16 letá Emily Blytheová má smůlu již od útlého dětství. Když přišla o oba své rodiče ocitla se v dětském domově, kde k ní nikdo nebyl zrovna přátelský. Nejednou uvažuje skončení jejího trápení. Až jednoho dne potká povedenou partu. Obrátí se její ži...
"Mistře Dominiku, s kým si to píšeš že se culíš jak měsíček na hnoji?" Majestátně jsem se ho optala. "Jenom jedna holka co jsem se s ní náhodou potkal před dvěma tejdny..." řekl naprosto nepřítomným tlumeným hlasem. "A ty jen tak 'nÁhOdOu' znáš její instagram?" Zeptala jsem se tak aby mě nepřeslechl. "Asi jo" řekl a dál se usmívala do telefonu. "A nechodíš s tou holkou 'nÁhOdOu'?" Rejpla jsem si ještě jednou s tím, že ho pak nechám. "Jo, chodíme spolu, a už mě nech." Řekl již značně naštvaný Dazer.
Já jsem se ale odhodlala a šla buzerovat dál. "A nechtěl by nám ji někdo představit?" Zeptala jsem se na celej barák. "Až bude ta vhodná chvíle" řekl teď už přítomným tónem.
Chvíli jsem koukala na mobil a pak mě něco napadlo. "Ve městě je pouť, můžeme se tam jít podívat." Řekla jsem z ničehož nic. "To je ovšem super nápad!" Zajásal malý Matýsek. "Jo jdem proč ne" řekl Vita a Nika koukala stylem 'jestli tam nepůjdeme ve spánku tě zabiju'. "Okey, a může někdo s náma?" Ozval se Dazeros.
"Jestli tím myslíš tu svou nÁhOdOu přítelkyni, tak to beru.." Jestli je ta přítelkyně Karel tak to bude zajímavý.
"Tak ok jděte se připravit za půl hodiny vyrážíme." Zavelel Vitaa a my poslechli. Zalezla jsem do Vitovo pokoje a rychlostí třesku a blesku se převlékla do tohohle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Samosebou jsem si dala bacha na rukávy aby mi nebyli vidět jizvy. Trochu jsem se namalovala, vzala si věci do batohu a šla čekat dolů. Tam už čekali Vitaa s Dejzrem a za mnou se hnala Nika s MaTTemem.
Vyrazili jsme. Šli jsme pěšky, protože to nemáme daleko. Když jsme se ocitli na místě, byli jsme svědky velkolepé akce, na které se nacházela velká spousta dětí a atrakcí. U vchodu do celého toho blázince stála malá brunetka, která upírala svůj zrak směrem k Dominikovi.
On k ní přišel a objal ji se slovy "moc rád tě zase vidím Andy" dali si pusu a vydali se zpět k nám. "Ahoj všichni já jsem Andy" řekla Domčova přítelkyně a podala nám ruku. "Tohle je Matyáš, Veronika, Vita a Emily" představil nás Domino.
S Andy jsme si výborně rozuměli, je to super holka a už ten den, se z nás holek, staly kamarádky na život a na smrt.
Šli jsme na první atrakci, kterou se stalo ruské kolo (já nwm jak se tomu skutečně říká, ale nasi tomu odjakživa říkají takhle zejtra vam sem hodim vlastní obrázek) Na kterém se ovšem jezdilo po dvou. Dominik jel s Andy, to byla samozřejmost. No, a já se na to prostě vysrala a sebevědomě vykročila k Vitovi se slovy "jedeš se mnou že jo?" Vita následně odpověděl přesně dle mých očekávání a bylo vyřešeno. Nika jela s Matýskem ať chtěla (jakože jo) a nebo ne.
Andy s Domčou jeli první v modré gondole, za nimi já a Vita v zelené a poslední Nika a Maty v červené. Já netuším proč, ale tohle je podle mě ta nejromantičtější atrakce na celý pouti. Obzvlášť při západu slunce. V jednu chvíli, máte naprosto úžasný výhled na celou Prahu.
Po celou dobu jízdy jsme se s Vitou drželi za ruce. A když jsme byli přesně na nejvyšším bodě, dopustili jsme se spojení našich rtů na dobu, kterou činila asi jedna minuta.
Pohled Niky
Bylo to až moc romantický. Matyášův pohled byl celou dobu upřen na můj obličej, a co chvíli se mu na tváři vytvořil úsměv.
"Niko víš..." prolomil Maty dlouhé ticho. "Jseš super kamarádka, ale já k tobě vždycky choval trochu silnější než kamarádské city."
Podívali jsme se navzájem do očí "to já taky Maty.. vždycky." Nahrála jsem na vítězný gól našeho výletu na tuto atrakci. Nečekaně, ačkoliv chtěně se mezera mezi námi zminimalizovala. Nakonec ti byl on, kdo tuto malou škvírku mezi námi eliminoval.
Byl to krásný pocit. V břiše se mi rozletěla miliarda motýlů. Položil mi ruce kolem pasu a já jemu na ramena. Když jsme se kvůli konci jízdy museli oddělit, tak nějak jsme se dohodli, že nás vztah si zatím necháme pro sebe.
Pohled Emily
Museli jsme se posunout dále. Šli jsme na lavici. To bylo rychlé a v pohodě. Seděli jsme: Dominik, Andy, Vita, Já, Nika, Maty
Sice je pravda že jsme řvali tak nahlas že to bylo slyšet snad až do Sabinova, ale tak co.. když jsme vylezli trochu se nám pletli nohy a já málem hodila držku.
Kluci nás pak pozvali na cukrovou vatu. Já a Vitaa jsme si dali zelenou, Domča a Andy modrou a Maty a Nika červenou. Pan Cukrovaťák, jak mu říkám, nám s holkama udělal ve tvaru kytičky.
No, a rozhodli jsme se pro návštěvu střelnice. Vitaa mi vystřelil velkou květinu (takovou tu na osm špejlí) a pak malého plyšáčka na klíče. Byl to zelený dinosauřík se třpytivýma očima.
Naší vycházku jsme zakončili tím, že jsme si šli sednout na nedaleký kopec, že kterého byl výhled na celou tu nádheru. Pozorovali jsme západ slunce obohacený pouťovými světýlky.
Všichni byli ticho a koukali přímo před sebe. Byli jsme s Vitou trochu dál od ostatních. Dal mi ruku kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Schovala jsem se do jeho objetí a užívala si tuto jedinečnou chvíli, ve které nás nemohl nikdo a nic vyrušit. Jak jsem tak pozorovala, Andy a Domino už byli na půl cesty k určitým aktivitám, ale naštěstí jim došlo, že zde jaksi nejsou sami.
Vitaa mě dlouze políbil. Tenhle okamžik byl naprosto úžasný dokud -
____________________________ ~909 slov~ ~22:59 9.7. 2022~ Kratšínež jsem čekala, ale taky potřebujetenějaké to napětí ne? 😅 Užívejte, a já jdu na pouť. CSKYYYY
