Trpělivost růže přináší

20 Ráno

Hermiona otevřela oči. Ležela v pohodlné posteli ze světlého dřeva a s bílými nebesy. V místnosti svítily svíčky, které příjemně voněly. Na sobě měla černé tričko profesora lektvarů. Bylo to zvláštní. Nikdy by neřekla, že na sobě bude mít tričko jejího sarkastického profesora. Odhrnula od sebe deku. Zvedla se z postele. Poskládala deku a oblékla se do nachystaných věcí, které našla na kraji postele. Tričko, ve kterém spala, nechala poskládané na posteli. Vydala se do kuchyně, která byla propojena s jídelnou. Tam našla profesora lektvarů, jak pije svou ranní kávu a čte si Denního věštce.

,,Dobré ráno," popřála mu, když tam vešla. Severus ji pokývl a pokynul ke stolu, na kterém byla nachystaná snídaně. Hermiona se posadila. Na talíř si dala plátkový sýr, trochu zeleniny a toast. Toast si namazala máslem a dala si na něj plátkový sýr. Do sklenice po její pravici si nalila vodu. Toast si vzala do ruky a začala žvýkat. Sem tam si do úst vložila kousek zeleniny a nebo se napila vody. Když se podívala na profesora, uviděla, že se jídla na stole ani nedotkl. Zarazila se.

,,Vy nebudete snídat?" zeptala se jej s pozvednutým obočím.

,,Nemám hlad," řekl prostě, ale od novin k ní nevzhlédl.

,,Co máte rád?" zeptala se jej. Čistě ze zvědavosti a zkoumala jej pohledem.

,,Klid po ránu, slečno Grangerová," řekl. Noviny položil na stůl a ušklíbl se na ni. Hermiona mu jeho úšklebek oplatila, ale nic mu na to neřekla. V klidu dojedla svou snídani. Dopila vodu ve sklenici. Severus mezitím dopil svou kávu. Hermiona se zvedla od stolu a s talířem a se sklenicí přešla ke dřezu. Ještě vzala hrnek od kávy. Začala umývat nádobí. Severus vstal od stolu. Vzal si utěrku do ruky a začal utírat nádobí, které Hermiona umývala. Ani jeden nic neříkal. Sem tam se stalo, že o sebe zavadili prsty, když mu Hermiona podávala umyté nádobí. Ovšem ani jeden tomu nevěnoval pozornost. Když se dotkli, jejich konečky prstů slabě zabrněli.

,,Musím jít," řekla Hermiona. Severus na ni pohlédl. Prohlížel si každý centimetr její tváře. Dívala se na něj těma svýma hřejivýma hnědýma očima. Její malé pousmání mu dokázalo na malý moment rozehřát jeho srdce. Poodstoupil od ní.

,,Ano, přátelé vás budou jistě postrádat," řekl s úšklebkem, ruce založené na hrudi. Hermiona mu úšklebek oplatila. Spolu se Severusem šli do obývacího pokoje, kde si Hermiona vzala ,,svůj" plašť a rozešla se ke dveřím, které vedly do laboratoře, přes nichž se dostala do profesorova kabinetu. Severus už u nich čekal.

,,Slečno Grangerová?" oslovil ji. ,,Jste tu kdykoliv vítaná," řekl Severus a podržel ji dveře. Hermiona se na něj mírně pousmála. Zase ten příjemný pocit u srdce.

,,Děkuji, pane profesore," poděkovala mu.

,,Hezký den, slečno Grangerová," popřál ji.

,,I vám, pane profesore," řekla s malým pousmáním. S pláštěm v rukou se vydala do Primuské pracovny, kde už na ni určitě čekali její přátelé se spoustou otázek o tom, kde strávila minulou noc a s kým.

***

Severus nad sebou pokýval hlavou. Zavřel dveře. A šel se posadit do křesla u krbu. Ze stolu před ním si vzal knížku, kterou včera četl. Začal v ní listovat dokud nenašel stránku, na které včera skončil. Začetl se do knížky, ovšem okamžitě v myšlenkách zabrousil k hnědovlasé Nebelvírce.  Nemohl si pomoci. Prostě se mu objevila v myšlenkách.  Zvrátil hlavu dozadu a rukou si projel vlasy, za které mírně zatahal. Nemohl nad ní přemýšlet. Zakázal si to. Nemohl přemýšlet nad nějakou malou kudrnatou žábou. Hlavně, že jsi ji řekl, že je u tebe vždy vítána, posmíval se mu hlásek v hlavě . Zmlkni, zavrčel na ten hlas. Zvedl se ze křesla a rozhodl se, že bude po zbytek dne vařit lektvary. Nebo alespoň do večeře.