Viděla jsem bílou záři, která mě oslňovala. Že by se mi to konečně povedlo? Že bych už byla konečně mrtvá? Najednou mi na rameni přistála něčí ruka. "Mami?" Otočila jsem se a rozpoznala oči modré jako studánky. "Takže, jsem opravdu mrtvá?". "Ne tak úplně'' usmála se na mě máma tak, jak to neumí nikdo jiný. "Cože?" Moje hlava tohle těžce nedává. "Takže mrtvá nejsem a tohle je jen výplod mé fantazie?". "To, taky ne." Odpověděla mi vlídně. "Jsi mrtvá, ale můžeš se z toho ještě dostat. Právě tě stabilizují v nemocnici.". "Ale mami! To, tohle utrpení vážně nikdy neskončí?". "Neboj, tvůj život se obrátí k lepšímu, když mě vyslechneš." A začala recitovat random básničku.
"S tím s kým jsi šťastná štěstí najdeš,
jen vzdej se minulosti své.
Tvůj život změní se jak ty chceš,
a můžeš žít svůj dávný sen."
Nestihla jsem se ani rozloučit a zase padla tma.
******
Píp..... píp ..... píp ..... píp
Pomalu jsem otevřela oči a viděla bílou místnost. Nikdo kromě mě tam nebyl. Až na jednu mouchu. Začala jsem ji sledovat. Po nějaké půl hodince se dostavil doktor.
"Paní Blytheová, jak se máte? Byla jste dvacet hodin v kómatu." "Cože?" Vypravila jsem ze sebe. "Ano, podřezala jste si žíly a upadla do kómatu. Tohle už nikdy nedělejte." Podívala jsem se na svou ruku a povzdechla si. Takže to nevyšlo. "Ty už bohužel zůstanou napořád." Ukázal na dvě jizvy na mém zápěstí. "Hmmm" projevila jsem svůj nezájem. "Mohli bychom vás pustit již zítra. Tak se připravte."
~247 slov~
~11.3. 2022 8:03~
---------------------‐----------
Tak, co si myslíte, že báseň od Emilyny matky znamenal? Pamatuje si ho Emily po probuzení? Na to si počkejte do další kapitoly........
💖💖Lollicorn105 💖💖
ČTEŠ
Prokletá |SMTV fanfikce
Fanfic16 letá Emily Blytheová má smůlu již od útlého dětství. Když přišla o oba své rodiče ocitla se v dětském domově, kde k ní nikdo nebyl zrovna přátelský. Nejednou uvažuje skončení jejího trápení. Až jednoho dne potká povedenou partu. Obrátí se její ži...
