Prokletá |SMTV fanfikce

24. Mé silnější já

Dobře, kdybyste mě teď potkali na ulici nepoznáte mě. To vam garantuju.

Šla jsem do školy. Slyšíte správně, do školy. Kdybych v tom pokoji zůstala ještě tejden zcvoknu se. Přes všechno agonii kterou jsem poslední měsíce zazivala, jsem zapomněla na to, že Vita minulý rok odmaturoval, takže setkání nás dvou ve škole se nekoná.

Šla jsem po ulici vedle školy a cítila na sobě oči snad každého kdo mě zaregistroval. Krátké, černé vlasy mi vlály ve větru a mé nové kontaktní čočky s černou duhovkou doplňovala rudá rtěnka a metalické septum v nose.

Protože bylo teplo, měla jsem na sobě oversized triko s anime potiskem, jak jinak než černé, a na levém boku se mi nad černýma cargo kalhotama houpaly řetězy. Nevím kde se to ve mě vzalo, ale cítila jsem se tak lépe.

Sedla jsem si do zadní lavice a batoh hodila na zem. Viděla jsem jak ke mě jdou dva kluci co většinou sedí vzadu. "Chceš do držky nebo odejdes sama" Zeptal se hrubě vyšší z nich. "A nebo se na to můžeš vysrat ty, dřív než budeš mít problém" prudce jsem se zvedla a Ušklíbla se. Borec mě strčil zpátky na židli ale na to jsem byla připravena. Znovu jsem se zvedla a dala mu takovou facku že druhou chytil o zem. "Co čumíš, chceš taky?" Zeptala jsem se jeho kamaráda který byl značně vyděšen.

Už jsem si to kráčela domů sluchátka v uších, ale protože nejsem blbá, viděla jsem něčí stín který nasvedcoval tomu, ze dotyčný se ke mě blíží ze zadu. Nenápadně jsem pozastavila písničku která mi právě hrála v uších. Otočila jsem se na patě a hbitě jsem oné entitě vyskytující se zamnou zlomila nos.
"No Doprdele"
"To jsem nečekala"
"To je Emily?"
Slyšela jsem za sebou šepot lidí. Shodila jsem toho krypla na zem a za hlasitého aplausu kracela domů. Slyšela jsem ten posměch který byl na mnou zmáčknout osobu mířen a asi jsem zlá, ale užívala jsem si to.

A takhle to teď fungovalo, kdyz někdo sral dostal do držky a těchto případů ubývalo. Měla jsem problém? Ne. Nikdo totiž nevěřil že bych tohohle byla schopna.

"Ok, budu tam v osm" típla jsem hovor a šla si pro věci. Šla jsem tmou na naše tajné místo v lese. Chodíme tam často ale nikdy v noci. Do teď. Nika tam na mě beztak bude čekat o půl hodiny dřív takže koho to sere jdu hned. Zaposlouchala jsem se do zvuku noční přírody když v tu ránu mě někdo zatáhl za obrovský strom do keře. "Kterej krypl" začala jsem nadávat. Otočila jsem se a viděla asi 10 starších kluků s nenavystnym pohledem.
"Kurva" stála jsem zase jako zkamenela. Poslední co jsem slyšela bylo, jak jeden z nich pronesl
"Pomsta kotě."
______________________
                                                        ~447 slov~
                                               ~už nevim srry~

Knížku mám dopsanou, jen by mě zajímalo jestli byste měli zájem o epilog, a nebo nechám jenom konec příběhu. Napište mi do komentářů abych na případném epilogu mohla začít pracovat.