Prokletá |SMTV fanfikce

22. Pravda

Tady to začíná bejt trochu divoký, takže poprosím- nesuďte mě

Ráno jsem se probudila ve Vitově objetí. Co už tak příjemné nebylo bylo slunce které mi svítilo přímo do obličeje. Chtěla jsem se zvednout a když jsem ze sebe stáhla peřinu uvědomila jsem si, co se vlastně všechno v noci dělo. Rychle jsem se oblékla a šla si udělat hygienu.

Když jsem se vrátila do pokoje, Vita už tam nebyl. Otočila jsem se na patě a rozhodla se sejít do kuchyně kde jsem ho našla jak dělal snídani. Přišla jsem k němu a zezadu ho objala. Otočil se ke mě a krátce jsme se políbili.

"Čauky mňauky hrdličky, včera jste měli na pilno co?" Slyšela jsem Domču od schodů. Ucítila jsem jak mi rudnou tváře. Viděla jsem jenom Vitovo výraz který Dominikovy poznámky velice rychle zarazil.

Po snídani jsme se rozhodli jít na koupaliště a tak jsme prostě šli. Byla to zábava, obzvlášť hromadné topení Matýska.

Týden uplynul jako voda a my s holkama se vracely zpátky domů. Rozloučili jsme se a v ponurém tichu jsme se oddalovaly našim chlapcům.
_____________________

~ o dva týdny později ~

Ráno jsem se probudila jako kdybych vůbec nespala. Celkově mi poslední dobou není nejlíp. Podívala jsem se na displej mobilu který ukazoval 10:56. Výborně snídaně v hajzlu. Posadila jsem se a šla se převlíct do normálního oblečení. V tu chvíli se mi zatočila hlava jak sviň a měla jsem pocit že ukážu večeři.

Nejděsivější na tom bylo že se mi tohle dělo čím dál častěji. Uklidnila jsem se a protože jsem stejně neměla co dělat šla jsem Googlit co mi je.

Vyhodilo mi to seznam na dvě stránky a tak jsem se jim začala kochat. Po asi deseti smrtelných onemocněních na mě vybaflo něco, čeho jsem se snad lekla víc, než tý jistý smrti. Protože jsem chtěla mít jasno vydala jsem se do lékárny. Cápka na mě civěla jak na kriminálníka a tak jsem si vzala co jsem potřebovala a rychle to leavla.

____________

Seděla jsem na posteli a klepaly se mi ruce. Podívala jsem se na hodinky a usoudila že už jsem čekala dost dlouho. Pomalým krokem se srdcem až v krku jsem došla do koupelny. Opřela jsem se o umyvadlo a podívala se na malou tyčinku co na něm ležela.

No, a je to v prdeli. Jeden večer a život se ti obrátí vzhůru nohama. Sedla jsem si na zem a slzy mi začali téct po tvářích. Za prvé, je mi šestnáct. Za druhé, Vitovi je devatenáct a borky z děcáku co se to pravděpodobně dozví by to mohly pochopit špatně. Za třetí, co na to Vita vůbec řekne? Za čtvrtý, co škola, peníze a co když mě milej děcák pošle do prdele celej?

Zaslechla jsem od postele zvonit můj mobil. Zvedla jsem se a podívala se o co go. Celá parta mi volala přes facetime. Hoši na vás jsem čekala tyvole. Sem rudá jak rajče a uřvaná jak to děcko cos mu na pískovišti sebral hrabičky. Ignorovala jsem je a svalila se do postele. Užiju si s Vitou normální život jak dlouho to jen půjde a pak to vybalim.

Pak se mě ale zmocnil pocit,že tohle celé vlastně může být jen chyba v systému. Co když byl ten test vadnej? Hledala jsem naději. Řekla jsem si že bych si mohla domluvit termín u doktorky aby mi řekla zda je můj život zničen úplně a nebo jestli mám naději.

Potom jsem se odhodlala zavolat partě jestli nejdou ven. Když užít tak užít.
Domluvili jsme se za půl hodiny v parku a tak jsem se připravila, trochu namalovala a šla.

Když jsme se konečně všichni sešli vyrazili jsme na zmrzlinu. Šli jsme s Vitou a drželi se za ruce. Pořád jsem byla trochu nervózní ale to by se nesměl Matyáš přede mnou natáhnout abych se nezačala řechtat jak pako.

Koupili jsme si zmrzlinu, debatovali a užívali si týhle chvíle. Večer jsme se navzájem vyprovodili domů a pak si ještě do noci volali.

______________

~ o další dva týdny později ~

Oke, takže co se za tu dobu stalo? Vím že jsem 100% v prdeli. A taky jsem se rozhodla že bych měla Vitovi říct pravdu o tom co se dělo než jsme se poznali.. Moje platonická láska, a taky to řezání na který se už ptal. A když mi tohle projde vybalim na něj i všechno ostatní.

Byla jsem s ním domluvená že k němu přijdu, a tak jsem se nalíčila, oblíkla, vzala si věci a zahájila akci kterou soukromě nazývám "Pravda". Přišla jsem k němu, zazvonila a on mi otevřel s tím překrásným úsměvem na rtech. "Tak pojď dál, ostatní jsou někde na kalbě, takže budeme mít klid" vešla jsem a spolu jsme zamířili rovnou do obýváku na gauč. Chvíli jsme tam vedle sebe tak seděli, povídali si a v tu chvíli jsem se odhodlala.

"Víš Vito" začala jsem a podívala se mu do očí "Celý to je trochu jinak.. znám tě mnohem dýl než ty mě.." podíval se na mě zmateným, ale přesto stále milým pohledem. "Dřív si bejval můj 'crush' nebo spíš platonická láska - sledovala jsem tě na YouTube už od tvejch začátků a neřekla jsem ti to, protože jsem se bála že bys nechtěl bejt 'Ten youtuber co chodí s fanynkou'" šlo to rychlejš než jsem si myslela. "Takže vlastně to všechno co jsme spolu prožili byla lež? Nechalas mě abych ti že sebe dělal blázna a teď se mi přiznáš jakoby nic?" Zvedl se a celkem naštvaným tónem pokračoval v monologu. "Já sem ti jal blbec věřil- co je ještě lež? Ten srdceryvnej příběh tvyho života byl jen aby mi tě bylo líto?" Doufala jsem ze se tohle nikdy nestane. Ale bylo to tak. Začal tam totálně vyšilovat a řval po mně co všechno je lež. Už jsem to neunesla a s brekem prostě odešla pryč.

_______________________
                                                   
                                                       ~959 slov ~
                                          ~ 2.3. 2023 23:20~