Prokletá |SMTV fanfikce

16. Cítíme to stejně

Já už to prostě nevydržím. Budu mu muset nějak říct co k němu doopravdy cítím a že to něco je kurva silný. Nemám co ztratit. Kamarády jsem nikdy neměla takže to zas takový drámo nebude.

Jenom se oběsim, skočím s mostu, podřežu se a další takový ty běžný věci, co se po friendzonu dělaj.

***

Bylo pondělí. Vstala jsem asi v šest, dala jsem si snídani a vyrazila do školy. Poslední dobou, jsem tam kvůli Vitovi chodila dost přerušovaně. Chtěla jsem být s ním a pomáhat mu za každou cenu. Mimochodem on už taky chodí do školy. Dělá teď maturitu, tak jsme se dohodli že mu budu stříhat videa. On to natočí, a o zbytek se postarám já. Někdy mu dělám i "scénáře" aby měl co nejvíc času na školu.

Sedla jsem si do lavice a všechny a všechno jsem fuckovala až do přestávky. Letěla jsem jak sonic vedle do třídy kde byl Vitaa aby jsme spolu byli co nejdýl, a já se co nejvíc zbavila těch kokotu že třídy.

Dneska jsme ale měli o dvě hodiny míň než Vitaa. Co to znamenalo? Musela jsem jít domů sama. Asi si říkáte na co si tu hraju, ale já na rozdíl od vás vím co přijde.

Vylezla jsem před školu, pokřižovala se, odříkala modlidbičku dle své víry a pomalu se blížila k domovu. No tak modlidbička nestačila, příště na to těžce seru.

A už to jelo. Moje taška odlítla vzduchem neznámo kam, já skončila ve tmavý uličce vedle školy, a byla jsem zbavena vědomí.

Probudila jsem se ve.. počkat kde to kurva do píči jsem?
"Jseš vole jak kdybys právě bojovala v bitvě o Bradavice přímo proti Voldedortovi." Pobaveně konstatoval Vitaa. Takže jsem u něho... fajn, alespoň to mám blíž dom.
"Heh díky za záchranu, zase.." musela jsem píčo vypadat jak rajče normálně.
"Ále, to nic, přece tě tam nenechám ležet polomrtvou" Odpověděl a usmál se.

"Tak, já už asi půjdu ať neruším" Řekla jsem a brala si svůj batoh z pohovky.
"Ty a rušit? Nedělej si že mě blázny a pojď dolů za klukama"
"No tak jo" položila jsem batoh zpět a šla s vitou dolů za klukama.

Jenže to bych to nebyla já, abych to zas neposrala. Vita šel přede mnou, jenomže já jsem hodila držku, a tak jsem skončila ležící pod schodama na Vitovi.
"Ajta krajta sakrble, jste oba živí?" Zeptal se Matyáš.
"Ne ty vole" řekl mnou zavalený Vita.

Co nejrychleji jsem se postavila a začala se mu omlouvat. Ono to totiž není úplně ok aby si jen tak out of nowhere holka lehla na kluka. Ne. Fakt ne.

Sedli jsme si na gauč a povídali si.
"No, tak jako jedinej sport co jsem kdy dělal, bylo když jsem jednou ve školce hrál fotbal a rozmazáznul se. Pak už jsem se na to radši vysral." Řekl Dominik a podíval se na Mattyho. "Já naposled sportoval jak jsem běžel ten kilák na video" zasmál se Mottom.

"To já chlapci a teď se podržte náhodou hraju florbal už asi.... pět let? Nevím, ale je to docela zábava. Emily? Co ty?" Kouknul na mě Vita a po něm i všichni ostatní.

"No, od šesti tak nějak dělám sportovní gymnastiku... nic moc zajímavýho" Řekla jsem, aby to znělo co nejmíň zajímavě.

"Fakt? Uka něco" řekl Dazer zřejmě asi ani netušil co to je.
"No tak jo, ale jestli si roz iju hubu nedivte se"
Hodila jsem přes obívák salto a rozplácla se do provazu.
"Stačí?" Ušklíbla jsem se na něj a šla si zpátky sednout.

Takhle různé jsme si povídali asi hodinu. Pak, jsme se rozloučili a já odešla dom.

Pohled Vityy