Prokletá |SMTV fanfikce

26. Hádanka

|Pohled Emily|

Nevěděla jsem zda mu odpustit, ale pak mi došlo, že ho potřebuju aby můj život dával smysl. On je ten smysl.

Povídali jsme si, a já zjistila, že pro něj naše odloučení také nebylo lehké. Z naší společné chvíle nás vytáhl doktor s mou složkou v ruce. Chvíli v ní listoval a potom se přes silné brýle podíval na vitu. "Přítel?" Podívala jsem se na něj a poté rychle přikývla na souhlas.

"Inu, paní Blytheová, váš stav se celkově velice zlepšil, jelikož po přívozu sem jsme vám moc šancí nedávali. Abych to shrnul, obdržela jste osm řezných ran, z čehož tři byly zjevně už straší, zhojené. Utrpěla jste silný otřes mozku a ztratila vědomí. Také došlo k vnitřnímu krvácení a bohužel jste ve třetím měsíci těhotenství potratila. Upřímnou soustrast." Cítila jsem jak se mi do očí hrnou slzy. Poděkovala jsem a doktor odešel. Celou tu dobu jsem cítila jak mě Vita probodává pohledem. Nic jsem s tím dělat nemohla a teď se mi to fakt vysvětlovat nechtělo. Po tváři mi stekla slza. Druhá, třetí a pak jsem se rozbrečela. Vím že to tě zní hrozně divně, ale už jsem se svým osudem byla smířená a možná jsem se i trochu těšila.

|Pohled Vityy|

Počkat, ona mi tady vyčítá neexistující přítelkyni a sama si mezi tím někde sehnala dítě? Nevěděl jsem jestli mám být zklamaný nebo naštvaný a tak jsem ji jenom objal a přemýšlel nad tím jak mi to mohla udělat. Prošla si toho hodně a uznávám že jsme se pohádali kvůli prkotině ale tohle je moc.

Potom přišli ostatní a byli nadšení, hlavně Nika, ze už je v pořádku. Po pár dnech ji pustili domů a já trval na tom, aby zůstala u mě. A tak se taky stalo.

Seděli jsme na gauči, jen my dva a v tichu popíjeli čaj. "O čem to předtím mluvil ten doktor a proč si z toho byla tak nešťastná" nedalo mi to. Sklopila hlavu a nervózně si hrála s prsty. "Nebudu naštvanej jenom mi řekni kdo to byl" Podívala se na mě lesklýma očima a já věděl že jsem se ptát neměl. "To- Ty" Řekla rozklepaným hlasem a já jí chvíli nechtěl uvěřit. "Říkáš mi teď pravdu nebo se o par měsíců později dozvím že jsi jen nechtěla abych tě opustil" dal jsem ji ruku kolem ramen a přitáhl blíž k sobě. "Ty mi nevěříš?" Otočila se na mě. "Byls to ty celou dobu, mám ráda tebe a nikdy jsem si nepomyslela na někoho jinýho, chovala jsem se jako kráva a neměla jsem ti lhát.. miluju tě a nechci o tebe přijít" nechal jsem ji vzlykat do mého objetí se zaraženým výrazem ve tváři. "Já se taky vytočil kvůli blbosti, promiň neměl jsem bejt hned tak hnusnej.." přitáhla si mě k sobě ještě víc a já se nebránil.

V tu chvíli jsme uslyšeli otevření dveří. "Holahej jsem zpět" zaječel Dominik přes celej barák. Em ode se mě rychle odtáhla a utřela si slzy. "Mam chlast kdo si dá" zeptal se a já záhy pobaveně Odpověděla jednoduchým ano.

*druhý den*

Ngl včera jsme se trochu zpili, ale i tak si dneska skočím k sobě pro nějaký věci.

Rozepla jsem zip svého batohu a zacala do něj skládat oblečení. V tu chvíli jsem si všimla svých oblíbených džín které jsem chtela asi před půl rokem vyprat. Ležely na zemi před skříní a ve chvíli kdy jsem je zdvyhla z nich vyletěl papírek.

"S tím s kým jsi šťastná štěstí najdeš,
jen vzdej se minulosti své.
Tvůj život změní se jak ty chceš,
a můžeš žít svůj dávný sen."

Usmála jsem se pri čtení řádků, avšak něco me donutilo se posadit s zamyslet. "S tím s kým jsi šťastná štěstí najdeš" to je jasný, s Vitou, "jen vzdej se minulosti své" dávno jsem ji zahodila "tvůj život změní se jak ty chceš" - to přece nedává smysl, ty dvě předchozí jsem splnila, ale furt se topim ve sračkách osudu. "A můžeš žít svůj dávný sen" teoreticky ho žiju, ale ne.. je to blbost, stejně nikdo neřekl že to má dávat hlubší význam. Přeložila jsem papír a umístila za kryt mého telefonu, aby se znovu nestratil.

--------------

Seděla jsem na posteli ve vitovo pokoji. On strihal nejnovější video a já znovu četla tu naprosto debilní básničku. "Nad čím tam tak dlouho přemýšlíš?" Otočil se Vita směrem ke mě. "Nic důležitého, jenom dementní básničku co mi řekla máma když jsem byla v kómatu" Řekla jsem jak kdyby to bylo úplně normální. "Počkej co? Kdy se to proboha stalo a důležitý to asi bude, když u toho sedíš už dvě hodiny." Podíval se na mě paranormalnim pohledem. "Dávno, ještě jsi mě neznal, měla jsem trochu depky tak jsem si pomohla.. tenkrát jsem byla pěkně nasraná že mě našli včas ale teď bych jim děkovala." Zasmála jsem se nad jeho výrazem. "Bože, no dobře radši mi řekni co je na tom tak zajímavýho." "Přečti si to, dává to smysl ale zároveň ne.." Ukázala jsem mu poměrně zdegenerovaný papírek. Chvíli na něj upřeně zíral a pak se znovu podival na mě. "První je jasná- s tebou, druhá, no, snažím se to vytěsňovat a zbytek smysl postrádá". V tu chvíli Dominik rozrazil dveře. "Za půl hodiny jsem zpátky, na pár dní tu mám sestru tak to tu dejte trochu do pucu. Dík" a zase zmizel. "Vypadá to že luštění dětský básničky musíme odsunout" Zvedla jsem se a šla dolů uklidit obývák který spíš připomínal Brno.

Po chvíli vysávání, utirani prachu a prerovnavani věcí bylo hotovo a tak jsme zase usedli na pohovku a snažili se přemýšlet. Poté Domča přivedl jeho sestru - Terku, je to milá holka, bohužel vyrostla v Ústí, což na ní nechalo následky.

Lehla jsem si do postele a ještě jednou prošla řádky oné básničky. "Už se na to vykašli, můžeš přemýšlet zas ráno." Otočil se na mě Vita. "Budeme se teda bavit o něčem jiným - ta Domčovo ségra, náhodou je v pohodě, tuhle mi pochválila náhrdelník.. počkej, mám to! Ten medailon od mamky, pořád ho mám, co když je to ta minulost které se mám vzdát?" Rychle jsem se posadila. "Co když se ho vzdát nechci" Podívala jsem se na vitu, který mě chytil za ruku. "Nikdo tě nenutí, teď jsme šťastní" Usmál se na mě. "Půjdeme spát a ráno uvidíme co s tím " dal mi pusu na čelo a lehl si. Já zhasla lampu a snažila se usnout.

_______________________
                                                    ~1064 slov~
                                            ~ 5.7. 2023 0:20~
Předposlední kapitola. Zítra to tady ukončíme. Připravuji další knihu, ale tu vydán nejdřív po prázdninách. Také jsem změnila obal této knihy. Snad se vám líbí více, protože me osobně ano.

- Mája