale já si toho do teď nevšimla.🥲 Podle všeho jsme v takové polovině příběhu a tak bych byla moc ráda za zpětnou vazbu v podobě komentáře nebo hvězdičky, a uložení do knihovny také udělá radost 🤗.
Též bych (pokud budou otázky) rozpoutala menší charakter ask, jako další kapitolu. Ještě nás toho čeká hodně a já děkuji každému jednomu čtenáři. Žijte blaze - Mája
