Prokletá |SMTV fanfikce

25. Zase Spolu

Včera jsem zapomněla hodit kapitolu takže dneska dáme dvě. Tu druhou čekejte spis k večeru (17-18 hodin)

|Pohled Niky|

Bylo půl devátý. Emma chodí pozdě ale takhle zas ne. Šla jsem ji hledat. Zapla jsem na telefonu svítilnu a procházela kolem stromů keři..

"Ježišikriste" klekla jsem si k Emily, nejvící známky života. Ihned jsem zavolala záchranku a mezi tím se snažila zjistit co všechno jí teda vlastně je. Byla nehorázně domlácená. Snažila jsem se jí probudit ale nešlo to. Za chvíli uz tam byli borci i se sanitkou a odvezli ji pryč. Nenechali mě jet s nima, přej že pouze pokud jsem člen rodiny.

Dívala jsem se za blikajícím autem a cítila jak mi po tváři začínají téct slzy. Šla jsem a přesně věděla kam. Nemohla jsem se sebrat a vyrazit do ty nemocnice sama. Složila bych se tam a Emily bych byla hovno platná.

Zazvonila jsem a dveře otevřel Dominik. Ok čekala jsem Matyho ale nevadí. Hned co zaregistroval můj uřvanej ksicht jsem mu přímo skočila do objetí. Posadila jsem se v obýváku na gauč a Domča šel pro Matyho a, ano slyšíte správně, Vitu. Myslím si že by to měl vědět, a vím že ji má pořád rád. Řekla jsem jim všechno co se stalo. Asi třikrát jsem se u toho rozbrečela. Ve chvíli kdy jsem popisovala co se jí všechno stalo, jsem spatřila Vitův poměrně vystrašený obličej. Pak už jsme seděli v autě a jeli do nemocnice. Byla noc, tak jedenáct, to znamenalo málo aut, což činilo naší cestu rychlejší. Domino řídil, já s Matym jsme seděli v zadu a Vita byl na spolujezdci. Jízda byla tichá, nikdo nemulvil. Komu by se taky chtělo. Všichni jsme z toho byli smutní ale hlavně jsme sdíleli strach. Celá jsem se klepala a jen tak tak zadržovala slzy. Maty se mi snažil pomoct ale v tu chvíli to asi ani nešlo. Vita měl hlavu zabořenou v dlaních. Zjevně brečel. Až mi ho bylo líto, ale koneckonců úplně původně za tohle může on. 

Přišli jsme tam, a hned na recepci jsme se ptali. "Dobrý den, před chvílí vám sem dovezli Emily Blytheovou.. Můžeme ji vidět?" Zeptal se Matyáš roztřeseným hlasem. "A vy jste její co?" Zeptala se starší dáma ne moc milým tónem. Všichni jsme se podívali na Vitu, protože kdyby si to neposral měli bysme šanci. "Jsme její kamarádi." Ozval se Vita ze zadu sklesle. "Stejně je ještě na sále, nevypadá to s ní moc dobře. Můžete tu na ní počkat, ale pustím vás tam až se probudí." Datlovala něco do počítače. "Tak děkujem." Řekla jsem na konec a šli jsme si sednout a čekat. 

Položila jsem si hlavu Matymu na rameno a prožívala všechny vzpomínky s Emily znova. Začaly se mi klížit oči, a mám takový pocit že jsem asi ve dvě usnula. 

|Pohled Vityy|

Seděl jsem na židli na recepci nemocnice. To že jsem to posral a že jsem se zachoval jak maniakální koňomrd jsem si uvědomil už dávno. Pořád ji nehorázně miluju a hrozně se bojím, že se jí stalo něco opravdu vážného. Nemohl jsem jí nijak pomoct. Co když až se probudí, dozvím se, že už si našla někoho lepšího.. nebo co když se vůbec neporbudí. 

Nespal jsem. Nešlo to. Začalo pomalu svítat. Nejdřív se probudil Dejzr. Podíval se na mě. "Spal si?" Zahuhlal rozespale. Hlavou jsem naznačil zápornou odpověď. "Neboj, ona to dá a pak si jí můžeš znovu získat." Dal mi ruku kolem ramen. To že to bylo teplý asf mi v tu chvíli fakt nevadilo. Začaly se mi oči plnit slzami. "Celý jsem to podělal, kdybych se nenasral jsme teď šťastní a Emily je v pořádku." Brečel jsem mu do ramene a bylo mi to jedno, jediný co mě teď zajímalo byla Emily.

"Je na pokoji. Nechám vás tam jít ale musíte být potichu. Až se probudí dejte vědět nejbližšímu doktorovi." řekla ta baba zase velice příjemným hlasem. Nechali jsme Matyho a Niku spát a šli jsme s Domčou za ní. 

Ležela tam, a pomalu jsem nevěděl zda to je vážně ona. Měla černé vlasy a byla napojená na miliardu přístrojů. Měla obvazy snad všude a v nose měla takový ty hadičky. Přiblížili jsme se a sedli si na dvě židle co byly u postele. Nemohl jsem se na ní dívat s vědomím že jí nepomůžu. Chytil jsem jí za ruku a marně se snažil nebrečet. Za chvíli se ve dveřích objevila Nika s MaTTemem. Takhle jsme tam seděli až do poledne. Potom se všichni sebrali a řekli že se jdou projít. Zůstal jsem u ní a nechal emocím volný průchod. Slyšel jsem že pomáhá na ní mluvit. "Emily, vím že jsem to posral a chápu když mi nebudeš moct odpustit, ale pořád tě moc miluju a potřebuju tě. Prosím vzbuď se." 

Když se po asi dvou hodinách vrátili, nasli me tam jak uřvanýho debila. Super. Viděl jsem ty pohledy. Domčův soucitný, Matyho smutný a Niky vražedný. "Posral jsem to, můžu za tohle všechno, ale stejně jí nemůžu říct ani posraný promiň.. nenávidí mě, že jo? Až se probudí bude mě proklínat a ani se na mě nepodívá." Vykoktal jsem ze sebe a měl jsem chuť se před nima zase rozeřvat.

-----

Uběhlo pár dní a měla by se každou chvilkou probudit. Všichni v to doufáme. Naštěstí už mi i Nika odpustila.

Seděl jsem sám v nemocničním pokoji a modlil se aby se vzbudila a všechno bylo jak má.

Držel jsem ji za ruku, jejíž zápěstí bylo obvázané.

"V-Vito?" Ozval se chraplavý ale i tak jemný hlas. Zvedl jsem hlavu a uviděl ony modré oči ve kterých bych se topil do nekonečna.

"Emily! Díky bohu!" jásal jsem radostí i když jsem tušil že mě záhy pošle do háje. Zvedl jsem se a šel hledat doktora jak mi bylo řečeno. Hned před pokojem stála nějaká sestřička tak jsem jí objasnil situaci a zatáhl do pokoje. Řekli mi že mám počkat před pokojem a dělali jí nějaký vyšetření. Mezi tím jsem zavolal ostatním že už se probudila. Nika měla bohužel ještě školu a tak se klukama dohodli že ji sem dovezou až skončí.

Sestřička vyšla s nějakejma zkumavkama a papírama ven a já se ihned vrátil do pokoje.

"Co tu děláš? Nenašel sis snad uz někoho lepšího?" Zeptala se mě Emily trošku naštvaně.
"O čem to mluvíš?" Zeptal jsem se zmateně.
"Nedělej blbýho, to video jsem viděla, mluvils tam s nějakou pizdou." Řekla pohrdavě.
"Promiň, ale já fakt netuším o čem mluvíš" přiznal jsem se.
"Jak jsi se celý video usmíval jak měsíček na hnoji a pak sis tam povídal něco s nějakou holkou" dala si ruce v kříž a koukala se co ze me vypadne. Pak mi to došlo.
"Ty vážně nečteš popisky co?" Zasmál jsem se.
"Proč by? Vždycky jsou stejný."
Rychle jsem onen popisek našel a ukázal ji ho.

"Předtočeno 23.6." Přečetla nahlas a podívala se mi do očí.
"Mluvil jsem s tebou" Usmál jsem se na ní.
Pořád se zdála jakoby zklamaná, je jasný že čekala kohokoliv jinýho než mě.
"Promiň, ten večer, já- zachoval jsem se jako totální idiot, nevím co to do mě vjelo a litoval jsem toho celou tu dobu.. chápu jestli mě pošleš do prdele, ale i tak se ti moc omlouvám. Pořád tě miluju Em" dokončil jsem proslov a zadíval se jí hluboko do očí. "Taky tě miluju, nevíš jak moc jsi mi chyběl" když to říkala skoro brečela, doufám že štěstím. Břiblížil jsem se k ní a ona mě políbila.

Povídali jsme si o tom, co jsme během našeho odloučení dělali a též se mi dostalo vysvětlení Emiiny nové vyzáže.

_______________________
                                                  ~1206 slov~
                                        ~22.4. 2023 9:27~

Blížíme se do finále, doufám že se vám tahle knížka líbí poslední kapitolu bych vám hodila zítra a nějaký ten epilog potom ve čtvrtek. Díky za všechna přečtení a všechny hlasy.

- Mája